„Nezahrnuju ho mezi nejlepší vzpomínky kariéry. Vítězství jsem si neužil,“ říká s odstupem dekády Lucemburčan, který se na první místo posunul až po dvou letech, kdy byl kvůli dopingu diskvalifikován původní španělských vítěz - Alberto Contador.

Je vám teprve šestatřicet let, někteří vaši vrstevníci ještě TdF jedou. Není vám líto, že nejste v pelotonu?
V devětadvaceti jsem neměl moc na vybranou. Zranění kolena mi ani po operaci nedovolilo dostat se zpět na elitní úroveň, a tak jsem musel jít dál. Pořád se ale v cyklistice pohybuji a mám ji rád. Dřív jsem byl závodník, teď jsem při Tour zase součástí škodováckého týmu.

Byla to pro vás po roce 2014, kdy jste opustil silniční cyklistiku, velká změna?
Docela jo. Musel jsem v tom směru trochu zabojovat. Scházela mi spousta věcí, na které jsem byl zvyklý, ale určitě mi nechybí dřina, jaká na jezdce při Tour čeká. Závodění pod tlakem mi skutečně neschází. Spíš příslušnost ke stáji, s níž jsme táhli za jeden provaz.

Změnila se silniční cyklistika od té doby, kdy jste jezdil?
Velký rozdíl nevidím, vždycky se musí pořádně šlapat do pedálů. Každý rok se jede o něco rychleji, ale to je hlavně zásluhou nových technologií. Technika v cyklistice – na rozdíl třeba od míčových sportů – hraje velkou roli. Třeba ve fotbale je pořád hlavní hráč a míč.

Jak vnímáte dodatečné vítězství na Tour?
Pozdější posunutí z druhé příčky na vítěznou pozici neřadím mezi nejsvětlejší okamžiky kariéry. Nemám na to vzpomínku.

close Bývalý elitní cyklista Andy Schleck vypráví o době, kdy patřil k favoritům. info Zdroj: Škoda Auto zoom_in Bývalý elitní cyklista Andy Schleck vypráví o době, kdy patřil k favoritům.

Na co tedy ze své závodnické éry nejraději vzpomínáte?
Rád si připomínám etapové vítězství na Tour v roce 2011, kdy jsme s bratrem Fränkem spolu stáli na pódiu po výjezdu na obávaný Galibier ve výšce přes 2600 metrů.

Slavil jste řadu výher, ale našel byste okamžik, kterým se raději moc nechlubíte?
Je to třeba příhoda z Giro d'Italia, kde se mi dostal kamínek do tretry. S týmovým parťákem jsme se domluvili, že mi za jízdy pomůže, abych si ho mohl vyklepat. Jenže se to úplně nepovedlo. Bota mi při tom upadla a chvíli jsem šlapal bez ní. Dlouho to ale nešlo. Musel jsem zvolnit a počkat, až mi tretru přivezou zezadu. Samozřejmě jsem na to doplatil ztrátou, ale manko se mi tenkrát naštěstí povedlo dohnat.

O silniční cyklistice se říká, že je to jeden z nejtvrdších sportů. Souhlasíte?
Určitě patří k těm nejnáročnějším. Do této skupiny bych zařadil ještě maraton, ale vytrvalci se postaví na start dvakrát či třikrát do roka, kdežto závody kategorie Grand Tours se kromě dvou volných dnů jedou tři týdny v kuse.

Čím se v současnosti zabýváte a do jaké míry se vám sport promítá do života?
V Lucembursku jsem otevřel obchod s koly a účastním se spousty akcí jako teď na Tour. Proto nemám zase tolik volného času, ale na bicyklu se vždycky rád projedu. Spíš ale v terénu na horském kole. A taky se ze mě stal rybář.

Jaký je váš největší úlovek?
Jezdím chytat na moře a povedlo se mi dostat dvěstědvacetikilového tuňáka.

Jste otcem dvou synů, vydají se v otcových stopách?
Nikam je nebudu tlačit. Zatím hrají fotbal a jsem rád, že je to baví.

Tour de France přináší spoustu dramatických okamžiků a překvapení. Dokázal byste si tipnout, kdo vyhraje 108. ročník?
To je velice těžká otázka. Favoritů je hodně, ale spousta z nich už zažila nepříjemné pády, takže uvidíme.