Půjde zároveň o odvetu za rok 2017, kdy na body vyhrál „Monster“ Kníže. „Tehdy tam byl strach, obavy, ale to už nemám. Já se od té doby hodně posunul, kdežto on naopak zestárnul,“ míní David Kozma, který spoléhá na svou kondici.

Jak se cítíte?
Slabý. Když vstanu z postele, motá se mi v hlavě, takže se nemůžu dočkat, až to budu mít za sebou. Ale příprava byla jako ty předchozí. Hlavně tvrdá. Byl jsem v Polsku, to jezdím vždy. Nic speciálního nebylo.

Jednou z dominant Dolních Vítkovic je multifunkční aula Gong – centrum kultury, vědy a vzdělávání.
Oktagon se vrací do Ostravy! Vážení bojovníků místo Nové Karoliny hostí Gong

Nejednou jste řekl, že se do klece netěšíte. Platí to stále?
Ano. Netěším se a ani nikdy nebudu. V této fázi se na zápas těším spíše proto, že dieta je dlouhá, respektive hlavně přísná. Sice to trvá jen týden, ale hodně na to dohlížím. Nepříjemná věc. Nemůžu se dočkat, až bude po zápase, po všem a budu to mít za sebou. A samozřejmě i na moment, kdy mi zvedne rozhodčí ruku. To je to, proč to dělám. Ale že bych se těšil na zápas jako takový, to snad nemá nikdo. Člověk je nervozní, jde tam dělat svou práci, ten sport bolí, takže to není nic hezkého, pro co bych se měl těšit. Pocit vítězství je ale to, proč to dělám.

S Knížetem jste zápasil před pěti lety. Vybavuje se vám z toho ještě něco? A dá se z něj vycházet, nebo to bude jiné?
Tak úplně jiné… Myslím si, že já se od té doby hodně posunul, naopak Petr zestárnul, takže podle mě jeho forma šla dolů, kdežto moje nahoru. Věřím, že se ty misky vah vyrovnávají, nebo moje je možná výš. Ale jak se vždy říká, každý zápas je jiný, může to dopadnout jakkoliv. Myslím ale, že od roku 2017 jsem se posunul v hlavě. Jsem na tom psychicky lépe, než předtím. Tehdy tam byl strach, obavy, ale to už nemám.

Spoléháte, že vaší velkou zbraní bude věk, dravost, pohyb a fakt, že protivníka v kleci utaháte kondicí?
Je to jedna z možností a ze silných stránek, které proti Petrovi mám. Kondice, mládí a rychlost. Má 44 let, kulhá na jednu nohu, takže to bude hrát velkou roli. To může být proti němu velká zbraň a pokusím se jí využít.

Václav Mikulášek (vpravo) s promotérem Oktagonu Ondřejem Novotným.
Mikulášek k Oktagonu v Ostravě: Chtěl jsem to vzdát, teď jsem smířený se vším

Půjde o váš šestý titulový zápas v Oktagonu. Kam byste Petra Knížete mezi těmi dalšími pěti soupeři zařadil?
(zamýšlí se) To nevím. Apollo byl určitě tvrdší a kvalitnější, to byl nejtěžší zápas v mém životě. Ale můžu si to jen myslet, a v sobotu se třeba ukáže, že to není pravda. Měli spolu zápasit, kdo koho by porazil, je jen můj názor.

Co tedy čekáte od tohoto zápasu?
Že bude tvrdý, krvavý a dlouhý. Možná až do konce na plných pět kol, protože Petr se v hlavě nezlomí. Je to bojovník. Já ale také ne, takže čekám, že se to bude mlátit až do finále. Nevzdal jsem to s Apollem (Leandrem Silvou), neplánuji to ani teď. Myslím, že ani jeden se nezlomíme.

Po třech letech se Oktagon vrací do Ostravy, bude to před lidmi. Neodvykl jste si už od publika?
To bych neřekl. Přece jen v Brně byly turnaje, kde diváci už mohli. Samozřejmě tohle bude jiné, protože tam bude dvanáct tisíc lidí, a to jsem už dlouho nezažil. Strašně se na to těším, navíc v Ostravě, kde budu mít všechny své blízké a kamarády. Až na nějaké výjimky. Budu tam prostě doma.

Kolik jste musel shánět lístků pro příbuzné a přátele?
(pousměje se) Před dvěma lety jsme vzali – ještě s Le Sym – celý sektor A4. Mohlo tam být třeba tři sta čtyři sta lístků. A to jsem pak prodával kamarádům a známým. Mám dojem ale, že Le Sy pak po rušení těch turnajů nějaké lístky vracel, takže těžko říct, kolik toho bude teď.

Hostinec Staré nádraží. Na snímku provozovatelé David a Nikola Ulrychovi.
Hostinec jako cesta do minulosti: Ze Starého nádraží středobod Ostravy-Petřkovic

Je to pro vás podpora víc svazující, nebo motivující?
S tím, že publikum bude nakloněno mně, počítám. Doufám, že to tak bude a nebudu zklamaný. Ale nesvazuje mě to, naopak motivuje. Diváci pro mě znamenají hodně, takže když jde do tuhého, slyším je a vím, že je mám blízko. Pak je nechci zklamat. To mě žene dopředu, a proto ten zápas nevzdám.

Nedávno jste začal komunikovat s lidmi i skrze YouTube, kde máte svůj kanál. Jaké to je? Vyhovuje vám to?
Vzniklo to tak, že mi na instagram napsal jeden kluk, který stříhá a natáčí, jestli pro mě nemůže dělat videa. Pobavil jsem se o tom s manažerkou, řekla mi, že by to nemuselo být špatné. Tak jsme do toho šli. Já s tím nemám žádnou práci. On řekne, co by se mohlo natočit, pak se to natočí, sestříhá to a umístí na YouTube. Já sám bych na to čas neměl. Jsem rád, že to tak vyšlo, protože aspoň mohu být blíž svým fanouškům, ukázat jim svůj osobní život, nebo přípravu. A také s nimi komunikuji. Neříkám, že se v tom vyžívám, ale celkem mě to baví. Mám to s tím jako s tréninkem. Také se mi na něj nechce, ale udělám to.