Zeina Nassarová přitahuje pozornost nejen schopnostmi v ringu, ale budí vášně i v mimosportovním kontextu. Jako dcera libanonských rodičů a muslimka totiž boxuje zásadně jen v hidžábu, který jí pokrývá hlavu a krk. Zatímco konzervativní svět boxu si na to zvolna zvyká, jinde naráží na větší překážky.

„Od začátku jsem se musela snažit dvojnásob. Nejen jako žena, která boxuje, ale zároveň nosí šátek na hlavě,“ řekla Nassarová v rozhovoru pro AFP. Odmítavé názory některých diváků či soupeřek neřeší. „Jsem díky tomu silnější,“ věří boxerka, která je v Německu díky aktivitě na sociálních sítích čím dál populárnější.

Sen o pěti kruzích

V pérové váze je mistryní Německa a šestinásobnou berlínskou šampionkou. Největší radost ale měla z rozhodnutí Mezinárodní boxerské asociace (AIBA) z letošního února, jež povolila nošení hidžábu v ringu.

Nassarová tak může zářit i na mezinárodní scéně a porvat se o svůj velký sen účast na olympiádě.

„Teď jsou podmínky pro všechny stejné. Počítat by se měl pouze sportovní výkon,“ myslí si Nassarová. Nahlas mluví o tom, že jejím cílem je dostat se buď na hry v Tokiu, které se konají příští rok, nebo na olympiádu v roce 2024 v Paříži. Případně na obě.

Potíž je v tom, že Mezinárodní olympijský výbor nepohlíží na muslimské pokrývky hlavy a další náboženské symboly příliš přívětivě. Naopak je zakazuje, i když v tom není zcela striktní (viz infobox). Nassarová, která už před lety coby talentovaná teenagerka přiměla ke změně postoje německou federaci, to nechápe.

„Proč bych si kvůli boxu měla sundávat svůj šátek? Vždycky jsem měla jasno v tom, že s ním budu i boxovat,“ zdůrazňuje Nassarová, která kromě boxu také studuje sociologii a pedagogiku na univerzitě v Postupimi.

V ringu jí to přitom pozoruhodně jde. Z 24 oficiálních zápasů jich vyhrála 18, v jednom svou soupeřku dokonce knokautovala, což v její váhové kategorii není zrovna obvyklé. „Mám docela neobvyklý styl, ale jsem super rychlá,“ směje se.

Slibný byznys

Únorové rozhodnutí AIBA o povolení hidžábu vzbudilo rozdílné reakce. Třeba přední české rohovnici Fabianě Bytyqi to nevadí. „Já to nepotřebuju a nenosím, takže to neřeším. Ale chápu, že některá náboženská vyznání to tak mají, nevidím v tom překážku,“ míní Bytyqi.

Naopak bývalý mistr světa Lukáš Konečný boxerky v šátcích nevítá. „Když ten sport vznikal, nepočítal s pokrývkami hlavy. Měly by se udržet nějaké tradice, tak proč zavádět novinky? Neumím si představit, jak to bude vypadat. Pokud mají takový problém, tak ten sport nemají vůbec dělat,“ citoval Konečného Radiožurnál.

Jenže časy mění. Kromě sílícího tlaku na odstranění jakékoli formy diskriminace ve sportu se o slovo hlásí také byznys. Už i velké firmy si všimly, že trh se sportovním vybavením pro muslimské dívky a ženy nabízí ohromné možnosti.

Boxerka Nassarová je v Německu tváří firmy Nike. Představuje nadějnou mladou sportovkyni a zároveň je i populární mluvčí nové generace muslimek. „Když chceš nahoru, musíš o to bojovat,“ vzkazuje svým vrstevnicím.

Jak to je s hidžábem v dalších sportech?

Sportovkyň se zahalenou hlavou a krkem v posledních letech na mezinárodní scéně přibývá. Objevují se už i na olympiádě: třeba v Riu před třemi lety budila pozornost americká šermířka Ibithaj Muhammadová, která se k nošení hidžábu hrdě hlásí.

„Je součástí mé identity a pomáhá mi ve vztahu s Bohem. I ve sportu se s ním cítím dobře,“ řekla Muhammadová, kterou prezident Barack Obama svého času pozval do Bílého domu (a jež později naopak ostře kritizovala Obamova nástupce Donalda Trumpa).

Sama Muhammadová ovšem uznává, že si šerm vybrala mj. právě kvůli své víře. Jde o sport, ve kterém zkrátka musí být zahalena od hlavy k patě. V plaveckém bazénu by to bylo těžší. Zahalených sportovkyň je přesto čím dál víc: v Riu takhle dokonce hrály plážové volejbalistky z Egypta. Přibývá i běžkyň a zástupkyň dalších disciplín.

A co fotbal, nejrozšířenější sport na planetě? FIFA zakázala nošení hidžábu při zápasech v roce 2007, argumentovala především bezpečnostními důvody (ukázalo se totiž, že uhlídat zákaz náboženské symboliky je ve fotbale prakticky nemožné). Protesty během let rostly, až FIFA v roce 2014 ustoupila.

„Bylo to hlavně na žádosti z muslimských zemí, kde by jinak dívky vůbec nemohly hrát fotbal,“ řekl Jerôme Valcke, tehdejší generální sekretář. Povoleny byly nejen hidžáby, ale i mužské turbany (o to stáli hlavně Sikhové) jen musí mít stejnou barvu jako dresy.