Start i konec (ne)obvyklé sezony obstará jeden závod, v pražské Troji se za týden uskuteční mistrovství Evropy. A pro vodáky to bude jediná šance, jak se poměřit se soupeři z ciziny.

„První mezinárodní závod, a hned to bude o medaile… Na vodě mě to baví, bylo by fajn za týden udělat pěkný výsledek. Pokud předvedu, co umím, mělo by to stačit,“ přeje si držitel bronzu z olympiády v Riu.

Kromě únorových startů v Austrálii jste letos s cizinci nezávodil. Máte zprávy, jak sezona probíhala jinde?
Bylo to podobné jako u nás. Všichni jezdili doma. My ale máme výhodu, že v kajaku je taková konkurence, že i domácí závody mají velkou váhu. Aby člověk něco zajel, musí makat naplno.

Pojedete na domácí trati, kde hodně trénujete. Může vás něco překvapit?
Máte pravdu, že domácí kanál dává nějaká procenta k dobru. Nicméně letos se předělávala spodní část a trať, která dřív nebyla považovaná za náročnou, se minimálně převážila na střed obtížnosti. Pokud budou dole postaveny těžší branky, může se tam rozhodovat. Zatím jsme tam odjeli jen pár tréninků, takže pořádně nevíme, co to bude obnášet.

Kvůli koronaviru se ke kanálu nedostanou diváci. Přijdou jen pozvaní hosté. Nebude vám chybět tradiční podpora?
Lidí bude míň, ale myslím, že pokud pojedeme ve finále, o povzbuzování nebudeme ochuzeni. Každý jsme dostali pár lístků pro své blízké a bylo nám řečeno, že máme vybrat ty, kteří budou hlasitě fandit. Snad si to vzal každý k srdci. (směje se) Na věži navíc budou osvědčení komentátoři.

S rodinou jste ale teď častěji, ne? Manželka je asi radši, malý syn si vás také užije…
Jelikož se letos nikam nejezdilo, měl jsem na Jiříčka dost času. V karanténě jsem s ním byl celé dny a náramně jsme se užili. Ale když mám před startem, manželka mě podporuje.

Ví, že táta nemůže zvedat patnáctiměsíčního synka. Má už přes dvanáct kilo, a to víte, někdy z něj bolí ruce. Po závodě ale zase nastoupím a hrajeme si. Tohle jsme letos pěkně vyladili. (směje se)