Nyní zbývá do startu OH posledních sto dní. Pro pražskou rodačku kulaté číslo moc neznamená. Je totiž v plném tréninku.

„Brzy mě čeká v Basileji mistrovství Evropy, což bude ukazatel před olympijským vrcholem,“ vypráví dvacetiletá reprezentantka.

Vkrádá se sportovní svátek v Tokiu do vašich myšlenek?
Čekání už bylo docela dlouhé. Jsem ráda, že se termín olympiády blíží. 

Po jak dlouhé pauze způsobené covidem pro vás bude Basilej návratem k závodům?
Je to asi půl roku. Poslední závody byly na podzim. 

Do jaké míry vás covid zbrzdil v přípravě?
Loni jsem trénovala asi nejmíň v životě. Když tedy neberu v úvahu časy, kdy jsem začínala… Před rokem touto dobou jsem nemohla dva měsíce do haly. Pak se to střídalo – chvíli to šlo, pak zase ne. Odjela jsem na soustředění, ale přípravu přerušilo koronavirové onemocnění. Pořád se to měnilo. 

Když se vrátíme ke sto dnům do začátku OH, tak jste to vlastně už zažila loni. Jak to vnímáte?
Máte pravdu… (smála se) Tokio je za humny, ale prožívám to znovu. Jen doufám, že nám to napodruhé vyjde. Loni byl stav horší, dva měsíce jsem pořádně necvičila. 

Těšíte se teď víc?
Asi jo, ale jsem ráda, že se termín her o rok posunul. Přijde mi, že letos je olympiáda nějak dosažitelnější.

Změnilo se u vás něco za poslední rok?
Mám maturitu. Původně jsem si chtěla rozložit poslední ročník gymnázia do dvou let, ale když padlo rozhodnutí o posunutí olympiády, školu jsem dodělala. Maturovala jsem v červnu a září. Letos jsem si naopak dala kvůli tréninku studijní pauzu, ale příští rok bych se chtěla dostat na Fakultu tělesné výchovy a sportu.


Sledujete zprávy z Japonska, co říkáte připravovaným opatřením?
Atmosféra nebude taková, o níž jsem slýchávala, a určitě se nebude jednat o hry, kde závodníci chodí povzbuzovat kolegy z jiných sportů. Ale i tak se těším.