Stopku mu vystavil Robert Florentin z Dominikánské republiky. Přitom společně s Lukášem Krpálkem patřil k velkým favoritům na cenný kov.

„Pořád mě to trochu mrzí, což ale je přirozené. Když se na něco člověk tak dlouho připravuje a ono to pak nevyjde… Teď to musím co nejdřív hodit za hlavu, pokračovat ve své cestě a dál tvrdě makat. I překonávání porážek patří do růstu osobnosti sportovce,“ říká v rozhovoru pro Deník šestnáctý muž ve světovém žebříčku, po Krpálkovi druhý nejvýše postavený Čech.

Víte s odstupem času, co jste udělal špatně?

Ano. Hodně času jsme strávili s trenérem na videu a rozebírali to. Pár menších chyb tam bylo, ale bohužel soupeř trefil krásnou techniku a já mu ji zbaštil. Stačí jedna vteřina a můžete na šampionátu balit kufry. Teďka ta sekunda byla proti mně.

Jak jste zaháněl chmury po nevydařeném šampionátu?

Na nic jsem nečekal a hned jsem začal naplno trénovat. To byla taková moje terapie. I když by to kvůli hlavě, tělu i těm několika bolístkám, co se během přípravy nakupí, chtělo trochu odpočinout. Ale hned máme další turnaje, na které chci jet. Chci bodovat kvůli olympijským hrám.

Jinak jste s letošní sezonou spokojený?

Tahle sezona je jedna z nejlepších v kariéře. Na grand slamech a Grand prix jsem se téměř pokaždé pral o medaile. Nasbíral jsem hodně bodů a zápasů. Jsem aktuálně šestnáctý ve světovém žebříčku, po Krpálkovi druhý nejvýše postavený Čech. Ale sezona ještě není u konce, takže ještě je třeba na sobě pracovat a jít si pro to.

Co vás ještě letos čeká?

Grand prix Mexiko a Holandsko, Grand slam v Emirátech a Japonsku. Finále extraligy a rakouské ligy. Takže mám pořád před sebou hodně zápasů a výzev.



Zůstávají vaší největší motivací olympijské hry v Japonsku v roce 2020?

Ano, olympiáda v Tokiu je pořád moje největší motivace a můj sen. To je to první, co mě před každým tréninkem napadá.

Jak moc jste si brzkým vyřazením na šampionátu zkomplikoval cestu na olympiádu?

Je pravda, že právě na světovém šampionátu jsem si mohl nasbírat hodně bodů. Ty ale budu muset vybojovat jinde. Dokud to mám ve vlastních rukách, tak to tak komplikované ještě není.

Je pravda, že se kvůli olympijským hrám učíte japonsky?

S tou japonštinou je to trochu vytržené z kontextu. Pár slov a pár vět jsem se naučil. Jsem v Japonsku dvakrát, někdy třikrát za rok. Ale o tom, že bych ten jazyk uměl, se mluvit nedá.

Trvale žijete v Praze. Jak často se dostanete domů do Kroměříže?

Žiji v Praze a hodně pendluji po závodech a soustředěních, takže bohužel domů do Kroměříže se moc nedostanu. Většinou tak čtyřikrát za rok na víkend. Hodně mě to mrzí, chtěl bych to nějak změnit, ale bohužel, když něco chcete, musí jít nějaké věci stranou. Všechno má své pro a proti. A tuhle cestu jsem si vybral sám. Takže musím brát nejen to kladné, ale i záporné.

Jak těžké je dostat se z regionálního klubu mezi tuzemskou a světovou elitu?

V každém sportu to musí být složité. Z těch tisíci dětí projde mezi profesionály jenom pár vyvolených. Je to o vůli, oddanosti. Taky potřebujete mít srdce šampiona, který chce hlavně překonávat sám sebe.



Co vás hnalo v kariéře dopředu?

Mě nejvíce hnala podpora mého táty. Bohužel už není tady se mnou, ale věřím, že někde tam nahoře mi pořád fandí. Byla to zároveň i moje největší slabina. Těžko jsem se s tím vyrovnával. Ale litováním nic nedokážete. Udělalo mě to silnějším, odhodlanějším. Jednou si chci vážně říct, že by na mě byl pyšný. Ale k tomu je ještě daleká cesta.

Jak si podle vás judo v současnosti stojí?

Teďka je o judo velký zájem, strašný nával dětí! Ale všichni jsme tomu rádi. Každý chce být nový Krpálek. Ale to chci i já. Je důležité se v něčem a někom zhlédnout. A doufám, že se judo dostane do povědomí i diváků a fanoušků.

Kdo je David Klammert?

Skromný sportovec, který se loni stal mistrem republiky ve váze do sto kilo, ale nejčastěji nastupuje ve váze do devadesáti kilo, přijel do Baku nejlépe připravený, ale na tatami to nedokázal zúročit. Proti vyššímu Dominikánci, který má dva bronzy z amerických šampionátů, nebyl tak aktivní jako jindy. Po devadesáti vteřinách nezareagoval na soupeřovu uči-matu a prohrál na ippon. Brzký konec byl pro Klammerta o to bolestivější, že na papírové favority by narazil až ve čtvrtfinále. Vyřazení kroměřížského odchovance pořádně štvalo, vždyť přišel o spoustu důležitých bodů, které potřebuje k účasti na olympijských hrách v Tokiu. Nominace do Ria mu těsně unikla, pod pěti kruhy chce bojovat alespoň v Japonsku. Pokud se chce kvalifikovat na vrcholnou akci, na světovém žebříčku musí být nejhůře osmnáctý. Na hry se však může dostat také díky kvótám.