Podává mi svou ruku a tu mou mohutně stiskne. Snad proto, aby bylo nad slunce jasné, že tenhle třiasedmdesátiletý muž ještě není žádným „dědečkem“. V jasně červené košili a nezbytnými tmavými brýlemi byl fotograf Jan Saudek nepřehlédnutelný.

A při vyhlašování ankety Armádní sportovec roku se bavil. „Tu scénku na bradlech bych zvládnul. Příště se přidám a vydělám si od armády ještě víc peněz,“ vtipkoval na adresu gymnastů, kteří slavnostní večer zpestřili gymnastickou groteskou.

Elitní český fotograf nebyl hostem Dukly pouhou náhodou, s armádními sportovci nafotil exkluzivní kalendář pro rok 2009. „Taky jsem dostal vysoké vyznamenání, což se mi moc často nestává,“ říkal.

Pane Saudku, jaký je vlastně váš vztah ke sportu?
Vřelý, pořád se ještě o něj pokouším.

Což znamená?
Můj sen je udělat sto dvacet kliků. Zatím jich mám 107, ale mám před sebou ještě pár roků. Myslím, že bych během deseti let mohl těch sto dvacet zvládnout.

To ale musíte často trénovat…
Třikrát týdně chodívám na takový plácek, i v zimě. Tam se zmítám na hrazdě a na lavici s činkou. Je to samozřejmě pro staré dědky, ale pořád lepší než sedět u televize, na kterou se stejně nikdy nedívám. Alespoň ne v posledních letech.

CELÝ ROZHOVOR S JANEM SAUDKEM ČTĚTE V SOBOTNÍM DENÍKU