Se svým osudem se netají. Stalo se to před čtrnácti lety. Ráno si šla pro snídani, ale uklouzla na mokrých schodech. Nešťastný pád skončil pro Šárku na několika místech přerušenou míchou. Po několika měsících strávených v nemocnici a rehabilitačních zařízeních se ale pustila do sportu.

Dnes má trutnovská rodačka tři paralympijské medaile, řadu dalších mezinárodních úspěchů a prostřednictvím projektu ParaRestart pomáhá lidem s podobným životním příběhem. V rozhovoru pro Deník se rozpovídala třeba o tom, jak se dostala ke sportu, ale také o tom, co pro ni sport znamená.

Sportovala jste i před úrazem?
Ano, ale ne samozřejmě na takové úrovni. Pouze za školu jsem hrála florbal, fotbal apod.

Miroslav Šperk je paralympijským medailistou v hodu diskem
Od pádu z balkonu k athénské medaili. Handicapovaný Šperk: Díky sportu si věřím

Jak se vyvíjel váš život po úraze? Jakým způsobem jste se dostala ke sportu?
Když se mi stal úraz, neměla jsem ještě dodělanou maturitu. Přihlásila jsem se na obchodní akademii v Janských Lázních a po přijímačkách tam začala studovat tam. Co se sportu týče, začala jsem nejdřív s florbalem, ale pak jsem objevila krásu lukostřelby

Proč u vás vyhrála právě lukostřelba?
Já zkoušela první sporty krátce po úraze, když jsem se konečně po 3 měsících v nemocnici dostala do rehabilitačního ústavu Kladruby. Tam jsem vyzkoušela právě florbal, plavání a další sporty. Díky tomu jsem i zjistila, že chci, aby se stal sport součástí toho života. Že tak dokážu nepřemýšlet nad tím, proč a co se stalo. I sport mi pomohl právě ty první roky překonat, protože co si budeme nalhávat, je to pro člověka obrovská změna a mně rodina a sport pomohly tuhle změnu překonat. Lukostřelba u mě vyhrála asi proto, že si užívám ten pocit, kdy natáhnu tětivu, zamířím a vystřelím. A když to udělám správně, jde to tam, kam chci. A mě tohle hrozně baví. Je to sport, který stmeluje a vždycky se člověk těší na závody, že uvidí ty lidi okolo a zastřílí si s nimi. Neměnila bych.

Lukostřelecký souboj Šárky Musilové na paralympiádě v roce 2016:

Zdroj: Youtube

Je paralukostřelba rozdělena i do zdravotních kategorií, jako je tomu třeba v paraatletice nebo boccie?
Paralukostřelba se dělí nejdřív podle typu luku na reflexní (recurve) a kladkovou (compound). Recurve střílí na vzdálenost 70 metrů a terč velikosti 120 centimetetrů a dál se dělí pouze podle pohlaví, jinak nezáleží na typu postižení, jen do této kategorie nejsou zařazena postižení všech čtyř končetin včetně trupu, to znamená, že v téhle kategorii nenajdete kvadruplegika, dětskou mozkovou obrnu (DMO) a podobně.

Compound (kladkový luk) má závodní vzdálenost na 50 metrů a dělí se také podle pohlaví a dále na kategorii W2 a W1. W1 jsou právě handicapy typu kvadruplegie po úrazech krční páteře a DMO – hlavním pravidlem je mít postiženy alespoň 3 končetiny včetně trupových svalů. W2 jsou ostatní handicapy jako paraplegie, amputace, vývojové vady a podobně.

Lyžaře opět čeká náročný Nordenskiöldsloppet
Bez nohy v Guinnessovce. Míra zdolal stovky zdravých a pomohl nemocnému chlapci

Hlavní rozdíl mezi těmito dvěma kategoriemi je v jedné věci. W2 střílí stejně jako zdraví střelci s optikou a vodováhou na luku. Díky tomu je terč pro střelce přiblížený a terč má velikost 40 centimetrů.

W1, byť střílí vesměs 99 procent střelců s kladkovým lukem, může střílet i s lukem reflexním a to proto, že byť je považován za kategorii v kladkových lucích, je to taková „náhrada“ za reflexní kategorii, protože střelba s reflexním lukem je pro nás prakticky nemožná, nedokážeme šípy vypustit atd., proto střelci nesmí používat optiku s vodováhou. Místo toho máme na kladkových lucích reflexní zaměřovač, který právě optiku nemá. A proto má náš terč 80 centimetrů.

