Jeho záliba jde s vodním slalomem dohromady. „Tréninky mám dvakrát denně, ale na malování si chvilku najdu. Perfektně si tím vyčistím hlavu,“ vypráví závodník pražské Dukly. „Obraz dávám jako dárek, nebo jej za přijatelnou částku prodám, aby měl dotyčný pocit, že dílo má nějakou hodnotu.“

Jeho „sbírka“ stojí za pozornost. Rak totiž před časem zjistil, že dokáže zaujmout širší veřejnost. A tak se domluvil s kamarádem (kajakářem) Vavřincem Hradilkem, jenž mu u sebe v pražském Kayak Beach Baru zařídil speciální výstavu.

Výstava na náplavce

Hrátky se štětcem ovšem pořád bere jako zábavu. „Na náplavce se mi líbí a myslím, že atmosféra baru se k mým obrazům hodí. Rád ztvárňuji ženská těla, zvířata, přírodu obecně, vlny nebo hory. Proto jsem jako název výstavy zvolil Krásy přírody očima Tomáše Raka.“ Slavnostní vernisáž proběhla v pátek, výstava potrvá až do 15. prosince.

Teď už se Rak zase chystá na novou sezonu. Mimochodem, na soustředění s sebou malířské „nádobíčko“ nevozí. Inspiraci nachází i na kanoi, ale vystačí si s tužkou. „Jednou jsem při pádlování pozoroval západ slunce. Před sebou jsem měl jen špičku lodi a nezvykle krásné barvy. Mimo mě to nikdo neviděl,“ popisuje zážitek, který dal vzniknout jednomu dílu.

„Pohled z lodě je úplně jiný a malovat vodu mě baví. Je to těžké, ale znám ji ze všech možných úhlů. O to víc mě to motivuje. Když jsem se jednou pustil do akvária, musel jsem nastudovat podobu konkrétních rybiček a pak všechno poskládat,“ přiznává devětadvacetiletý závodník.

Osobitý styl

Jeho rodiče měli k výtvarnému umění blízko. „Často se stávalo, že jsme si s bratrem místo hraček vzali tužky a kreslili. Naši jen dbali na to, aby nás malování bavilo. A to se povedlo. Trvá to dodnes.“

Doma v Hradci Králové chodil na uměleckou základní školu, ale postupem času přestal rozvíjet výtvarné obzory. „Když jsem studoval architekturu, tak se to hodilo. Tvorbě jsem se začal zase víc věnovat,“ vysvětluje vodák, jenž nakonec získal diplom inženýra ekonomie.

Jeho styl je osobitý. „Když mě něco zaujme, vyfotím si to nebo uložím do hlavy. Když dostanu objednávku, nemaluji přesně podle fotky. Vymýšlím svůj pohled a s tématem si pohraju,“ líčí.

Rakova tvorba se vyvíjí, ale sám nemá představu, kam se bude jednou ubírat. „Nevím, zda se přikloním k hyperrealismu a budu malovat co nejpřesněji. Nebo to bude určitá forma abstrakce a zaměřím se na věci, které s realitou moc nesouvisejí. Záběr mám dost široký,“ říká český reprezentant.