Honzo, jak jste si i navzdory přípravám na galavečer v O2 areně užil vánoční svátky?
Abych se přiznal, tak jsem si to moc neužil. Já teda nikdy nebyl žádným velkým fanouškem Vánoc, nicméně mě na tom alespoň baví těch pár dní extra, které přeci jenom mají své kouzlo. Shodou okolností mi ale letos umírala milovaná kočička, takže to bylo v lecčem dost specifické. A právě když jsem za ní lezl na střechu, tak jsem spadnul a kvůli bolavému ramenu jsem málem odpískal i povánoční Oktagon. 

To by vám ale přísné sebevědomí nedovolilo, viďte?
Samozřejmě jsem se snažil i přes všechny ty bolesti zůstat maximálně soustředěný na ten galavečer. Podívejte se, řízení zápasů je o disciplíně. Není to sice tolik kontaktní jako samotný fighting, ale pohybu je tam poměrně hodně. Stejně tak jako kluci občas nastupují do klece s nějakým zraněním, tak i my musíme s takovými momenty umět pracovat. A přesně to byl můj případ na turnaji v O2 areně, který byl ale jinak naprosto skvělý. 

Srbský zápasník Bojan Veličkovič ovládl premiérový ročník projektu Tipsport Gamechanger
Dojemný příběh srbského krále. Přemýšlel o konci, teď si odnáší grál a miliony

Takže předpokládám, že příliš prostoru na to si odfrknout a vyčistit hlavu od MMA nebylo.
Takové to vyplavování endorfinu u mě skutečně nastalo až po skončení toho galavečera. Záleželo mi především na tom, abych svou práci odvedl i navzdory zranění na sto procent. Ale samozřejmě jinak jsem si čas na vyčištění hlavy našel. Beru to jako svou povinnost. Ke kvalitnímu a zodpovědnému výkonu totiž potřebujete občas odreagování a nějaký ten ventil. To je známá věc, která platí ve všech oblastech.

Pracovní povinnosti na závěr roku už ale musíte brát jako samozřejmost, nemám pravdu?
Je to tak. Nicméně když mi lidé říkají, že po těch letech zkušeností už mě nemá co zaskočit, tak bývám většinou hodně opatrný. Na jednu stranu si podvědomě uvědomujete, že těch překvapení přichází čím dál méně, ale já se v životě řídím mottem, které praví: „Nikdy se nedostanete tam, aby nebylo nic, co vás dokáže překvapit.“ Takže je potřeba zůstat obezřetný.

Sudí Jan Voborník (vpravo) řídil také poslední titulovou bitvu šampiona Loseneho KeitySudí Jan Voborník (vpravo) řídil také poslední titulovou bitvu šampiona Loseneho Keity v OstravěZdroj: se svolením Oktagonu MMA

Již tradičně se Oktagon rozloučil s nabitou sezonou turnajem v Praze. Bavil přesně tak, jak před svým začátkem sliboval?
Myslím si, že určitě ano. Turnaj byl za mě jednoduše skvělý, i když je pravdou, že takhle já vnímám většinu galavečerů Oktagonu. Tady je potřeba zmínit jednu důležitou věc. Oktagon od začátku zdobí to promování jednotlivých zápasů, které dostává fanoušky pravidelně do varu. A čím více se vám podaří něco takového „vyhajpovat“, tím těžší je však poté naplnit očekávání ze strany divácké veřejnosti. Já si ale troufám tvrdit, že turnaj v O2 areně si s tím vším poradil naprosto výborně a bavil přesně podle představ. 

Který zápas jednapadesátého galavečera si nakonec získal vaše největší sympatie?
Asi vám nedokážu takhle z rukávu vysypat jeden konkrétní zápas. A ten důvod je jednoduchý. Mám totiž v hlavě tolik krásných momentů, že je pro mě opravdu těžké vybrat ten nejlepší. Každopádně jako milovník MMA musím zmínit finále Tipsport Gamechangeru. To, co tam oba kluci předvedli, byly doslova výkony z jiné galaxie. Úžasný zážitek na celý život. 

