Tahle žena má dar, dovede nadchnout své okolí. Ani vás moc nepřesvědčuje, jen ukáže směr, a vy se přistihnete, že ji následujete. A rádi.

Hana Novotná je z těch lidí, kteří jsou přesvědčeni, že i na malém městě dokážete velké věci. V oddíle mažoretek v šestitisícové Blatné začala trénovat před dvanácti lety, to jí bylo dvacet, a od té doby se „Preziosky“ staly mistryněmi republiky i Evropy.

To už klubu (spolu)šéfovala. Pokud se jí zeptáte, jak to dokázala, zamyslí se a s úsměvem odvětí: „Měla jsem štěstí na lidi.“ Hlavně jí v tu chvíli nepřipomínejte vlastní zásluhy, to by se sluncem zalitá tvář zakabonila. Novotná pro svěřenkyně dýchá a svůj podíl přitom nevnímá.

Práce za desetičlenný tým

Petra Bláhová to může potvrdit. Novotnou, s níž dnes Prezioso vede, poznala nejprve jako trenérku (autoritu) a nyní jako parťačku (kamarádku).  „Haniččin postup v Díky, trenére mě nepřekvapuje. Vím, že ho bere jako ocenění všech „Preziosek“. Protože je mozkem klubu, uznání si nejvíce zaslouží. To, co pro nás dělá, by jinde zvládal klidně desetičlenný tým,“ zdůrazňuje Bláhová.

Obě ženy se prý nikdy nepohádaly. „Hanička by měla být jen méně akurátní“, i když se to zároveň často hodí.
Novotná je od přírody bojovnicí, nesnáší nespravedlnost. Předsudků si užívají mažoretky dosytosti. Osoby pochodující v kozačkách za zvuku dechovky na jihu Čech vážně nenajdete.

„Jsou to gymnastky až akrobatky,“ charakterizuje je Blanka Malinová, starostka blatenského Sokola, pod které Prezioso spadá. „Takových Haniček bychom potřebovali deset. Neocenitelná je především při žádostech o granty,“ vypíchne další přednosti vystudované ekonomky. „Díky ní získáváme mnoho prostředků. Je zkrátka k nezaplacení.“

Zdroj: Díky, trenére

Vraťme se ještě ke vztahům v Preziosu. Dámy prominou, o čistě ženském kolektivu se vyprávějí legendy. Děvčata z Blatné ovšem pověry o nevraživosti na první pohled popírají. Novotná na to má totiž recept. „Snažím se posílit týmový duch,“ líčí.

K tomu se nejlépe hodí čas mimo tréninky. Kdy se jede třeba na tábor. „Tam hrajeme hry, v nichž se propojí různě staré kategorie dětí. Společně řeší problémy. Naučí se pomáhat si. Na soutěžích si holky zase navzájem fandí. To kolektiv zocelí.“

Nic ale není černobílé. „Vždy se nějaké problémy najdou. Když jsou holky v pubertě, tak kluci,“ přiznává. Podstatné ale je, že se nakonec „ukáže, že se mají rády.“

Chybami se člověk učí, i rodiče vás pak ocení

Za těch dvanáct let trénování se Novotná pochopitelně změnila. „Když jsme byly mladší, tak jsme měly pocit, že víme všechno nejlépe. Chvíli nám trvalo, než jsme se naučily vnímat rady,“ vybavuje si.

V jiných činnostech na ně zase „Preziosky“ daly až moc. „Je důležité naučit se komunikovat s rodiči. Poslouchat je, ale zase jim nepodléhat,“ vysvětluje. „Teď na ně máme obrovské štěstí. Rozumíme si, chodíme posedět i mimo tréninky,“ pochvaluje si.

Není divu, právě rodiče našli čas a nominovali ji do sportovně-společenské akce Díky, trenére. „To zní až neuvěřitelně. Svědčí to nejlépe o Hančiných kvalitách. Rodič je často velmi přísný soudce,“ argumentuje starostka Malinová. „Pokud postoupí do finále, pojedeme do Prahy. Byl by to významný den pro celý blatenský Sokol.“

V autobuse by nechyběla ani Bláhová: „Moc bych to Haničce přála. Když vidím, jak dokáže pracovat s dětmi a motivovat je. Berou ji jako druhou mamku. Musím jí obdivovat.“

Cíle Novotné se mění kolo od kola: „Nejdříve mě potěšila nominace, pak semifinále. Teď věřím, že postoupíme.“ Na Podvinném mlýně by ráda poznala své kolegy, vyměnila si s nimi zkušenosti a zasoutěžila si.

Pozoruhodný člověk z docela malého města i sportu – přesto možná právě jí porota řekne přímo před fanfárami: „Díky, trenére!“