Fanoušci ji znají z Rallye Dakar, potažmo z její veteránské varianty Klasik. Ale Ollie se nikdy jen nevozila za řídítky nebo volantem. Jako holka zkoušela atletiku, když se ale poprvé svezla na motorce, objevila jiný svět. Později vedle ježdění v pouštích závodila i v drsné překážkové disciplíně Spartan Race. To už teď ze zdravotních důvodů nejde, a tak zkusila triatlon.
„Dlouho se mi líbil, ale nebyla vhodná příležitost, pustit se do toho. Až teď, když jsem od kolegy dostala jako dárek startovné na Houmra. Tím to vzniklo,“ začíná své vyprávění. „Zvolila jsem nejkratší kategorii Hobby. Jednak kvůli tomu, že jsem po plánované operaci žeber nemohla být líp připravená, a také proto, že jsem jela asi na čtyřicet let starém kole Shauff Prestige pro II. Na delší distanci to fakt nebylo.“
Plavání byl boj o život
Potřebovala také zjistit, jestli ji triatlon bude bavit. V její kategorii se plavalo 70 metrů. „Kuriózní je, že jsem nejdřív prošla třemi lekcemi na kraul, protože jsem uměla jen prsa. V samotném závodě mi ale bylo na prd. Jak čtyřicet lidí vlítlo do vody, všichni se mlátili rukama nohama. Musela jsem si hlídat brýle a někdo se měl snažil potopit. Byl to boj o život. Kolem nebylo žádné místo, chvílemi jsem plavala na čubičku. Pro mě to byl neskutečný zážitek.“
V depu Ollie přeskočila na kolo a čekalo ji deset kilometrů po silnici. „Na trati byl jeden smrťák. Kilometrové stoupání nemělo konce. Staré kolo jsme uzpůsobili na mé parametry a namontovali lehčí převody, abych to utáhla. Šlapala jsem si svoje a nakonec předjela čtyři baby, které mi před tím ujely,“ usmívá se blonďatá sportovkyně tělem i duší.

„V dalším depu jsem se rychle přezula a vybíhala do závěrečných dvou kilometrů,“ líčí. „Soupeřkám jsem utekla, v cíli kategorie jsem byla první a absolutně s chlapy sedmá. Zjistila jsem, že triatlon je podobně jako Dakar o strategii. Je potřeba si dobře rozložit síly. Řekla jsem si, holky umějí líp plavat, některé doženu na kole a další v běhu.“
Nebaví ji zvedat železa a běhat po páse
Pochvalovala si, že Jiříkov a okolí, bylo jedním z mála míst, které minulý víkend nezasáhly masivní deště. „Na tu bídu nám počasí přálo. Bylo zataženo, ale docela chladno. Když jsem vlezla do vody, byla ledová. Málem jsem umrzla. Na kole trochu pofukovalo a při běhu začalo lehce mžít,“ popisuje podmínky.
Nyní už ví, že na triatlon bude trénovat, což se jí hodí ke kondiční přípravě na Dakar Klasik. „Na triatlonu mě baví pestrost, že se trénují tři sporty zároveň. Plavu, běhám a do toho jezdím na kole. Protože tělo je zatěžováno postupně v různých partiích, je to na pohybový aparát v souhrnu šetrnější,“ pochvaluje si.

„Hodí se mi to i proto, že jsem trochu přibrala a potřebuju zhubnout do kombinézy, a tohle mě donutí makat,“ usmívá se. „Nebaví mě totiž chodit do fitka, nechci zvedat železa a běhat na páse. Příprava na Dakar je fajn, ale potřebuju v ní trošku závodit. Odmala jsem závodila. Závodění mě baví a triatlonu to splňuje,“ pokyvuje hlavou.
Příští rok si dá Houmrův triatlon i Martinec
A Ollie už ví, kdy pojede další triatlon. „Ozval se mi můj partner, výrobce hodinek Prim, jestli bych za jich tým nechtěla v září startovat na City Triathlon Karlovy Vary. Skvělý je, že mám měsíc na to, abych se na velkou akci připravila, i když samozřejmě zase pojedu nějakou kratší verzi pro hobíky. Jsem ráda, protože mi to pomůže s nastavením hlavy na Dakar,“ tvrdí Ollie.

Houmrův triatlon má ještě dovětek. Kolega z dakarské stáje CZech Samurais Ondřej Martinec, s nímž v lednu pojede v Saúdské Arábii jako navigátorka, jí před startem plavání pověděl: „Hele, když doběhneš na bednu, příští rok to dám taky.“
A na to se Ollie těší. „K tomu musím podotknout, že Ondra není žádný triatlonista a vůbec jako triatlonista nevypadá. Je to pořádný dvoumetrový chlap a nezbývá mu nic jiného, než to za rok zvládnout,“ směje se.