Nemrzelo vás malinko, že jste nebyl přímo v kleci?
Abych byl upřímný, tak nemrzelo. Já byl za to i vděčný, protože ty bolesti po pádu ze střechy mě poměrně hodně svazovaly. Ale je potřeba zmínit, že finále Gamechangeru bylo skutečně za odměnu. Zápas nakonec odpískal kolega Pavel Touš, který od začátku Oktagonu nevynechal jediný turnaj. Takže si sakra zasloužil tam na tom středu být.

Oktagon 51 v pražské O2 areně. Samuel Krištofič
Takhle jsem si to vizualizoval deset týdnů, těšilo Krištofiče po knokautu Vémoly

Celou sportovní scénou pochopitelně zacloumal především šokující knokaut „Piráta“ na adresu Karlose Vémoly. Vzpomenete si, co se vám v tu chvíli honilo hlavou?
Samozřejmě obrovská lítost. Nebudeme si nic nalhávat, Karlos je pro mě speciálním zápasníkem, takže ani mě to nenechalo úplně klidným. Já nechci znít jako generál po bitvě, ale už když jsme o tomto souboji bavili před samotným začátkem turnaje, tak ačkoliv nemůžete dát najevo žádné pochybnosti, nebyl jsem úplně překvapený z toho konečného výsledku. Je potřeba si uvědomit, že Karlos už zkrátka přesluhuje. Obrovská škoda, ale je to tak. Bohužel.  

Mrzí vás z pozice velezkušeného rozhodčího, který s Karlosem ušel kompletní cestu Oktagonem, jeho aktuální situace před koncem tak fenomenální kariéry?
Je mi hlavně strašně líto, jak je ten člověk nedoceněný. Přijde mi, že se tady trochu zapomíná na to, co udělal pro celou MMA scénu u nás. Odmakaných deset let na naprosto špičkové propagaci tohoto sportu. Nikdo tu neudělal víc jako právě Karlos. Ale navzdory tomu, kolik si v průběhu kariéry nasbíral nepřátel a hejterů, jsem byl příjemně překvapený z reakcí lidí po poslední porážce. Čekal jsem mnohem horší průběh. 

Každopádně se asi shodneme na tom, že si něco takového „Pirát“ opravdu zasloužil.
A to jsem chtěl také dodat. Na jednu stranu mě samozřejmě mrzela krutá porážka Karlose, ale stejně tak jsem se dokázal radovat z té čisté radosti Samuela, který tam přišel neuvěřitelně soustředěný a odhodlaný zvítězit. Ukázal, jak neuvěřitelně zraje zápas od zápasu. A že to dokázal potvrdit v tak velkém souboji proti Vémolovi, kolem něhož už prošlo několik soupeřů s cílem se jenom zviditelnit na slavné adrese, za to mu patří obrovský kredit.

Když poslouchám vaše odpovědi, tak cítím velký klid a rozvahu. Takhle vyrovnaný jste býval i tehdy v pozici aktivního zápasníka v bojových sportech?
(smích) Upřímně? Nebyl. Jednoznačně mě rozhodování zápasů zklidnilo. A jestli mi něco toto řemeslo skutečně darovalo, tak zejména obrovský nadhled. Není totiž náhodou, že rozhodčími v kleci nejsou dvacetiletí kluci. Do toho musí člověk jednoduše dozrát. Horká hlava je v této branži tou největší překážkou. 

Oktagon 51 v pražské O2 areně. Karlos Vémola a Samuel Krištofič
Večer překvapení: Vémola schytal od Piráta knokaut, pyramidu ovládl Veličković

K práci rozhodčího jste ovšem přišel podobně jako slepý k houslím, viďte?
Krásně řečeno, přesně tak. Ale jak se říká, život je to, co se nám dnes a denně děje, namísto toho, co jsme si pracně naplánovali. Ať budete dělat jakoukoliv práci, ke které chováte alespoň malé sympatie, tak narazíte na dny, kdy vám to zkrátka nebude tolik chutnat. Nicméně musí to být výrazně převýšené tím, co vás na té práci baví. A naštěstí mně rozhodování přirostlo k srdci. 

