Mistrovství Evropy 2019 je vaší druhou velkou akcí v reprezentaci. Přestože jste znovu nejmladší, patříte už k těm zkušenějším…
To bych ani neřekla, máme tady zkušenější holky. Navíc na Evropě před dvěma roky jsem odehrála jen pár minut.

Je vaše role jiná oproti předchozímu šampionátu? 
Je. Máme vyrovnanější tým. Není vyloženě založený na třech hráčkách. Pan trenér Svitek dává příležitost všem.

Může to být výhoda?
Podle mě ano. Soupeřky se nemůžou soustředit jen na jednu hráčku, která dá třicet bodů. Otevírá se prostor pro ostatní a na nikom neleží žádný balvan odpovědnosti. Tlak je rozložený.

K reprezentaci jste se připojila ve specifické situaci. Celý rok jste jen trénovala. Bylo těžké dostat se do formy?
Na trénincích se hodně hrálo pět na pět, ale zápasy jsou úplně jiné. Snažila jsem se nad tím moc nepřemýšlet. Nemyslím si, že by výpadek byl na mě až tolik znát. Přeci jenom před tím jsem hrála devět let. Člověk basket úplně nezapomene.

Jak jste distanc psychicky nesla?
To, že jsem celou sezonu nehrála, mě samozřejmě mrzelo. Často jsem o tom ale mluvila s trenérem a ten mi pomohl se s tím mentálně vypořádat. Chtěla jsem to vzít z té lepší stránky, že se mohu soustředit na trénování a individuální zlepšování. Ale prvních čtrnáct dní jsem nad situací hodně přemýšlela, pak jsem všechno vzala, jak je.

Pomohla vám herní pauza při studiu?
Myslím, že ano. Nebyla jsem tolik časově vytížená, protože jsem nemusela s týmem cestovat. Nechyběla jsem tak na žádné hodině.

Co vlastně studujete?
V prvním ročníku se jednalo o všeobecné studium. Pro druhák jsem si vybrala byznys. Láká mě. Nemusí to být konečná, před třeťákem se dá obor změnit.

Jaké to je studovat všechny předměty v angličtině?
Prvních čtrnáct dní to bylo pěkně náročné. Pak se mi ale jazyk zpomalil a už jsem rozuměla. Když je člověk nucený mluvit čtyřiadvacet hodin anglicky, nepřemýšlí nad tím.

Takže jste žádné doučování nepotřebovala?
Kvůli angličtině ne. Ale když jsme měli psát eseje, tak nám pomáhali. Ovšem podobné to měly i rodilé Američanky.

Měla jste nějaký neoblíbený, a naopak oblíbený předmět?
Angličtina mě nebavila. Protože mi přišlo, že jsme v ní probírali věci, které všichni znali. Docela jsem si oblíbila ekonomii.

Vraťme se ke sportu. Jaké jsou basketbalové tréninky na amerických univerzitách?
Trénovalo se jednou denně. Záleželo na tom, v jaké se tým nacházel fázi. Před sezonou se měsíc dřelo asi čtyři hodiny. To byl pro mě velký šok. Ovšem tělo si zvykne. Pak už jsme trénovaly třeba jen tři hodiny a z toho půl hodiny bylo jen video. Ke konci sezony už se to smrsklo jen na video a skauting. Tréninky už tak náročné nebyly.

Vybavíte si, jak jste se cítila po prvním tréninku?
Byla jsem unavená. Šla jsem hned spát, sotva se dopotácela do postele.

Berou Američanky děvčata z Evropy jako kamarádky, nebo vetřelce?
Nevnímala jsem nějakou nevraživost. Je to jiné, než když jde o byznys a basket. My tam spolu studujeme. Když některá z Američanek nehrála, tak to brala, jako že není dost dobrá. A byla to pro ní motivace.

Náš trenér preferoval starší hráčky a nezáleželo mu na národnosti, ale na zkušenostech. A také na tom, jak mu zapadnou do systému.

Jaké měl váš tým v Syracuse zázemí?
Areál byl společný pro kluky i holky. V centru byly dvě hřiště, posilovna, ze které bylo vidět na hřiště. Dále masérna, kde byla lehátka, kádě, vířivky. Jediné minus bylo, že tam, kde se hrálo, tým vůbec netrénoval. Takže to bylo domácí prostředí jen v uvozovkách.

Mělo družstvo dokonalý servis, jako třeba připravenou výbavu na trénink?
Ano. Prali nám oblečení. Všechny jsme musely trénovat ve stejných věcech. Holky říkaly, že když se jde do NBA, tak je to tam stejné, a možná i horší.

A co srovnání podmínek v Syracuse a USK Praha?
Neřekla bych, že by byly tak jiné. Také v USK jsou dvě hřiště. Snad jen, že v Americe se může kdykoliv do haly. Tedy, když v ní nebyli kluci. V USK je přece jen víc týmů. Hlavní rozdíl byl v přístupu trenérů, jak nám pomáhali při střelbě a dalších individuálních trénincích.

Jaký byl život mimo basketbal?
Přes sezonu se toho moc nestíhá. Člověk jde z tréninku do školy, pak studuje a je večer. To se třeba sejdeme a učíme se spolu, nebo jedeme na jídlo. A chodilo se brzo spát, protože se hodně brzo vstávalo.

Narazila jste na jídlo. Jak vám v Americe chutná?
Pro mě bylo nejtěžší vyřešit jídlo, protože tam hodně jedou fast foody. Najít si místa s dobrým jídlem nebylo lehké. Jíst v Americe zdravě je dost náročné.

Jaký jste měla nejsilnější zážitek?
Nejedná se o můj konkrétní. Co jsem ale vypozorovala, tak v univerzitním sportu je to víc o trenérech než o hráčích. Když se vyhrálo Final Four, tak všude byly jen klipy a rozhovory s trenéry. A nic o holkách, což mi přišlo zvláštní.

Zažila jste nějaký trapas?
Při každé prezentaci před třídou. Jsem stydlivá a ještě jsem ji měla v angličtině.

Co nového jste si z USA odnesla?
Američani jsou mnohem otevřenější. Člověk se může bavit s každým. Celkově je ve společnosti úplně jiná energie. A po basketbalové stránce jsem nabrala fyzičku.

Bavíte se o vašem sporu s USK Praha s holkami v reprezentaci?
Ani ne, vždyť se jich vůbec netýká. Je to jen mezi mnou a USK. Svoje názory mi holky řekly, ale rozhodně je nebudu vykládat do novin. Trest mám do prosince. Pak uvidíme.