Na oslavy zatím nedošlo, ale ve střídmějším duchu určitě proběhnou. Vždyť si šampioni z Tlaxcaly vybojovali účast na pařížské olympiádě. „Tohle zlato je největší zážitek. Nedokážu si představit, že by ho mohlo ještě něco překonat,“ prohlásil Ondřej Perušič.

Zatím jste neměli čas na pořádnou oslavu titulu. Máte v tomto ohledu nějaké plány?
Schweiner: Ani jeden nejsme typ, že by to přeháněl s bujarými oslavami. Vidím to tak, že si sednu s rodinou a přáteli a dáme si něco dobrého. Tohle je pro nás největší odměna, protože doma trávíme málo času. Takové situace jsou poměrně vzácné.
Perušič: Já to vidím podobně. Sezona navíc ještě neskončila, takže na nějaké caligulovské slavení není prostor. Zlato jsme lehce oslavili v užším kruhu našeho týmu v Mexiku, a to co přijde teď, nebude žádná divočina. (usmíval se) I vzhledem k tomu, že jsme po třech týdnech cestování unavení a společenských povinností ještě bude víc.

Ondřej Perušič s Davidem Schweinerem k titulu systematicky směřovali
Perušič a Schweiner využívají datový software. Dokážou stanovit strategii

Vedle medailí jste přivezli i zlatý pohár. Budete si ho půjčovat?
S: Zatím bude ve střídavé péči, snad se nám podaří zažádat o kopii, abychom měli každý svůj. A když to nepůjde, vytvoříme si kalendář a budeme si ho střídat. (smál se)
P: Já bych si když tak nechal tu kopii, hodně věcí ztrácím.

Stali jste se mistry světa, myslíte, že to může nějak změnit váš život?
P: Řekl bych, že s titulem přichází velká zodpovědnost v tom smyslu, jak budeme vystupovat a jakým vzorem bychom měli být pro mladší sportovce. Za oba mohu říct, že bychom to chtěli dělat, co nejlépe.

Jste připraveni na život celebrit?
S: Spíš asi ne. Jak říkal Ondra, vždycky jsme se snažili, abychom vystupovali s pokorou a disciplínou bez ohledu na výsledky. Na tom nějaký pohár a zlaté medaile rozhodně nic nezmění. V dosavadní linii budeme pokračovat.

Ondřej Perušič a David Schweiner vybojovali na ME v Mnichově stříbrné medaile.Ondřej Perušič a David SchweinerZdroj: Ivana Roháčková

Zaregistrovali jste už zvýšený zájem sponzorů?
P: Telefony zatím nedrnčí, ale doufáme, že drnčet budou. (smál se) Samozřejmě i zvýšený zájem je určitou známkou sportovního úspěchu.

Není zlatá medaile trochu zrádná v tom, že si dalších zápasech - i vzhledem k tomu, aby nepřišlo nějaké zranění - můžete hrát na půl plynu?
S: Myslím, že je to celkem jednoduchý. V našem sportu se na půl plynu hrát nedá. Světová špička je tak vyrovnaná, že bronzoví z minulého šampionátu ani nepostoupili ze skupiny. My se budeme muset zlepšit a naší hru ještě někam posunout. Prostor na to je. Mexický výsledek je hlavně motivací do další práce.

Ondřej Perušič a David Schweiner
Beachvolejbalista Perušič: Nejtěžší bylo zahnat myšlenku, že jsme blízko titulu

Vraťme se k finálovému dramatu, kdy jste Švédům v tie-breaku odskočili na 12:6, ale soupeř dotáhl na rozdíl jediného bodu. Jaké okamžiky jste v tu chvíli na kurtu prožívali?
S: Záznam z finále si nepustím dobře půl roku… Emoce a nervozita byly obrovské. Jen na to pomyslím, tak je mi zle. To fakt nepřeháním. Budu muset nasbírat hodně síly, abych se na to mohl podívat. Měli jsme k titulu blízko, ale věděli jsme, že Švédové jsou schopní těžké zápasy otáčet. Udělat ty tři body nás stálo spousty sil. Nikomu bych nepřál, aby stál na kurtu místo mě…

