Korupce, nesmyslně nafouknuté náklady a okázalá sebeprezentace nedemokratických režimů. Taková kritika v minulosti mířila na proces výběru olympijských měst. Mezinárodní olympijský výbor (MOV) čelil obřímu tlaku: zatímco megalomanské hry v Soči či v Pekingu ukazovaly, že diktátorsky vedené země si mohou dovolit rozházet miliardy dolarů, aby oslnily svět, „rozumnější“ kandidáti vedle nich neměli šanci.

Faktem je, že to začalo už v 70. letech minulého století. Hry v Montrealu v roce 1976 skončily finanční katastrofou a tamní daňoví poplatníci spláceli dluhy skoro třicet let. Od té doby se podařilo vydělat jen jedné letní olympiádě – v Los Angeles v roce 1984. Od 90. let nabírala spirála rostoucích nákladů čím dál šílenější tempo.

„Mezi ekonomy postupně vznikla shoda, že olympijské hry potřebují reformu. Mnozí poukazují na to, že MOV preferuje kandidáty s nejambicióznějšími plány, což končí tím, že náklady vysoko převyšují možné zisky,“ píše se v odborně zaměřeném článku na webu Rady pro mezinárodní vztahy.

Podíváme-li se na předpokládané rozpočty olympijských her, tak od roku 1988 se pokaždé utratilo víc. Například v Londýně 2012 o 76 procent, v Soči 2014 o 289 procent a v Riu 2016 o neuvěřitelných 352 procent. Ve ztrátě skončili i pečliví Japonci na hrách v Tokiu, hlavně kvůli covidové pandemii.

MOV sice rád mluví o udržitelnosti a rozumnosti, tyto fráze však obvykle zůstanou jen na papíře. Nebo ne? Vzhledem k výše uvedenému je zajímavé, že pět nejbližších olympiád (letních i zimních) se bude konat v západních demokraciích (do kterých lze jistě počítat i protinožce v Austrálii). Že by to s preferováním mamutích projektů různých diktátorů nebylo tak horké?

Neprůhledný proces volby

V případě Los Angeles bylo rozhodování vcelku snadné. Město původně usilovalo už o hry v roce 2024, společně s Paříží, Římem, Budapeští a Hamburkem. Jenže ostatní kandidáti nakonec couvli, až zůstala jen francouzská metropole a L.A. MOV tak nabídl lišácké řešení – vítězem „voleb“ se stanou obě města a rozdělí si roky 2024 a 2028. Tak se i stalo.

Budoucí letní OH:

2028 Los Angeles

2032 Brisbane

Budoucí zimní OH:

2026 Milán a Cortina d’Ampezzo

2030 Francouzské Alpy

2034 Salt Lake City

Poněkud jinak tomu bylo v případě letních her v roce 2032. MOV totiž mezitím v souvislosti s programem Agenda 2020 schválil nový proces výběru pořadatelských měst (regionů, zemí), který by měl alespoň teoreticky vést k omezení astronomických nákladů. Právě po tom mnozí ekonomové dlouhá léta volali.

Jde o dlouhodobější a trochu záhadný proces s několika fázemi diskusí, plánování a rozhodování, na jehož konci by měl vykrystalizovat nejvhodnější uchazeč. Tak se stalo, že na zasedání MOV v Tokiu před třemi lety delegáti hlasovali formou referenda pro (či proti) Brisbane. Jiná možnost nebyla. Hlasování skončilo jednoznačně, 72 delegátů z osmdesáti bylo pro udělení her tomuto australskému městu.

Ale ne všichni byli nadšeni. „Tento nový systém, který je podle šéfa MOV Thomase Bacha levnější a apolitický, může být jen těžko překonán co do netransparentnosti,“ zlobila se tehdy Dagmar Freitagová, poslankyně Bundestagu. A německý šermíř Max Hartung poznamenal, že „když je proces volby nesrozumitelný, objevují se nutně podezření“.

Šlo o to, že další možní kandidáti byli poněkud neproniknutelným způsobem vyřazeni už v průběhu složitého procesu. Hodně těžko to kousali právě Němci, kteří chtěli olympiádu pořádat v Severním Porýní-Vestfálsku. Dalšími uchazeči byli třeba Madrid, Jakarta, Dauhá a páté největší indické město Ahmadábád.

Výsledkem je, že volba Brisbane byla oficiálně potvrzena už jedenáct let před konáním her, což pořadatelům umožňuje nejdelší čas na přípravu v historii olympiád. Největší sportovní akce planety zavítá do Austrálie už potřetí, v minulosti se konala v Melbourne a v Sydney.

Perský záliv si brousí zuby

Pokud jde o zimní hry, které se budou konat za dva roky, volba probíhala v červnu 2019 ještě postaru. Italská kandidatura Milána a Cortiny uspěla proti Stockholmu (na hlasy 47:34). Pro hry v roce 2030 již došlo k aplikaci nového způsobu volby – jediným zbylým kandidátem byl region Francouzské Alpy. Volilo se minulý měsíc v Paříži a z 95 delegátů jich bylo 84 pro. Další zdařilé referendum.

Podobně jednoznačně (83 hlasů pro) pak dopadlo i rokování o zimních hrách v roce 2034. Ty se podruhé v historii uskuteční v americkém Salt Lake City. Pod stůl během procesu rozhodování padly nabídky Mnichova a společná kandidatura Slovinska, rakouského Tyrolska a italského regionu Furlansko-Julské Benátsko.

Další na řadě jsou letní hry v roce 2036. Tam stále není rozhodnuto, ale nejpravděpodobnější kandidáti, se kterými komunikuje výběrová komise MOV, jsou Istanbul (ten v minulosti třikrát neuspěl), nově budovaná budoucí indonéská metropole Nusantara, chilské Santiago a zřejmě i už zmíněný indický Ahmabádád. Mezi dalšími potenciálními uchazeči jsou třeba Soul, Kodaň, Budapešť, Toronto s Montrealem a také katarské Dauhá a arabský Rijád.

Právě kandidáti z oblasti Perského zálivu si mohou za miliardy z ropy vystavět prakticky jakákoli sportoviště – ostatně v Kataru se předloni hrálo v mnoha směrech kontroverzní fotbalové MS, které v roce 2034 zavítá i do Saúdské Arábie.

Lze si ale v takových zemích představit moderní olympijské hry s jejich důrazem na různorodost, otevřenost a genderovou vyváženost? Tady se ukáže, jak vážně to MOV myslí s trendem levnějších a ekonomicky „nezblázněných“ olympiád.