„Když jsme do Tokia odlétali, měli jsme formu a cítili, že máme na to dojít daleko. Jestli bychom to zvládli, je spekulace. Předchozí výsledky ovšem naznačují, že poslední místo jsme si nezasloužili,“ uvedl Perušič, který se svým parťákem zvažuje další spolupráci.

Nyní jsou členové úspěšného páru doma a užívají si zaslouženého volna. „Doháníme to, na co v sezoně nebyl čas,“ sdělil chlapík, jenž na dresu nosí jedničku. „Čas chci věnovat přítelkyni, rodině, kamarádům, koníčkům i doléčení bolístek,“ líčil Perušič. Nudit se rozhodně nebudou. „Oba musíme řešit školu – psát diplomky. David říkal, že chce jet na dovolenou někam do tepla. My tam vyrazit nemůžeme. Moje slečna studuje medicínu, takže si uděláme jen nějaký společný víkend,“ prozradil.

Ondřej Perušič
Právník ze mě asi nebude, směje se Perušič. Po „olympiádě hrůzy“ myslí na Paříž

Podobná informace by ještě loni zajímala jen málokoho. Letos však dvojice prorazila a vysloužila si přízeň fanoušků. Naposledy zazářila v Cagliari. Stříbro z finále Světové série podtrhlo výkonnostní boom. „Nedá se vypíchnout jedna věc, která by stála za naším úspěchem. Šlo o kombinaci více faktorů,“ popisoval Perušič. Zmínil vynikající taktickou přípravu ze strany trenéra i kvalitní přípravu před turnajem. „Tři týdny před ním jsme nehráli, měli jsme čas si odpočinout. Poté jsme dva týdny tvrdě trénovali. Načasování formy je to, co rozhoduje,“ doplnil za druhý pár světa.

Plážová volejbalistka Markéta Nausch Sluková pláče při tiskové konferenci.
Maki v slzách. Po mateřství chce zpátky na písek. Paříž mě láká, přiznala

Tohle označení 27letý borec ještě stále nechápe. „Pořád nás nepovažuji za světové dvojky. Jsem ale rád, že patříme mezi pět nejlepších týmů,“ sdělil. Za vzestupem prý stojí spolupráce s italským koučem Andreou Tomatisem. „Vytyčili jsme si jasné úkoly. Na nich pracujeme a tím jde ruku v ruce celková kvalita naší hry,“ řekl Perušič. Co se zlepšilo zásadním způsobem, je taktická vyspělost páru – schopnost reagovat na vývoj zápasu. „Jsme jeden z týmů, který těžil z minulého roku, kdy žádné turnaje nebyly. Měli jsme spoustu času na kvalitní přípravu a doléčení. To jsme udělali, na rozdíl od řady dalších jsme neztratili motivaci, a posunuli se dál,“ vysvětlil.

Zbyněk Švehla v rámci projektu VZPoura poučuje, jak se vyhnout zraněním.
Ochrnutý sportovec varuje děti před úrazy. Nejhorší je trampolína, říká Švehla

V tuto chvíli však stojí celý tým na křižovatce. Pokračovat, či ne? „Už před sezonou jsme řešili, jak přistoupit ke konci olympijského cyklu. Vždycky jsme preferovali vzdělání, rádi bychom hlavně dokončili školy,“ ozřejmil. Neúspěch z Tokia může fanouškům paradoxně přinést další čtyři roky radosti ze hry populární dvojice. „Olympiáda naše rozhodnutí nasměrovala spíše k pokračování,“ prohlásil Perušič s dovětkem, že věc má tři háčky. „Bude to o chuti nás dvou, ochotě trenéra do další spolupráce,“ vypočítával. Třetí problém je asi nejzásadnější. „Pokud ukončíme školu, potřebujeme změnit náš náhled na to, co děláme. Doteď jsme sportovali ke studiu, nyní musí jít o regulérní práci. A k tomu je potřeba vytvořit podmínky,“ dodal.