S nedostatkem motivace na devatenáctiletého mladíka, pokračovatele slavného rodu, nechoďte.

A pozor, od soboty vypadá i jeho příběh dost zajímavě… Díky angažmá na univerzitě Pepperdine v Malibu stojí na prahu vlastní kariéry.

Abyste byli v obraze: lavičce zde šéfuje Lorenzo Romar, vyhlášený stratég, který kdysi cepoval i Janova otce Jiřího a do NBA vyslal mimo jiné hvězdy Brandona Roye či Isaiaha Thomase. „Jsem natěšený. Fyzický styl univerzitní NCAA mi bude vyhovovat, a když budu dřít a hrát chytře, prosadím se. Navíc půjde o ohromnou životní zkušenost,“ usmívá se odchovanec USK Praha.

Jedinečný servis

Jednoduché to mít nebude: skupina West Coast, v níž Pepperdine působí, patří v univerzitním basketbalu k elitě. „Top 10 konference, Honza si vybral dobře,“ potvrzuje Julian Beťko, kouč expražské Get Better Academy, jenž kdysi prošel univerzitou Butler a systém dokonale zná.

Co Zídka čeká?

Tvrdý dril, zdatná konkurence. První rok bude nejdůležitější, je třeba si zvyknout na odlišný přístup i komunikaci v angličtině. Mimo to ho čeká výkonnostní skok: byť si dříve zahrál Kooperativa NBL, poslední sezonu strávil v druholigovém Radotíně (třetí nejvyšší soutěži).

Na druhou stranu: servis, jaký hráči v Pepperdine dostávají, byste v Čechách nenašli.

„Tým má osm trenérů, nonstop přístup k posilovně a do haly, dokonce i lidi na podávání míčů. Všechno pro to, abyste se zlepšovali. Další důležitou složkou je strava, k jídlu se dostanu kdykoli. Ne proto, abych se přecpával, jídelníček se, stejně jako posilování, hlídá,“ vypráví.

Nemyslete si: také u studentů-sportovců se v USA hledí primárně na vědomosti. „Absolvoval jsem přijímací testy, některé dokonce dvakrát, abych si vylepšil skóre. Pomohly mi výsledky z matematiky, naopak angličtinu jsem měl slabší,“ popisuje.

Díky průměru v Kalifornii obdržel plné stipendium. „Líbila se mi i univerzita Berkeley, jedna z největších ve státě, nicméně na tu by mi známky z gymplu nestačily. Co se UCLA (University of California, Los Angeles) týče, tam stipendium měli, jenže potřebovali rozehrávače,“ vrací se reprezentační pivot k „námluvám“.

Rady slavného otce

Při zmínce o UCLA se rozzáří: jeho otec Jiří s ní v roce 1995 ostře sledovanou soutěž ovládl. I díky titulu si jej později v draftu NBA coby číslo 22 vybrali Charlotte Hornets.

„Dobře si ho tam pamatují. Těší mě, že se táta v basketu pořád pohybuje. Ať už komentuje Euroligu, nebo se baví s mými spoluhráči,“ hlásí Zídek junior. „Taky mi radí, třeba ohledně hry pod košem nebo obrany. Má výborné znalosti, snažím se vzít si z nich co nejvíc.“

Americká oběť

Tipy od někdejší hvězdy, dnes pracovníka svazu a komentátora, se hodily i na nedávném mistrovství Evropy do dvaceti let v Portugalsku. Zde se Zídek s národním týmem probojoval až do finále divize B, čímž zajistil budoucímu ročníku start v „áčku“.

Nad síly českého výběru byli pouze mladí obři z Portugalska. „Odehráli jsme výborný turnaj, basketbalově jsme byli lepší než kdokoli jiný. Jediným problémem bylo nasazení, ve finále navíc domácí těžili z čtyřtisícové podpory,“ vrací se k porážce 57:73.

Léto s „nároďákem“ je minulostí, teď už se 204 centimetrů vysoký basketbalista nemůže dočkat Států.

„Věřím, že mě Amerika lidsky posune dál. Dá mi zkušenosti, připraví mě na život,“ říká a dodává: „V prváku máme povinné kurzy, pak bych chtěl studovat byznys a administrativu.“

Ovšem pozor: studium za oceánem vyžaduje i odříkání. „Budou mi chybět rodina a kamarádi. U přítelkyně to vyřešíme tak, že za mnou třeba jednou za tři měsíce přiletí,“ plánuje.

A co NBA, sen každého basketbalisty? Jan Zídek nechce příliš předbíhat. „Sním o ní i já, ale teď se soustředím na NCAA. Věřím, že když budu poctivě pracovat, někam to dotáhnu.“ Kam? Kdo ví, třeba až mezi absolutní elitu. Doma by se jistě nezlobili.

A co česká reprezentace?

Zámořské akvizice to mají s oblékáním dresu národního týmu složitější. Odlišný program, časový posun, klubové povinnosti… V případě Zídka tedy ty školní. „Musím chodit do hodin, ale pokud bych nezameškal velkou část semestru, dalo by se s univerzitou domluvit,“ tvrdí.

Češi služeb pohyblivého podkošového hráče v budoucnu jistě rádi využijí. V širším kádru byl ostatně i před blížícím se mistrovství světa. „Mou předností je, že umím hrát pod košem, ale taky jsem střelec zdálky a u hry přemýšlím. Díky tomu věřím, že se prosadím i v USA,“ hlásí. 

Pro národní tým dobrá zpráva. Hodně zdaru!