Slabou náplastí může být Myškovi, že posunul své kariérní maximum ze třetího na letošní druhé místo. K zápisu do historie tohoto nejtěžšího závodu v České republice mu chyběl snad metr…

Jak s odstupem hodnotíte 131. Velkou Pardubickou?
Potřebovali bychom rychlejší dostih. Na druhou stranu jsem ho nechtěl dělat rychlejší záměrně, protože Evžen šel Velkou poprvé. Nevěděli jsme přesně, jak ji zvládne.

Jste si vědom nějaké chyby, udělal byste něco jinak?
Velká pardubická byla pro mě i Evžena v pohodě. Žádné velké kiksy jsme nedělali. Koník skákal dobře. Nicméně mně vadila jedna věc, jak mi Jaro Brečka se svým šimlem seděl u sedla a pořád mě otravoval. Můj kůň tak hodně tahal a nelíbilo se mu to. Podle mě to stálo Evžena dost sil.

Pustil jste si závod ze záznamu? Máte vůbec na to čas?
Ne ne. Ještě jsem na to nekoukal. Viděl jsem nějaké opakovačky ještě na závodišti. Od rána zase lítáme kolem koní, takže se na to podívám až někdy v zimě (směje se).

Traduje se, že Velkou může vyhrát každý kůň ze startovního pole. Překvapil vás triumf Talenta?
Talent je zkušený kůň. Když je v pořádku, tak umí vyhrávat, což názorně předvedl. Jemu naopak volnější tempo vyhovovalo.

Nevíte, kdo se vzchopí…

O vás je známo, že vám nejde o to být za každou cenu první, ale mít dobrý pocit ze závodu. Tak, jaký ho máte?
Samozřejmě, že z toho mám dobrý pocit. Obecně mám spíše radost z toho, že koně předvedou to, co mají předvést a co od nich očekáváme. Pak to naše snažení a práce kolem nich je vidět. S běháním Evžena musíme být maximálně spokojeni. Jsme rádi, že předvedl super výkon. Musíme si uvědomit, že má ještě všechno před sebou a teprve sbírá zkušenosti.

Přesto nezamrzí, že jste prohrál, jak se říká, o hlavu…
Jasně, člověka mrzí, když mu chybí takový kousek a on to nedotáhne k vítězství. To je sport a ten je nevyzpytatelný. A pro Velkou to platí dvojnásobně.

Stačilo vám prolétnout hlavou v cílové rovince, že na podevatenácté už to musí konečně vyjít?
Vnímal jsem to tak, že má Evžen ještě dostatek sil. Cítil jsem, že mi v cílové rovině zabere. To bylo v pohodě. A přiznám se, že jsem pomýšlel na to, že už by to mohlo vyjít. Je to ale těžký dostih a nikdy nevíte, kdo se na posledních chvíli vzchopí.

Jak se na Talenta tvářil Evžen, když se mu zjevil v zorném poli a začal ho předhánět. Neměl chuť to zabalit, jako někteří atleti, když se přes ně někdo přežene?
Nutno podotknout, že on s Talentem bojoval. Cítil jsem z něho, že to nechce vzdát, protože nerad prohrává. Ale jak dal hlavu dopředu, tak jsem tušil, že to balí. Evžen je chytrý kůň a on nepůjde úplně za hranici svých možností. Ví, že by se mohl zranit a pojímá to rozumně. V momentě, kdy zjistil, že na Talenta nemá, respektive, že by ho to muselo stát ještě více úsilí, tak to trochu pustil.

Jaroslav MyškaJaroslav MyškaZdroj: DeníkEvžen neshodil ani kilo

Evžen poprvé běžel na sedmikilometrové trati, navíc v tak těžkém dostihu jakým Velká pardubická je. Opravdu mu ve finiši nedošly síly?
Myslím si, že ne. Jak jsem říkal, stálo ho dost sil, že mě v dostihu hodně tahal. Šel mi do ruky, vůbec se neusadil a jako by nerelaxoval. Jinak byl připravený, aby měl sílu až do konce. Byl v pohodě bezprostředně po dostihu i druhý den ráno. Ten neshodil ani kilo a Velkou zvládl velice dobře.