Přespávali v letištních halách

Vaše začátky byly nenápadné. Je pravda, že jste při prvních zahraničních výjezdech přespávali v letištních halách?
P: To je pravda. Dobře si vzpomínám, že v první mezinárodní sezoně jsme vždycky vypadli v prvním kole kvalifikace. Někde jsme byli jen prvními náhradníky. Také se stalo, že jsme přiletěli do Brazílie a tam jsme zjistili, že nejsme v soutěži. Tak jsme se otočili a frčeli zpátky. Bylo to náročné finančně i psychicky. V té době se ukázalo, jak je důležitá podpora okolí. Dostali jsme ji, a to je součást celého příběhu.

Zažili jste fázi, kdy vám to nešlo, a chtěli jste jít od sebe?
S: To že nám to nešlo, se pochopitelně stávalo, ale v takové fázi, že bychom se měli rozejít, nebo se na to vykašlat, to nebylo nikdy. Věděli jsme, že když do toho dáme maximum a výsledky přesto nepřijdou, tak nebudeme mít čeho litovat. To že úspěch přišel, je něco úžasného. Povede se to jen několika párům na světě.

V jakých obrysech se vám nyní jeví olympiáda v Tokiu, kde jste kvůli nákaze covidem nemohli odehrát úvodní zápas a utekl vám postup ze skupiny?
P: Bylo to největší kariérní zklamání, ale nakoplo nás to k tomu, abychom pokračovali. Po Tokiu jsme s Davidem a italskými trenéry řešili, jestli jít dál. Myslím, že hned po vyřazení, jsme si všichni sedli a řekli si, že takhle končit nechceme a půjdeme ještě do dalšího olympijského cyklu. Konec vzájemné spolupráce jsme chtěli dohrát v lepší náladě. Tenhle titul je za olympijské zklamání obrovskou odměnou.

Ondřej Perušič a David Schweiner jako mistři světa
Fantazie z mexického písku. Perušič se Schweinerem ovládli mistrovství světa

Bude tedy Paříž v kontextu letošního titulu definitivním loučením?
S: Už jsme o tom mluvili a argumenty zůstávají pořád stejné. Neskončíme hned v Paříži, příští sezonu určitě dohrajeme až do konce. A je to ještě dlouhá doba. Může se stát spousta věcí, aby nás to definitivně zlomilo anebo přesvědčilo, že chceme pokračovat. Ale jak praví jedno pořekadlo - nikdy neříkej nikdy…
P: Po zlatých medailích se otázka dalšího pokračování nabízí. Konec není to o tom, že nám je třicet, další olympijský cyklus bychom asi zvládli. Důvody ohlašovaného loučení nejsou primárně finanční, ale spíš osobní. Takže titul na to zatím nemá vliv. Ale souhlasím s Davidem - budeme se o tom ještě bavit.

Prohlásil jste, že mexické zlato může těžko něco překonat, ale jistě víte olympijské medaile jsou cennější. Co o tom soudíte?
P: Cennější, jo? (zasmál se) Je to pravda, to jsem se unáhlil. Olympiáda je nejvíc. Mistrovství světa se jí úrovní podobá, ale objevují se i názory, že je lepší, protože se na něm schází větší konkurence. Bylo by krásné v Paříži letošní výhru navázat, ale na druhou stranu si musíme pořád opakovat, že jsme jen jeden z týmů ve světové špičce a že je potřeba se držet při zemi. Tohle zlato je pro nás závazek, abychom se na hry co nejlépe připravili.

Vrátili jste se domů s medailemi a pohárem, ale stihli jste vůbec nakoupit nějaké typické mexický suvenýry?
S: Kvůli konzumaci mexického jídla a vyčerpání, což zapříčinilo žaludeční nevolnost, jsme se před odletem k nakupování moc nedostali.
P: Nepřevezli jsme ani tequilu, ale za to jsme sehnali sušené kobylky. Neplánujeme je ale konzumovat, spíš jimi budou obdarovány nevítané návštěvy. (smál se) Nejlepšími suvenýry jsou ty, co nám visí na krku.