Zavítal také do redakční zóny Deníku na Olympijském festivalu v Brně. „Líbilo se mi, že festival přiblížil lidem olympiádu na druhé straně zeměkoule a ukázal jim sporty, které si normálně nemůžou jen tak vyzkoušet,“ říká jedenačtyřicetiletý rodák z Ústí nad Labem.

Na festivalu byl i závod v kryathlonu. Závodníci plavali v ledové řece, běhali polonazí na běžkách… Neláká vás tahle zimní verze triatlonu?
Určitě ne. (smích) Zimní sporty moc nemusím. Samozřejmě olympiádu sleduju, pokud mám čas. S rodinou lyžuju i běžkuju. A co se týče plavání ve studené vodě, tak mě jeden brněnský tým lanařil, ať se zúčastním závodů a že to pro mě bude brnkačka. Ale nešel jsem do toho. Otužilý jsem, ale extrém nemusím.

Jak vypadá váš život po triatlonové kariéře?
Mám ekonomickou funkci v jedné brněnské firmě. Vedle toho ještě vedu své svěřence a předávám jim zkušenosti. Jsem i v radě České triatlonové asociace. Dělám marketingovou tvář malé obchodní značky a pod jejím jménem pořádám tréninkové kempy. Je toho víc a za pár let uvidíme, co převládne.

Jaký je váš nejsilnější moment z olympiád?
Nikdy jsem nebyl na zahájení, ale v Aténách jsem se dostal na slavnostní zakončení. Sportovec si ho může užít poté, co na sportovišti odevzdal, co měl. Je to hlavně o sblížení sportovců. Dodnes mám kamarády ze tří her, ať už jsou to střelci, beachvolejbalisté nebo atleti. Normálně bych se k nim nedostal.

Co považujete za svůj největší úspěch?
Rád říkám, že je to právě trojnásobná účast na olympiádě. Nikdy jsem ale neuspěl. Beru to tak, že jsem po osm nebo deset let dokázal být ve světové špičce. Z výsledků si cením titul mistra Evropy z roku 2001, hlavně protože jsem vyhrál doma v Karlových Varech.

Co vás na triatlonu lákalo?
Hlavně sportovní všestrannost. V prvním triatlonu mě oslovila jeho rozmanitost. Ze začátku jsem trénoval sám, takže když svítilo slunce, jel jsem na kole. Když bylo škaredé počasí, šel jsem si zaplavat do bazénu, a když se mi chtělo, běhal jsem. Přibližně po třech letech už jsem potřeboval nějaký řád. Když jsem se stal profesionálem, tak už to byl každodenní dril.

V jaké ze tří triatlonových disciplín jste se cítil nejlíp?
Měl jsem nejblíž k běhání. Ale je to až třetí disciplína a často jsem se u plavání a kola tak vyčerpal, že už mě běh nepodržel. Místo toho, abych šel dopředu, tak jsem to zabalil nebo se propadl. Sice jsem uměl plavat, ale s tréninkem jsem začal až v šestnácti a to byla alfa a omega mého začátku kariéry. Měl jsem přes zimu deset tréninků týdně, abych věděl, že v létě budu vylézat z vody mezi prvními.