Před svou rodinou a kamarády to byl právě benjamínek českého týmu, který naléval spoluhráčům energii. Proměnil dvě trojkové střely a jedním blokem zavelel k obratu. Ten se však nekonal a Lvi podlehli Polsku 84:99.

Jak jste se těšil na svůj první zápas na jednom z basketbalových vrcholů a jak hodně vám ho zkalí prohra? 
Těšil jsem se extrémně. Před zápasem jsem měl úplně husinu. Byl to neskutečný moment vyběhnout před domácími diváky. Samozřejmě, že bych chtěl, aby utkání dopadlo jinak. Nic se ale neděje, čekají nás ještě čtyři zápasy. Není důvod teď věšet hlavy. Zítra máme další zápas a musíme se snažit vyhrát. 

Jak si vysvětlujete špatné liché čtvrtiny? 
Musíme se podívat na video, proč takhle špatně začínáme. Srbové jsou samozřejmě kvalitní tým, budeme muset podal daleko lepší výkon. 

V těchto pasážích zápasu vás trápili, nejdříve Ponitka a poté Slaughter. Tito dva hráči vás prakticky porazili. Věděli jste o jejich síle, přesto je neuhlídali… 
Oba dva dali spoustu těžkých střel, což dostalo soupeře do zápasu i druhého poločasu. Nás ale zabil útočný doskok. Několikrát se stalo, že už jsme je skoro měli, oni ho zase získali a z toho dávali jednoduché koše.  

Vy jste proměnil hned svůj první trojkový pokus. Jak to bylo důležité pro vaše sebevědomí v tak velkém zápase? 
Extrémně důležité. Vlilo mi to do žil velkou energii. Já ale nejsem na hřišti od toho, abych dával dvacet bodů. Jsem tam od toho, abych tam přinesl energii.  

Musí hrát celých čtyřicet minut

Po zpackané první čtvrtině jste se neuvěřitelně zvedli a za druhé období stihli manko dorovnat.  
Byl to nervy drásající zápas. Chvíli jsme byli dole, chvíli nahoře a pak zase dole. Musíme najít nějaký balanc a nemít takové výkyvy ve hře. Chce to více zachovat chladnou hlavu.  

Prakticky celý zápas jste byli nuceni dotahovat. Jak to bylo namáhavé proti Polsku? 
Bylo to hodně namáhavé. Pro příště nesmíme nechat soupeře takto odskočit. A když už to jednou dotáhneme, tak se musíme vyvarovat chyb, aby se to neopakovalo. Musíme hrát čtyřicet minut a ne dvacet.  

V podobně vyrovnaném utkání tým může nakopnout nějaká situace, jako například blok, který se povedl vám.
Měli jsme minuty, kdy to vypadalo, že už půjdeme přes ně. Ale pokaždé jsme jim buď dovolili útočný doskok, nebo proměnili těžkou střelu.  

Jako zásadní se ukázaly míče, které ležely volně na zemi a pak je ukořistil polský tým. 
Přesně tak. To se nesmí stávat. Jsou při hře věci, které nemůžeme ovlivnit. Tohle však můžeme ovlivnit. Musíme na tom více zapracovat.  

Do O2 areny zavítalo 10 992 diváků. Co jste říkal na atmosféru? 
Bylo to vážně super. Zahrát si před rodinou, před kamarády. Doufám, že to bude takhle pokračovat. 

Trochu jste pustili do varu i polské fanoušky, kteří chvílemi rozpoutali červenobílé peklo? 
Tak Polsko je blízko. Dalo se čekat, že jich dorazí hodně. Alespoň to nebylo v hledišti jednostranné. Já osobně mám takové soupeření mezi fanoušky rád. Atmosféru to jenom zlepšuje.  

Snad kotník vydržel

Pozitivní je, že více než sedmnáct minut odehrál Tomáš Satoranský. Co na to říkáte? 
Je to neuvěřitelné, že se po takovém zranění vrátil v takové formě. Doufejme, že zítra ráno bude jeho kotník v pohodě a on se bude moc připravit na další zápas.  

Jak se dá za čtyřiadvacet hodin změnit obrana? Proti Srbsku to bude ještě náročnější.   
My obranu máme. Není to o tom, že bychom nevěděli, jak bránit. Musíme se ale podívat na video a zlepšit ji.  

Prohráli jste pátý zápas za sebou. Jak to působí na psychiku? 
Já jsem zvyklý z Oklahomy (úsměv). Tam hrajeme čtyři zápasy týdně a někdy se vůbec neraduju. Mámě ještě čtyři zápasy na nápravu.  

Proti Polsku jste byli favority a roli nezvládli. Svazovala vám nervozita ruce? 
Ne, to ne. Zápas se nám prostě nepovedl a není potřeba se v něm hodinu pitvat a říkat si: prohráli jsme s Polskem. Stalo se. Zítra nás čeká další zápas.  

V něm naopak budou vysokými favority Srbové. Dá se to považovat za výhodu? 
Určitě. Vždy hrajeme líp, když nejsme favoriti. Na druhou stranu Srbsko je fakt těžký soupeř, takže uvidíme.