Závodnice, která poprvé už v patnácti získala český titul mezi dospělými, si tři týdny před začátkem nedávného MS v Dauhá nešťastně zlomila žebro a do Kataru nemohla odcestovat. Elitní znakařka nakonec vzdala i snahu o účast na OH v Paříži, i když k limitu měla relativně blízko.

„Simona mě překvapila, že neskočila už po tokijské olympiádě. Pak se nadechla a ještě byla skvělá. Má můj obdiv, že vydržela tak dlouho. Je to takřka neuvěřitelné. Ona je ohromný dříč a pracant. Klobouk dolů,“ vyjádřila se k rodačce z Chomutova trenérka Petra Škábová.

Plavání je pro Simonu pořád vším

Plavat v Paříži by Kubovou lákalo. „Jenže po olympiádě by přišla Mezinárodní plavecká liga a další akce. Kolotoč by se nezastavil. Položila jsem si otázku, jestli mi to za to stojí. Kdyby to byla první olympiáda nebo bych měla medailové ambice, tak bych měla jinou motivaci,“ zmínila Kubová, která se ve špičce pohybovala dlouhatánských 19 let.

V roce 2005 se stala členkou juniorské reprezentace a největší úspěch zaznamenala na OH 2012 v Londýně. Pod dívčím jménem Baumrtová tam skončila desátá na stovce. Dobře si pamatuje semifinále, kde plavala s dvěma Britkami a diváci byli neskutečně hluční. „Byla to atmosféra, na jakou se nedá zapomenout. Strašně mi z toho hučelo v uších,“ připomněla.

Barbora Seemanová
Trenérka líčí, jak se v Dauhá fandilo Seemanové: Málem jsme spadli ze židliček

Nyní už myšlenky usměvavé světlovlásky směřují do budoucnosti. „Každý den jsem v bazénu. Plavu ráda a plavat budu vždycky. Je to pro mě příjemný sport,“ vyprávěla držitelka medailí z mistrovství Evropy i světového šampionátu v krátkém bazénu.

Vlastně je pořád v tréninku. Plave totiž i se skupinou Toma Rushtona, britského kouče žijícího v Kanadě, který se stal jejím životním partnerem. „Stále se udržuju ve formě. Sportem žiju a plavání je pro mě pořád vším,“ svěřila se.

Zkusí kandidovat do Komise sportovců MOV

Nepředpokládá však, že by ji za pár měsíců prostřední závodů začalo chybět a uvažovala o comebacku. „To asi ne. Kdybych byla o nějaký ten rok mladší, tak bych to nevyloučila. Takhle by to už nemělo smysl,“ usoudila šestinásobná vítězka ankety Plavec roku.

Kam povedou její další kroky? „V Kadani budu trénovat děti,“ prozradila, ale plánů má hodně. V roli fyzioterapeutky by měla spolupracovat se sportovním centrem Victoria, zároveň se chce věnovat účetnictví. „Sice nemám praxi, ale s čísly ráda pracuji. Předpokládám, že to budu kombinovat s trénováním.“

Kristýna Horská
Něco je špatně, věděla Seemanová už po startu. Horská se po finále radovala

Kromě toho je ve hře možnost, že by se stala členkou Komise sportovců Mezinárodního olympijského výboru. „Zkusím tam kandidovat. Mohlo by mi pomoci, že mám zkušenosti s trénováním se spoustou federací z různých států. Uvidíme, jestli se to povede a bude moje parketa,“ přemítala.

Byly to skvělé roky

Podaří se však na všechny nápady najít prostor? „Jedná se spíš o myšlenky, co by se časem mohlo dít. Jaká bude nakonec realita, se teprve ukáže. Aktivit mám hodně, ale to se časem vytříbí a nakonec toho bude určitě míň,“ poznamenala s úsměvem.

Řeší i budoucnost s Tomem Rushtonem. „Nechci žít úplně někde jinde. On spolupracuje s plavci z mnoha zemí a je dobrý trenér. Snažíme se to uzpůsobit. Tom se zatím soustředí na své závodníky, kteří budou startovat na olympiádě v Paříži,“ naznačila.

Barbora Seemanová
Další finále pro Seemanovou. O medaile na mistrovství světa poplave i Horská

Za kariérou se zatáhla opona. Jak na ní bude Simona Kubová jednou vzpomínat? „Určitě v dobrém. Zvládla jsem toho myslím dost. To jsem v začátcích ani nedoufala. A když se ohlédnu, tak tam není nic, čeho bych zpětně litovala. Každé rozhodnutí něco přineslo, celkově to byly skvělé roky.“