Dnes od ustavující schůze uplynulo 120 let 43 829 dní.

V té době byl sport trochu jiný. Stačí si přečíst slova od prvního českého „olympionika“: „Pouze zdravé a silné tělo pomáhá člověku lépe využít to nejcennější, čím byl obdařen, to jest inteligenci.“

Ano, tato slova pronesl Jiří Stanislav Guth-Jarkovský. Učitel, cestovatel. A hlavně muž, jenž se zasadil o vznik olympijského výboru.

Přitom šlo podle publicisty Pavla Koláře o náhodu: Guth si požádal o „grant“ na studijní pobyt v cizině. Od ministerstva školství dostal 200 zlatých, odjel do Paříže. A tam se poznal s baronem Pierrem de Coubertinem.

InfografikaZdroj: Deník

S „otcem“ novodobých her jej brzy začalo pojit přátelství. Guth se navíc brzy stal členem mezinárodního výboru, jel se podívat do Atén na první olympiádu (1896).

Pošetilá honba za rekordy

Najednou se o něm začalo mluvit. Víte, že ho odmítli v Sokolu? „Olympiáda je pošetilou honbou za rekordy, slávou a penězi, což vede k vysilujícímu a nesmyslnému tréninku,“ argumentovali.

Guth na to šel jinak. Zasloužil se o vznik atletické unie. Následně, právě před 120 lety, svolal důležité činovníky do pražské restaurace U Černého koně. A za pomoci podobně smýšlejících kolegů Josefa Rösslera-Ořovského a Václava Ludla založil výbor pro olympiádu.

Do Paříže tak odjelo šest českých sportovců (diskař František Janda-Suk skončil druhý a tenistka Hedwiga Rosenbaumová získala dva bronzy).

Jenže… Dění v Praze se stalo trnem v oku Rakušanům i Němcům. Coubertin bránil Čechy, seč mohl. „Podle teorie sportovní geografie mají národy, jež jsou sportovně vyspělé, nárok na olympijskou účast,“ uvedl francouzský humanista.

V roce 1914 už bylo vše jinak. Nejprve se měli čeští sportovci začlenit do jedné družiny Rakouska-Uherska. „Český olympijský výbor bude existovat dál a Čechové nikdy nepůjdou tam, kde by nesměli se hlásit ke své národnosti,“ pronesl Guth.

Další osud už měla v rukou první světová válka a vznik Československa…

DotazníkZdroj: Deník