Je těžké se rychle připravit na dalšího soupeře?
Je to hektické, ale my jsme pokukovali po skupině, kterou máme do kříže. Sledovali jsme Nový Zéland, Černou Horu, ale také Řecko s Brazílií. Podrobnější rozbor přišel až teď, když jsme si vysloužili Brazilce. Také proto jsem vedl trénink sám. Ostatní členové trenérského štábu leží ve videích. Snažíme se, jak papírovou formou, tak i videem, přiblížit si co nejvíc nejbližšího soupeře. Klasika. Vypíchnout silné stránky, zjistit slabiny. A na dopoledním tréninku si ukážeme naše i jejich systémy. Probereme to tak, abychom byli připraveni jako na Turky. Které jsme podle mě zaskočili. Pochopitelně to nestačí, k tomu, aby došlo ke splnění záměrů, musí kluci podat podobný výkon jako ve čtvrtek.

Je podle vás Brazílie typickým jihoamerickým soupeřem? 
Je to takový zajímavý mix. Mají v týmu zkušené hráče i nadějné mladíky. Odehráli výborné zápasy. Pro mě překvapivě porazili i Řeky. V zápase vynikaly spíše obrany než útoky. Hrají také čtvrtý zápas, uvidíme, jak to s nimi zamává. Jihoameričanům to většinou šlape, když panuje v týmu dobrá nálada, atmosféra. Teď jsou v pohodě, hrají dobře. Je potřeba je trochu vykolejit a dostat je pod stre. Stejně jako jsme vyhodili ze sedla Turky. Na jejich tvářích bylo v závěru vidět, že už si nevěří. Kdyby se nám něco podobného podařilo i proti Brazílii, bylo by to super.

Petrovič tvrdí, že se půl roku chystal Janise Antetokounmpa. Připravovali se Brazilci na Tomáše Satoranského? 
Myslím si, že Brazilci si podrobnější analýzu připravovali na Američany a Turky. Takže může být z jejich strany lehké podcenění ze strany informací o našem týmu. Samozřejmě, Saty je náš stěžejní hráč, jak v obraně tak v útoku. Protivníci na něj vymýšlejí různé taktiky. Nasazují na něj speciálně hráče, silové i vysoké, nebo ho naopak zdvojují. My jdeme do utkání s tím, že my chceme určovat tempo. Nebudeme čekat na to, s čím se vytasí soupeř. To se nám proti Turecku vyplatilo.

Může hrát roli, že Brazílie se opírá o výkony starších hráčů a nemusí jim tak vyhovovat běhavý basketbal?
Jasně. Ale jak jsem říkal, mají tam i mladé atlety, kteří mohou ten deficit vykompenzovat. Basket je kolektivní hra a bude záležet na tom, jak si ta pětka na hřišti vyhoví. Zápasy, cestování, únava se kumuluje. Uvidíme, jak zregenerovali oni. Doufám, že si kluci uvědomí, že je to zápas o všechno a přistoupí k němu stejně jako proti Turecku.

Soupeři ze Severní Ameriky, Asie, Evropy i Jižní Ameriky. Co říkáte na to, že jste si mohli vyzkoušet různé styly?
Je to zajímavé, nejen pro hráče ale i trenéry. Jak ke hře přistupují na různých kontinentech. Samozřejmě, basketbal je jenom jeden, ale projevují se v něm stopy i mentality dalších národů, se kterými nepřicházíme moc do kontaktu. Kdo by řekl, že by se Poláci po vítězství nad Ruskem dostali mezi posledních osm. Vždyť jsme je v přípravě dvakrát porazili. Oni takovou tou chytrostí a skautinkem se probojovali hodně daleko.

Nemá skautinkový tým hlavu jako pátrací balon?
Má. Ale jde především o kluky, abychom je před utkáním nezavalili informacemi. Musíme vážit, kterou jim sdělit, protože v tom guláši pak člověk nenajde to správné maso, které by chtěl z toho vydloubnout. Když vidím jak kolega Pospíšil má červené oči z toho, že místo spaní stříhá videa se soupeři, a pak tým funguje podle jeho zjištěních, tak je to velké ocenění práce. Horší by bylo, kdyby se s tím dělal a dělal a jeho vynaložené úsilí přišlo vniveč. Třeba, kdybychom prohráli, nebo nám nefungovala hra, kterou nám doporučil.

Může být basketbalová Brazílie stejně jako ta fotbalová upřednostňovat kreativitu nad účelností?
V tomto případě bych to nesrovnával. Mají silové a atletické hráče pod košem, kteří dobře rolují. Na perimetru jsou zase zkušení střelci. Nejsou to žádné hračičky. Velmi dobře brání, jsou agresivní. Rozhodně to nebude takové, že každý bude sypat koše bez obrany. Žádných 130 ku 120. Proti Řekům velmi dobře bránili, je znát rukopis evropského trenéra.

Jak jste oslavili úspěch v podobě postupu do osmifinálové skupiny?
Já myslím, že přiměřeně k míře úspěchu (šibalský úsměv). Spánkový deficit se objevil, protože jsme museli ráno brzy stávat, abychom se přesunuli ze Šanghaje do Šen-čenu. Takže jsme byli trochu potlučení. Kluci se teď dobře nají, dostanou pár informací, vyspí se a v sobotu půjdeme do utkání s otevřeným hledím.

 V kolik hodin jste museli vstávat?
V pět hodin už byla snídaně, v šest odjezd na letiště a v devět nám to letělo.

Přišli na snídani všichni?
To nevím. Hlavní je, že jsme všichni nastoupili do letadla (rozesměje se).

Trenér Ginzburg avizoval, že si dá pivo s vodkou. Splnil své předsevzetí?
Já jsem ho celou dobu nesledoval, nicméně pivo jsem u něj neviděl. Ale nějaká vodečka tam byla…

Mrzí vás, že v Šen-čenu není stejně jako v Šanghaji Český dům?
Nejenom Český dům, ale hlavně podpora českých fanoušků v zápasech byla ohromná. Těch tisíc lidí vytvářelo skvělou atmosféru. Kluky to kopalo a bylo vidět, že chtějí hrát pro někoho. Uvidíme tady. Asi ubudou řády na desátky, ale my cítíme, že i doma se teď lidi na basketbal hodně dívají. V Šen-čenu to nebude přímo, ale tu odezvu vnímáme.

Dostal jste nějaké zprávy od českých fanoušků?
Osobně nejsem na žádných sociálních sítích. A teď nemyslím, že nemám v Číně připojení na WIFI. Já nežiju tento virtuální svět. Ale je pravda, že jsem dostal esemesky a zdravice od lidí, se kterými nejsem v každodenním kontaktu. Ale, že by to bylo nějaké Nagano, tak to ne.