… tento předělaný rozehrávač nastoupil v reprezentaci teprve podruhé. Minulý pátek proti Francii v Pardubicích debutoval , když dostal prostor na půl minuty.

Očekával jste, že si zahrajete 19 minut a 40 vteřin v zápase proti Rusku?
Spíše jsem v to doufal. Při nešťastném zranění Vojty Hrubana se musely rozdělit jeho minuty mezi ostatní křídla. Jsem trenérovi strašně vděčný, že mi dal takovou minutáž. Přestože nejsem se svým výkonem spokojený, tak věřím, že jsem splnil jeho nějaké pokyny.

Jak byste prohru o dvacet v kostce zhodnotil?
Začali jsme výborně. Především v obraně. Je pravda, že Rusům nepadaly volné střely. Ani v útoku to nebylo špatné. Bohužel jsme vydrželi pouze jednu čtvrtinu. Ve druhé soupeř proměnil snad každý útok. A jak si vytvořil dvojciferný náskok, svojí zkušeností a kvalitou si to pohlídal. Jsem rád, že jsme to ve druhém poločase nezabalili a dohráli zápas se ctí. Pomohl nám Boči, který stlačil ztrátu na dvacet.

Jdeme po stopách utkání. První čtvrtina byla parádní. Chtěli jste soupeře, který na rozdíl od vás stále usiluje o postup na MS, ještě více znervóznit?
Jasně. Hráli před svým publikem, takže se chtěli ukázat. Vždy, když hosté od začátku tlačí, tak domácí znervózní. U Rusů to bylo znásobené tím, že hráli o postup. Mají však velmi zkušený tým a nepodlehli vůbec panice. Také se mně trochu zdálo, že od začátku nedali do utkání vše. Možná nás v tomto složení trochu podcenili.


Za to na druhou čtvrtinu asi budete chtít co nejdříve zapomenout, viďte?
Když zjistili, že jim nedáme nic zadarmo, tak prostřídali a poslali na palubovku to nezkušenější, včetně hráčů Euroligy. Přehnali přes nás trojkovou smrští a pak už si to hlídali.

Dalo se těm volným střelám z dálky nějak zabránit?
Tak vždycky je nějaký způsob. Jenže oni měli velkou sílu pod košem. Museli jsme zdvojovat vysoké pivoty a oni to vyhazovali na křídla, která nemilosrdně proměňovala. Bylo to hrozně těžké. My jsme se snažili k těm střelcům dobíhat a nedovolit volné pozice, ale prostě je dávali.

Ve druhém poločase jste dali první koš ze hry až po osmi minutách. To se na takové úrovni nesmí stávat, nemyslíte?
No, nemělo  by se to stávat. Takhle dobré a zkušené družstvo jako Rusko toho dokáže využít. Jejich náskok narostl na třicet a pak už bylo jen otázkou, jestli se nám podaří tu hrozivou ztrátu nějak eliminovat.

Byl jste hozen do vody a „plaval“ proti takovým hráčům jako jsou Fridzon či Kulagin.
Je to úplně jiný basketbalový svět. Já jsem si to užíval. Také díky radám trenérů, kteří mi říkali: Hlavně se jich neboj! Jsou to stejní lidi z masa a kostí jako jsi ty. Samozřejmě, že kvalitou jsou někde jinde. Snažil jsem se s nimi hrát vyrovnaně a tvrdě. Myslím, že se mi to podařilo, stačí se podívat do kolonky faulů.  Byla to pro mě obrovská zkušenost a já jsem za ni rád.


Vy jste na rozdíl od nymburských, opavských či pardubických hráčů nepoznal sílu evropských pohárů. Jaká tedy byla jízda na Ruském kole?
Bylo to něco úplně jiného. Věděl jsem o tom, všichni kluci z týmu mě na to upozorňovali. Připravoval jsem se mentálně na to, že to bude rychlostně i co se týče tvrdosti vyšší stupeň. Na druhou stranu ty rozdíly nebyly tak diametrální.

Ona totiž je nejdůležitější rychlost rozhodování. A v tomto jste za soupeřem zaostávali, souhlasíte?
Přesně tak. Nepřišlo mi, že Rusové byli nějak výrazně rychlejší nebo silnější. Někdy to bylo i naopak. Nicméně měli výhodu v tom, že věděli, kam se na hřišti pohnout. Čtou hru, umí se nastavit, umí si jednoduše dojít pro faul. Hlavní roli tedy sehrály zkušenosti.