Na nedávném mistrovství ČR v halové lukostřelbě jste si vylepšila osobní rekord. Už světová lukostřelecká asociace potvrdila, zda se jedná i o rekord světový, jak jste psala na svém facebookovém profilu?
Zatím čekáme na vyjádření World Archery. Tohle bohužel chvíli trvá, protože jim nejdřív Český lukostřelecký svaz musí poslat potřebné věci a následně chvíli trvá odpověď. Ale doufám, že to vyjde.

Na náročný rok se těším

Uspěla jste i na Světovém poháru v Dubaji. Jaké mezinárodní závody vás ještě letos čekají?
Letošní rok bude hodně náročný, čeká mě mistrovství Evropy v Římě, následně Světový pohár na domácí půdě v Novém Městě nad Metují a pak už je letní paralympiáda v Paříži. Takže letošní rok bude náročný, ale na druhou stranu se na to moc těším.

Máte za sebou dvě úspěšné paralympiády, pro Česko jste získala účastnické místo i v Paříži. Máte vy sama už jistou účast?
Ano, v mé kategorii W1 máme vystřílená celkem tři místa včetně mého. Dále má z lukostřelců jistou účast Tereza Brandtlová a David Drahonínský.

Projekt ParaRestart pomáhá handicapovaným lidem:

Kromě sportovní přípravy prý hodně dbáte i na tu mentální. Jak důležitá je podle vás ve vašem sportu a ve sportu obecně?
Myslím, že není sport, kde by mentální příprava nebyla důležitá. A lukostřelba je náročná jak fyzicky, tak i psychicky. Protože při výstřelu musíte střílet správně technicky ale zároveň u toho nepřemýšlet nad ničím jiným. Což se snadno řekne, ale hůře udělá a opravdu dlouho se s tím člověk musí učit pracovat a následně, když se dostává výš a výš, tak se postupně učí další a další věci.

Protože například taková nervozita může u lukostřelce udělat pořádné „brikule“, pokud s ní alespoň trochu nepočítá a nebere ji třeba i jako takového malého pomocníka ve výkonu, když ví, jak s ní pracovat. Ale to je opravdu věc, co se učí roky.

V hokejové brance strávil Michal Vápenka celou kariéru a dočkal se i vytoužené medaile
Vápno se po nehodě nevzdal. I bez nohy je život fajn, říká brankář parahokeje

Co pro vás znamená sport?
Sport pro mě znamená svobodu. Můžu sportovat jak sama, tak i v kolektivu a poznat strašně moc lidí, kteří mají podobné zájmy. Pak se hned člověk kouká na ten život jinýma očima a užívá si ho, byť má i ten handicap, protože pozná, že to jde.

Co byste vzkázala lidem, kteří zůstanou po úraze handicapovaní, rádi by však žili alespoň v rámci možností aktivní život, ale třeba mají obavy nějaký sport vyzkoušet?
Vzkázala bych jim, aby se nebáli. Můžete mít jakýkoliv, byť nejtěžší handicap a sport Vám může ukázat cestu dál. Zjistíte, co Vás baví, a jdete za svými sny. Nejsou zde překážky, jenom příležitosti. I když občas samozřejmě může trvat, než ty příležitosti člověk chytí za správný konec. Ale důležité je nebát se je chytit.

ParaRestart

V České republice žije téměř 13 procent lidí s určitým typem handicapu, který je dlouhodobě limituje v běžném životě. Vlivem nehod, zranění a závažných onemocnění mezi ně přibude každý rok průměrně 200 Čechů, kteří přijdou o končetinu nebo jsou upoutáni na invalidní vozík.

Vyrovnat se s nelehkou životní situací a vrátit se k běžnému životu jim nyní pomáhá nový projekt ParaRestart. Ten seznamuje klienty rehabilitačních center s možností aktivního sportování.

ParaRestart vznikl ve spolupráci Českého paralympijského výboru a společnosti Sazka. Má zvýšit povědomí o možnostech sportování handicapovaných osob a prostřednictvím sportu jim pomoci vyrovnat se s těžkým životním obdobím. Zároveň se jedná o první systematický projekt na vyhledávání budoucích paralympijských sportovců.