Start byl na rozdíl od předchozích tří ročníků naprosto ideální. Znamená to, že si to vyříkali i žokejové mezi sebou a shodli jste na disciplinovanosti?
Ano. Ráno před dostihem byla schůzka u Taxisu s ředitelem závodu Jaroslav Müllerem i startérem Petrem Hochmanem. Diskutovalo se nejen o startu, ale také o tom, jak zdolat Taxis. Aby kluci neskákali těsně u sebe. Ještě před samotným startem nám bylo zdůrazněno, aby se nebláznilo. My jsme to pochopili, cizincům se to vysvětlilo a nevyskytl se žádný problém. Startér si zkrátka zjednal pořádek. Všichni jsme pro to udělali maximum.

Velkou pardubickou doprovázelo ideální počasí, přesto závod nedokončilo hned devět koní, tedy rovná polovina startovní pole. Byl tak obtížný, nebo jak si to vysvětlujete?
Nevím. Takhle se to někdy sejde. Vlastně mě ani nepřekvapilo, že dojelo jen devět koní. Ve Velké se vždycky něco vyvrbí, co by člověk dopředu neřekl. Ty situace jsou mnohdy nepředvídatelné.

A někdy slavný dostih dopadne tak, že si jezdci nabíjí více než koně, jako v případě zlomené pánve Josefa Bartoše…
Pepa zůstal zasekaný mezi koňmi a ocitl se v těžké pozici. V té rychlosti neměl, kam uhnout, jak byl skřípnutý.

Volný kůň? Nechal jsem se zavřít

Před Velkou pardubickou se také hodně diskutovalo o úpravách Taxisova příkopu. Jak se vám přes něj „letělo“?
S Evženem jsme to zvládli úplně v pohodě. A skok si pochvalovali i ostatní kluci. Koukali jsme společně na zpomalené záběry. I ti koně, kteří to nedolítli, tak se z toho vyhrabali a pokračovali dál. Pouze Marcel Novák ten se se svým koněm přeskočil. Moc bláznil a viděl bych to jako jeho jezdeckou chybu. No až se tam dají ty klády, snad už v příštím roce, tak to bude pecka.

Vystavěl vám někdy Taxisův příkop konečnou?
Jednou jsem tam spadl s Maskulem, který se mi před skokem zbrzdil. Jinak jsem tam nikdy žádné větší problémy neměl.

Ano, koně bez jezdců se sice postavili na všechny čtyři, doběhli startovní pole, ale začali dělat neplechu. Ve smyslu, když nemůžu do cíle já, nedojdeš tam ani ty…
(rozesměje se) S tím se nedá nic dělat. Volný kůň zůstane v závodu, a tak je nutné přemýšlet, co může ztropit. Když se blížíte ke skoku, je nutné předvídat, jak bude reagovat. Všímat si, jak běží rychle a vyhodnotit, kdy se s ním můžete potkat. Já jsem ho před Zahrádkami viděl, v tu dobu jsem se pohyboval vepředu. Evžena jsem ale vzal raději rychle zpátky a nechal se zavřít mezi koně. Aby byl schovaný a neviděl ho. Podobné situace jsou nepříjemné, ale podle mě se jim dá předcházet.

Co dostal Evžen za druhé místo ve Velké pardubické?
Měl standardní večeři (směje se). Oves, müsli, zkrátka to, co běžně koně žerou. Teď nám chodí ke koním pomáhat dvě hodné paní, kterým říkáme tety. Pokaždé jim přivezou nějaké pamlsky, jako třeba mrkev, nebo jablka.

A jak se odměnil Jaroslav Myška?
Dali jsme si pivo a panáka a ráno šup do práce. No a znovu nanovo.

Velkou pardubickou vyhrál Pavel Složil, který jel závod teprve počtvrté. Zatímco jeho otci, který startoval v Pardubicích ikskrát nebo i vám se to na devatenáct pokusů, se to nepodařilo. Není to trochu nespravedlivé?
Já to tak nevnímám. Beru, jak to je. Pokud mi unikne vítězství o kousek jako v neděli, tak si člověk posteskne. Jinak ale vyhrál ten nejlepší kůň. A kdo na něm sedí, také musí dostih dobře odjet. Pavel se v poslední době vyšvihl a svoji formu uměl prodat. Ježdění mu jde, tak nevidím důvod, proč by i mladý kluk neměl vyhrát.

Neschoval jste si premiérový triumf na dvacáté výročí?
Já čekám, že už to vítězství přijde každým rokem (chechtá se). Ale je pravda, že čas plyne. Tak uvidíme za rok…