To ale není případ plavkyně Marie Feiferové, která v těchto dnech dokončuje přípravu na evropský seniorský šampionát v slovinské Kranji. A nebude to její první účast ne velkém turnaji!

„Za seniory plavu už deset let. Nejúspěšnější pro mne byl Mnichov 2000. Z pěti závodů jsem přivezla pět medailí. Momentálně držím titul vicemistryně Evropy, který jsem vytáhla z vody před dvěma lety ve Stockholmu,“ pochlubila se.

Příjemná dáma má humoru na rozdávání. „Jsem slepá, hluchá, chromá, ale plavání mě stále baví. No plavání. Já se šedesát let koupu, já neplavu,“ rozesměje lidi kolem sebe.

Kromě své vášně vidí v plavání i poslání. „Snažím se všem dokázat, že sport a zvlášť pak plavání mohou dělat i staří a nemocní lidé. Sama na tom nejsem zdravotně už moc dobře. Včera mi dokonce řekl můj neurolog, ať už neblbnu. Doktoři mě vůbec od mých plánů odrazují. Nevím proč,“ pokrčí rameny a nasadí úsměv.

Nebere varování lékařů vážně. „Nedávno mě postihla čtvrtá mrtvice, tak se cítím trochu unavená,“ prohodí seniorka. Přesto plave dvakrát týdně více než půl kilometru. „Před několika měsíci jsem ale plavala dvojnásobné tratě!“

Ve Slovinsku se poměří s nejlepšími seniorkami Evropy narozenými v letech 1918 – 1922. „ I kvůli zdraví doufám, že tam nejedu zbytečně,“ usměje se.

Plavání jí leze do peněz a sponzory nemá. „Asi to bude můj poslední šampionát. Chci se důstojně rozloučit,“ uzavírá.