rozhovor

Jaký byl světový šampionát?

Časově i závodně skvělý. Určitě jeden z mých nejlepších, které jsem kdy měl. Plavat sekundu dvě pod vlastní nejlepší časy, to mě trochu šokovalo.

Budete za rok na olympiádě ještě rychlejší?

Musím udělat hodně práce, abych byl uvolněnější a silnější, ale je to můj cíl. K tomu se upínám.

Máte představu, kolik kilometrů jste tady za týden naplaval?

Je to až neuvěřitelné, protože když spočítáme dohromady tréninky před závodem, závody a vyplavání po soutěži, tak to je skoro padesát tisíc metrů. Ale zvládl jsem to.

Získáte v Pekingu osm medailí?

Byl by to bezpochyby ten nejlepší možný scénář. Nosím ho v hlavě, ale je to ještě za dlouhou dobu.

V polohovce na 400 metrů jste překonal rekord o dvě sekundy!

Ještě sto padesát metrů před cílem jsem plaval o něco pomaleji. Prsařskou část jsem zaplaval fakt skvěle a vyšlo to. Prsa jsem za posledních šest měsíců nejvíce zlepšil, ale nečekal jsem, že to takhle dopadne.

Byl to nejtěžší závod na šampionátu?

Ano, ale čekal jsem to. Už jsem se cítil unavený, celé tělo jsem měl rozlámané. Fyzicky i psychicky jsem byl skoro mrtvý, ale strašně moc jsem chtěl. Musel jsem bojovat.

Mrzí vás hodně pokažená polohová štafeta na 4x100 metrů?

Stávají se věci, které si nepřejeme. Všechno prostě nemůže být perfektní. Možná je lepší, že se to stalo teď, než příští rok na olympiádě, kde to snad vyjde.

Poznávali vás lidé v Melbourne?

(smích) Moc mě neviděli, protože jsem znal jenom hotel a bazén. Spal jsem, jedl jsem a plaval jsem.

V televizi jste na pokoji sledoval, jak vás doma lidi obdivují. Co jste si přitom říkal?

Že to je senzace. Jako kluk jsem ani nepomyslel, že bych někdy ležel v posteli a koukal na sebe.

Jaké bylo australské publikum?

Plavat před takovými fanoušky je nádherné. Hodně to pomáhá.

(s využitím zahraničních materálů)