Potichoučku vklouzla do pokoje, aby nerušila. Jejího přítele, výškaře Tomáše Janků, čekalo druhý den finále na světovém šampionátu. „Přišla jsem pozdě. Byla jsem po závodě ještě na dopingu, a to chvíli trvá, než se zadaří,“ směje se tyčkařka Kateřina Baďurová.

Nevzbudila jste ho?

Ale jo, vzbudila, i když jsem se snažila být potichu.

A co vám řekl?

Povídal: Ty si myslíš, že když jsi vicemistryně světa, že zamnouani nepřijdeš?

Už si uvědomujete, co se tím změní?

Asi nic. Sláva (trenér Boleslav Patera) už se ptal, kdy zase začneme trénovat. Všechno při starém.

Ale souvisí s tím více popularity i sponzorů, ne?

To se uvidí.

Také jste si tím na sebe upletla bič. Všichni budou říkat: Baďurová musí mít medaili.

Doufám, že mě budou novináři šetřit a že se to tak vnímat nebude.

Lidem to stejně nevymluvíte. Už teď píšou, že jste mistryně světa…

Četla jsem o tom. Budu na sobě pracovat a třeba se ještě zlepším.

Jak se budete chovat, až se jí stanete?

Myslím, že pořád stejně. Vy říkáte, že jsem se ze stříbra neradovala, ale já myslím, že ano. Přece nechcete, abych tam běhala po stadionu jako nějaká cvičená opička.

Helena Fibingerová kdysi překřičela stadion!

To se mi fakt asi nepovede. Ale já jsem taky řvala. Když jsem shodila 470, nadávala jsem. A jak jsem skočila 475, tak jsem křičela.

Vysvětlete těm, kteří tyčku neznají, proč vám učarovala?

Proměje kouzelná v tom, že je jiná než všechny ostatní disciplíny. Můžu využít zkušenosti z gymnastiky, znalosti pohybu v prostoru, rychlost, sílu. Všechno dohromady. Není to jednoduchá disciplína. Dá se tam hodně pokazit i mnoho zlepšit a vytáhnout se.

Víte, že vlastně skáčete do druhého patra?

Takhle jsem o tom nikdy nepřemýšlela. Ale je to fakt krásný pocit, když člověk letí nahoru a pak zase dolů. Užívám si každý skok. Míváme trénink tak, že půl roku jdeme přípravu fyzičky a neskáčeme. Potom ulevíme z fyzičky a začneme skákat. Všichni se těšíme, až nás to vyveze nahoru. Super!

Popište ten pocit ve vzduchu?

Těžko se to vysvětluje. Ze začátku vám připadá, že padáte hlavou dolů. Ale když si zvyknete a nemáte strach, už si jenom vychutnáváte, jak stoupáte.

Takový stav beztíže?

Asi ani ne. To je zas něco úplně jiného, ten s tyčkou nesouvisí. Musela bych jít do kosmu.

Jak vlastně vnímáte výmysly vašeho trenéra jako kryokomora?

Ta mi zrovna moc nesedla. Rozproudila se mi krev ve střevech. Když má člověk chronické záněty, není to ideální. Tři dny jsem umírala. Ale v kryokomoře není taková zima, že by ji člověk nemohl vydržet. Když si vlezete do sudu s kostkami ledu, je to horší.

Radši byste skákala z mostu?

Vy už o tom víte? Nevím, jestli tohle budu absolvovat. Všichni kluci už skákali. My holky ne, na nás platí mírnější pravidla. Jsme trošku chráněné, kluci ale musí. Tyčkaři se přece nebojí. (smích) A tyčkařky se trochu bojí.

Čeho se nejvíc bojíte vy?

Pavouky nemusím, ty fakt ne.

Budete teď na sebe dávat větší pozor, když jste vicemistryně?

Určitě už jsem opatrnější. Začala jsem k tomu přistupovat zodpovědněji, než jako zamlada. Masáž, regenerace, odpočinek po tréninku. To všechno ke sportu patří.

Pojistila byste si třeba část svého těla, tak jako některé megahvězdy?

Mě by asi nepojistili. Kdyby si otevřeli moji zdravotní složku, poslali by mě rovnou do blázince. Je tam toho dost.

Co pro vás bylo nejhorší?

Asi ty problémy s břichem. Nebylo to nic příjemného. Nemohla jsem se z toho dostat.

Váš kouč říká, že je zázrak, že jste se vrátila.

Povídá mi to víc lidí. Když jsem se bavila se soupeřkami, nechápaly taky. Zázrak to není. Připisovala bych úspěch Tomášovi, který mi věřil a vždycky mě dokopal na trénink. Když se začalo v září bilancovat, jestli jo nebo ne a co dál, měl jasno: V žádném případě nebudeš končit, jdi to ještě zkusit. Vždycky mi řekl: Dělej si co chceš, ale… Takže bylo rozhodnuto.

Co byste ale dělala, kdybyste opravdu skončila?

Určitě bych dostudovala a hledala si práci. Nešlo by o to, že bych skončila s atletikou, ale s vrcholovou atletikou. Nedávala bych tomu 24 hodin denně.

Ale na pracovní úřad byste asi nešla, že?

To asi ne. Naštěstí máme pár kamarádů, kterým bych mohla pomáhat. Vypracovala bych se, nebo bych zkusila sama něco rozjet. Ale o tom teď vůbec nepřemýšlím. Na programu je jen sport a škola.

Dřív vám financovali atletiku jiní. To už dnes asi neplatí, že?

Vydělávala jsem si i předtím. Byla jsem na Dukle jako občanský zaměstnanec. Na přežití mi to stačilo.

Za stříbro dostanete prémii 30 tisíc dolarů, už nemusíte přežívat.

Závodila jsem pro výkon, ne pro peníze. Ani jsem o ní nevěděla.

Aspoň jste si vydělala na dovolenou…

Pomaličku o ní začínám přemýšlet. Hlavně, už nechci moc cestovat, jenom někam do teplíčka. Třeba nějaké Řecko.

Tam ale teď hoří.

Aspoň bude teploučko, budou se pálit čarodějnice.

Kateřina Baďurová
Narozena: 18. 12. 1982
Trenér: Boleslav Patera
Oddíl: Dukla Praha
Úspěchy: 1999 MS17 – 5., 2004
OH – 12., 2007MS– 2.
Osobní rekord: 475 m, NR