Měsíc běhání po stěně má za sebou. Teď už se v olympijské přípravě soustředí i na své oblíbenější disciplíny, lezení na obtížnost a bouldering. „Lezení na rychlost je specifické, primárně mě moc nebaví. I tak ale byly chvíle, kdy jsem si to užíval. Důležité je, že jsem přežil psychicky,“ směje se závodník brněnské Tesly Adam Ondra, zatím jediný český lezec kvalifikovaný na olympiádu v Tokiu.

Sportovní lezení zažije na letošních olympijských hrách svoji premiéru. Není ale jediná, které se lezci dočkají. Vůbec poprvé budou totiž soutěžit v kombinaci tří disciplín – v lezení na obtížnost, lezení na rychlost a v boulderingu. Celkový výsledek se pak počítá součinem umístění ze všech tří disciplín.

Adam Ondra.
Fenomén Ondra. Pošesté v řadě je nejlepším sportovcem Brna

Rychlost, výbušnost, posilovna. Přesně takhle vypadá trénink zaměřený na rychlost, se kterým Ondrovi pomáhal bývalý reprezentant a někdejší držitel světového rekordu Libor Hroza. „Bál jsem se, že mě to nebude bavit. Nakonec je ale cesta stejná jako každá jiná, dá se zkoumat a ladit do nejmenších detailů, takže je to velmi podobné lezení těžkých projektů na skalách,“ říká sedmadvacetiletý lezec.

Kombinovat trénink bývá náročné

Předpoklady důležité pro lezení na rychlost jsou ale zároveň ty, které při boulderingu nebo lezení na obtížnost potřebuje nejméně.

Kombinovat trénink všech tří disciplín je pro lezce náročné. „Styl lezení se u jednotlivých disciplín hodně liší. Na efektivní pohyb s co největší úsporou, který je v obtížnosti velmi žádoucí, musí člověk u rychlosti zapomenout. Těžko se trénuje obtížnost a boulder, kde se jedou velké objemy i při vysoké únavě, a zároveň výbušnost a rychlost, kde musíte být čerství a odpočatí,“ líčí brněnský rodák Ondra.

Bouldering – druh lezení, při kterém lezci bez lana zdolávají krátké cesty několik metrů nad zemí.

Lezení na obtížnost – disciplína, ve které se lezci snaží vylézt cestu co nejvýš, na hranici svých možností.

Lezení na rychlost – disciplína, ve které lezci zdolávají patnáct metrů vysokou stěnu v co nejkratším čase.

Trénink rychlosti mu ve zbylých dvou disciplínách může jak pomoct, tak uškodit. „Po měsíci v posilovně mám váhu trošku vyšší, což mi v lezení na obtížnost nepomáhá. V boulderingu ale je pár specifických kroků, kde se explozivní síla může hodit,“ povídá čtyřnásobný mistr světa.

Do svých oblíbených skal se v nejbližší době ještě nepodívá. „Momentálně jsem v základním objemovém období. Musím nalézt kilometry, ze kterých budu celou sezonu čerpat. Je to další měsíc, který strávím na umělé stěně lezením dokola,“ komentuje náročnou přípravu Ondra.

Tréninkový plán konzultuje se svým španělským trenérem Patxim Usobiagou hlavně online, osobně se vidí jen párkrát do roka. „Zhruba tři měsíce dopředu vím, co budu v jakém období trénovat a na jaké závody pojedu. Měsíc dopředu už znám svůj denní rozvrh,“ povídá.

Naplánovat na olympiádu co nejlepší formu není jednoduché. „Kdyby se soutěžilo v jedné disciplíně, bude to daleko snazší. Je velmi těžké určit, na co se mám soustředit. Lezení na obtížnost ale beru jako prioritu, základ je co nejlepší umístění v jedné disciplíně,“ popisuje světová ikona sportovního lezení.

Na olympiádu, která se uskuteční v japonském Tokiu na přelomu července a srpna, zatím nemyslí. „Vzpomenu si na ni jen tehdy, když se cítím nejhůř a musím se namotivovat. To se mi ale stává málokdy, lezení mě baví a do tréninku se nutit nemusím. Soustředím se, abych do každého dal všechno,“ dodává.

Eliška Nováková