Cítí se jediný český medailista jako zachránce výpravy?

Rozhodně nejsem žádný zachránce. Dřel jsem jako všichni ostatní a já měl jen štěstí, že jsem za to byl odměněn.

Zažil jste někdy podobný tlak?

Ne. Ale vytvořil jsem si ho na sebe sám. Po prvním závodním dni jsem byl na druhém místě. V tu chvíli jsem se na moment lekl a uvědomil si, že všichni počítají s medailí.

Až tehdy? Vždyť na tiskové konferenci před šampionátem u vás stál největší hlouček novinářů…

Bylo to tím, že v Česku moc nejsem a jezdím stále po závodech. No a na tiskovce mě předseda svazu také zmínil jako naději. V té době jsem se ale necítil ve výborné formě.

Kdy přišla forma?

Potřeboval jsem se vyskákat. Do mistrovství světa jsem absolvoval dva závody. Byl jsem druhý a pátý a získal jsem sebevědomí.

A jsme zpět u psychiky.

Když myslíte. Snažil jsem se jen věřit ve své síly. Byl jsem rád, že nastupuji pod českou vlajkou, a snil o stupních vítězů.

O plavcích se hovoří jako o pospolité partě. Žila spolu česká výprava?

Bohužel jsem závodil na druhé straně města. K bazénu se dalo dostat buď autobusem nebo lodí. Musel jsem dát přednost přípravě, a ostatní jsem proto viděl jen jednou. Výsledky jsem nicméně sledoval: sedmé místo Simony je skvělé a Honzovo osmé místo jakbysmet.

Došlo alespoň k hecování, nebo k blahopřání formou SMS zpráv?

Určitě. Na finále mi dokonce přišla fandit celá česká výprava včetně vedení federace. Bylo super, že jsem měl takovou podporu. Všichni mi drželi palce a já je nechtěl zklamat.

Šampionát v plavání. Jste tedy dobrý plavec a ne jen skokan?

Ano. Do jedenácti let jsem plaval za Bohemku a byl druhý na mistrovství republiky na padesát metrů motýlek. Jde o můj nejoblíbenější styl. Jsem výbušný, a proto mi sedí.

Potěšilo Klokana, že zelenobílí na začátek fotbalové remizovali na Spartě?

Vážně? Na to se mě nemůžete ptát, fotbal nesleduji. (směje se) Teď ale budu v Praze čtrnáct dnů a všech-no nastuduji.

Rychle k závodu. Už po prvním dni jste držel stříbrnou příčku. Byl jste ale spokojený i s výkony?

Snažil jsem se skoky vypilovat natolik, abych dostal co nejlepší známky. Škoda, že od rozhodčích nepřišla žádná devítka. Chodilo ale jistých osm a půl za každý skok. Jde o takový standard. Pokud se mi daří ho skákat, mám šanci na stupně vítězů. Odpovím na otázku měl jsem dobrý den.

Mezi kvalifikací a finále byl den volna. Jak jste ho trávil?

Žádnou pauzu jsem si nedal. Forma stoupala, měl jsem chuť skákat, a proto jsem šel trénovat. Odpoledne jsem si zacvičil, šel na masáž a večer prohřát tělo do místních teplých lázní. Na chvíli jsem vypnul mozek a nepřemýšlel o skocích, úplně jsem se uvolnil.

Přišla během závodu krize?

Hned dvě. Na mistrovství světa postupuje do finále jen dvanáct lidí, ne obvyklých čtrnáct. Měl jsem sice výbornou startovní pozici, ale ne jistotu. Rozhodující byl proto první skok. A taky čtvrtý. Kdy už jsem byl vážně unavený a chtěl mít závod za sebou.

Mezi vámi a vítězným Američanem Stevenem LoBuem zůstalo 6,25 bodu. Co vám k jeho výkonu chybělo?

Snažil jsem se, aby byly moje skoky co nejčistší. Povedlo se a já dostával výborné známky 8,5. Jemu ale stačí 7, jelikož skáče s vysokou obtížností. Když dá 7, já musím 9.

Laik by si řekl: stačí zvednout obtížnost skoků. Vydáte se touto cestou?

Zatím to nemám v plánu, budu se snažit spíš zkvalitnit techniku. Pro mě je důležité, abych dostával devítky. Alespoň ve dvou skocích. To by stačilo, abych vyhrával.

Skoku s obtížností LoBueho se tedy nedočkáme?

Zatím ne, šlo by o příliš velké riziko. Snad časem. Jedním skokem můžete prohrát celý závod. Jdu po malých krůčcích, sázím na jistotu a kvalitu. Teď jsem se zaměřil na doskoky. Vím, že mám co pilovat.

Ve vašem sportu hraje roli i prostředí. Většinou skáčete do přírodní vody, v Budapešti ale do bazénu. Co jste na změnu říkal?

Vyhovovala mi. Bazén v Maďarsku stavěli rok a půl. Měl parádní konstrukci, působil nesmírně bytelně. Byl sice menší, ale stačil šestimetrovou hloubku jsme ovšem využívali celou. A mohli jsme také pořádně riskovat. V případě, že by se někdo zranil, záchranáři i doktoři byli po ruce. Šlo o nejbezpečnější závody, jaké jsem kdy absolvoval.

Poměřili jste se uprostřed města. I to jste přivítal?

Ano, ano. Prostě paráda, skvělé místo přímo naproti parlamentu. Vylezl jsem na břeh, nadýchl se a koukal po lidech, co stáli okolo. Mával jsem jim a užíval si neskutečné atmosféry.

Až přišla oslava. Bouřlivá?

Hned jsem usnul. (směje se) Týden předtím jsem nepožil žádný alkohol, Mluvím o pivu panáky nepiju. Dal jsem si tři pivka, ale nějak mi nesedly. Takže nic moc.

Snad později…

Přesně tak. Doma navštívím maminku, kamarády a se všemi posedím. Odpočinu si a jistě přijde čas i na pořádnou oslavu.