Když už dnes máte tu možnost sledovat progres MMA v domácím prostředí, vyvíjí se podobným směrem také scéna rozhodčích v kleci?
Pochopitelně ano. MMA je obrovský fenomén, který už dnes patří mezi nejsledovanější sporty u nás, takže s tím se samozřejmě pojí i progres v prostředí rozhodčích. Také my musíme jít takříkajíc s dobou. (úsměv) Každopádně v rámci Oktagonu máme stálý tým, který je již několik let pospolu a spíše se neustále vybrušujeme.

Předpokládám ale, že v oblasti finančního ohodnocování už to taková hitparáda nebude.
No, jak to jenom říct. (smích) Já jsem přesvědčený o tom, ostatně podobně jako každý člověk vyplácený někým jiným, že jsem podhodnocený. Ale to je myslím úplně normální. Dokud se nebudete vyplácet sám, tak se takhle budete cítit pořád.

Rozhodčí Oktagonu: (zleva) Clemens Werner, Jan Voborník a Pavel Touš.Rozhodčí Oktagonu: (zleva) Clemens Werner, Jan Voborník a Pavel ToušZdroj: se svolením Oktagonu MMA

 V jednom dřívějším rozhovoru jste řekl, že byste se jednou rád dožil toho, až bude práce rozhodčího vnímána jako full-time job. Je to na dobré cestě?
Řekl bych, že to je na dobré cestě, ale cíl je stále světelné kilometry vzdálený. Takže asi tak. 

Nestálo by za to zajít za promotéry Oktagonu a nabídnout jim třeba udělování prémií za výkon večera rovněž pro arbitry?
Vážím si toho, že nad tím přemýšlíte, ale tohle je za mě úplný nesmysl. Vysvětlím to malinko jinak. Pro mě je tím nejdůležitějším zápasem v kariéře každý další duel, který rozhoduju. A tam musím vždy podat maximálně soustředěný výkon. V momentě, kdy se tam budou udělovat nějaké ceny, tak podprahově budete nutit rozhodčí k tomu, aby v kleci nějakým způsobem exhibovali. A pojďme si říct, že od toho tam my opravdu nejsme. 

Pamatuji si, když jste mi po galavečeru v anglickém Manchesteru vykládal, že život každého z nás je zejména o hodnotách. Na jakých si zakládáte v dresu rozhodčího?
V první řadě na respektu ke každému, koho pískám. Bez ohledu na to, jestli ho mám lidsky rád, nebo ne. Každý z nás totiž může být špička ve svém oboru, ale nemá to žádnou přímou úměru s lidskými kvalitami. Můžete být světový šampion, ale zároveň i špatný člověk. Nicméně jako rozhodčí musíte dbát na absolutní objektivitu. Ať už budete podávat ruku komukoliv. V kleci vidíte pouze červený a modrý roh.

Šéfové Oktagonu MMA Ondřej Novotný (blíže) a Pavol Neruda
Novotný: Lépe mířit ke hvězdám a minout, než na hnůj a trefit. U Edenu nezůstane

Jak často se podle sebe v kleci dopouštíte chyb?
V rámci subjektivního pohledu na věc podstatně častěji, než je mi umýván zadek na internetu. Nikdo ke mně není tak tvrdý a upřímný jako já sám. Co je ale poměrně vtipné, že já vidím své chyby ve většině případů úplně někde jinde. A o těch dalších se pak dozvídám prostřednictvím rádoby odborníků na sociálních sítích a podobně. Něco jako když Zdeňka Pohlreicha kritizují lidé a argumentují tím, že už pátým rokem aktivně sledují Prostřeno. Asi si rozumíme. (smích) 

Krásně řečeno. Už jste byl tedy svědkem i kritiky či nenávistných komentářů ze strany veřejnosti?
A že toho bylo. Jenom mě trochu zaráží, že jsem povětšinou hodnocen a kritizován lidmi, kteří o rozhodování MMA zápasů nemají sebemenší ponětí. Nicméně rozhodně mi je milejší, když to slyším takříkajíc na férovku, třeba jako to dělá Petr Kníže, než když mě někdo hnojí za mými zády. Ale i přes to všechno se kritikou, pokud tedy dává smysl a je oprávněná, určitě zabývám. Ovšem je třeba dodat, že s tímhle „kombem“ se dneska moc často nepotkávám.