Liou Siang, olympijský vítěz v běhu na 110 metrů překážek z Atén, světový rekordman, nejslavnější atlet čínské historie. Z mistrovství světa v Paříži 2003 má bronz, předloni v Helsinkách si doběhl pro stříbro. A v Ósace? „Nemám speciální očekávání,“ říká.

Vážně? Takže berete cokoliv?

Nejsem poprvé na světovém šampionátu. Vydám ze sebe to nejlepší. To jediné vám mohu slíbit.

Letos ale vedete světové tabulky. Už jste běžel 12,92, čtyři setiny za světovým rekordem. To vám hraje do karet, že?

Ano, mám dost sebevědomí. Spím dobře.

Mnozí dokonce říkají, že byste mohl vlastní světový rekord ohrozit. Cítíte proto tlak navíc?

Takhle vůbec nepřemýšlím. Soustředím se jen na to, abych dobře zaběhl. Když se mi to podaří, pak může padnout i rekord.

Loni, když jste ho v Lausanne zaběhl, tvrdil jste: Ten čas je jako zázrak. Jaký další zázrak plánujete?

To teď nedokážu říct. Mohu běžet rychleji, mohu překonat svůj rekord. Uvidíme, co se stane. (Jindy si nechává vše přeložit do čínštiny, teď však hned reaguje na anglické slovo „humidity“ - vlhkost.) Už jsem závodil v Japonsku a Ćíně v podobných podmínkách, poradím si s nimi.

Poradíte si i s tím, že k vám vzhlíží miliarda Číňanů? Nebo s rizikem pádů na překážkách? Co je větším závažím?

Obojí jsou věci, se kterými vám pomohou zkušenosti.

Jaké je být největší sportovní hvězdou Číny?

Jsem rád doma, miluju svoji vlast, je to skvělá země. Ale nikdy jsem neviděl sám sebe jako hvězdu, a už vůbec ne jako největší sportovní hvězdu.

Přesto jste dostal řád práce a když závodíte v Šanghaji, přijde kvůli vám 40 tisíc lidí. Pro ty jste hrdina…

Necítím se tak. A nevím, jak mě vidí jiní lidé. Rozhlížím se kolem sebe a říkám si: Ou, všude na tribuně jsou diváci, to je skvělé. Ale nijak mě to neovlivňuje. Zvykám si. Je pravda, že jsem trochu ztratil své soukromí. Nemůžu jet jen tak do města a nakupovat. Také mít přítelkyni je najednou pro mě mnohem těžší než skákat přes překážky.