Pokud se na ně kvalifikuje, naváže na sestru Kristínu (Gavnholt), která startovala pod pěti kruhy třikrát. „Sestra můj život hodně ovlivnila. Už odmalička jsme byli parťáci. Rád bych ji napodobil,“ prozradil Deníku Ludík.

Cítíte se být Čechem, nebo Slovákem?
Tak na půl, nejvíc asi Čechoslovákem. Odmala jsem jezdil na turnaje do Česka i na Slovensko, a měl jsem vždycky takové smíšené pocity. Kvůli badmintonu jsem se pak přestěhoval na deset let do Dánska, takže většinu profesionálního života jsem strávil tam.

V tom měla prsty vaše sestra, která se tam provdala?
Přesně tak. Do Dánska šla první. Já jí o rok následoval. Pomohla mi, abych se dostal do oddílu a do tréninkového centra. Ohromně mě ovlivnila.

Kristína je o čtyři roky starší než vy. Byla vaším vzorem?
Ano, už odmalička jsme byli parťáci. Od juniorské kategorie měla lepší výsledky. Díky ní jsem si uvědomil, co mohu dokázat. Znamenala pro mě obrovskou motivaci a nejlepšího rádce.

Je stále vaším mentorem?
Rozhodně, hodně spolu mluvíme. O výběru turnajů, jak vyladit formu, jak vyladit hlavu. Máme velmi blízký vztah. Jsem jí moc vděčný.

Prozradíte nám, co vám nejčastěji vytýká?
Často mi připomíná, ať se snažím vytěsnit z hlavy všechny věci kolem a soustředím se jenom na svůj výkon. Ať co nejméně počítám body, řeším výsledky soupeřů… Je potřeba vnímat jen to, co se děje právě tady a teď.

Má pravdu?
Má, ale není to jednoduché na provedení. Rozhodně vím, že je to správná cesta.

Sestra vám, zdá se, trochu nahrazuje sportovního psychologa.
To zase ne. Dělal jsem se sportovními psychology, snažím se číst na toto téma knížky. Zkušenosti z předcho-zího olympijského cyklu mám. Věřím, že je zúročím.

Před půlrokem jste se vrátil do Česka. Co vás k tomu vedlo?
Kvůli pandemii. Přelétávat bylo stále komplikovanější, tak jsem se rozhodl, že se nebudu vysilovat. Známé prostředí mi mentálně jen pomůže.

A co podmínky? V Dánsku bych čekal lepší.
Jsou rozhodně jiné. Věřím, že jak slibuje Petr Koukal, vytvoří se v Plzni takové tréninkové podmínky, které se vyrovnají i těm zahraničním.

A současný stav? Jste dobře připravený na rozhodující turnaje?
Věřím, že ano. Děláme, co je v našich silách, abych byl v co nejlepší formě. Musím přiznat, že jsem po tak dlouhé pauze trochu nervózní, jak budou moje výkony vypadat. Od posledních turnajů uběhl už téměř rok.

Říkal jste, že se zúčastníte čtyř až pěti akcí. Podle čeho se rozhodnete?
Momentálně těžko říct. Záleží na počtu bodů, které získám, i na tom, jaká bude epidemiologická situace.

Kam se chystáte?
Předběžně plánuji turnaje v Portugalsku, Česku, Polsku, Peru a mistrovství Evropy na Ukrajině..

To se zase proletíte…
Cestování bude hodně, ale patří to k tomu. Petr Koukal říkal, že máme být na žebříčku výše, abychom nemuseli tolik létat a měli jistoty. Takhle rozhoduje každý turnaj. Když někam jedu, soupeři mají menší šanci mě dostihnout.

Máte stanovený nějaký bodový plán?
To snad ani ne. Nejjednodušší by bylo, kdyby se mi podařila uhrát dvě kola na mistrovství Evropy, nebo urvat nějaké semifinále na jednom z turnajů.

Co by pro vás vlastně znamenala účast na olympiádě?
Naposledy mi utekla jen o kousek. Znamenalo by to pro mě moc. Badmintonu jsem obětoval více jak deset let života. Olympiáda je pro mě sen. Udělám maximum, abych ho splnil.

Věříte si?
Rozhodně.