O stresu ze splnění limitu i prognózách pro dánský šampionát jsme si povídali s jedním z úspěšných dvojnásobným účastníkem olympijských her Janem Mickou.

Vyhovuje vám systém kvalifikace?
Ve světě je běžný, pro nás šlo o novinku. Mně systém celkem vyhovoval. I když jsem zaznamenal velké rozladění některých mých kolegů. Za sebe: nejsem ani jeho zastánce, ani odpůrce.

Připouštěl jste si, že byste na limit nedosáhl?
Plave se jeden závod, bez možnosti opravy, nic příjemného. Černé myšlenky mě přepadaly před měsícem po skončení Plzeňských sprintů. Ve vodě jsem tehdy enormně dřel a dohmátl na patnáctistovce vteřinu a na čtyřstovku dokonce tři vteřiny za limitem. Cítil jsem se hodně nesvůj.

Jak dlouho se vás negativní myšlenky držely?
Až těsně před nominační závody. Pak jsem si uvědomil, že jsou limity nastaveny poměrně mírně. Na patnáctistovku patnáct vteřin za mým osobákem, na čtyřstovku tři. Řekl jsem si, že na ně buď mám, nebo nemůžete jet. Olympiáda, mistrovství světa i Evropy jsou posléze na psychiku daleko náročnější.

Cítil jste se dobře v plzeňském bazénu? Na vrcholnou formu máte asi stále čas?
Naprosto skvěle. Rezervy ale stále mám. Formu bych označil zhruba za osmdesátiprocentní. Zbylých dvacet procent musím doladit do mistrovství Evropy. Měl jsem velikou výhodu, že jsem nemusel útočit na svůj osobní rekord. Pro ty, co museli, bude velmi těžké připravit se v krátké době na druhý vrchol sezony.

Do Kodaně odcestuje o jednoho reprezentanta více než naposledy. Limity byly příliš mírné, nebo jde české plavání nahoru?
Limity nebyly úplně dole. Čekal jsem podobné číslo, překvapila mě ale některá jména. A mohlo nás být víc. Mrzí mě, že nepojede třeba Tomáš Havránek, kterému na stovce chyběly jen čtyři setiny. To je hrozné. A jestli směřujeme nahoru? Věřím, že ano, ale pomaloučku. Snad moje slova potvrdíme v Kodani.

O čem bude závěrečná příprava před šampionátem?
Doufal jsem, že budu už jen tak lehce proplavávat. Paní trenérka mi ale stále ordinuje pořádné dávky. Věřím, že ví, co dělá. Mohu jen doufat, že od pondělí vážně zvolníme.

Kde cítíte slabiny?
Vytrvalost v sobě za ta léta mám, obrátku jsme také správně vyladili. Potřebuji ale přidat na rychlosti. Ideální je, pokud máte dojem, že vodou letíte.

Kolik procent výkonu je v hlavě?
Psychika je důležitá. Pocit ale není vždycky jasným vodítkem. Někdy si myslíte, že vás voda brzdí a zaplavete výborný čas a jindy se úplně kloužete a výkon nestojí za nic. Není ale dobré jít na start ve stresu. Nikomu nepomůže babrat se v nesmyslech.

V Kodani se představíte na 400 a 1500 metrů. Dá se vůbec na tak rozdílné tratě současně vyladit formu?
Dost těžko. Hlavní je pro mě ale patnáctistovka. Podle ní budeme hodnotit mé vystoupení na celém mistrovství.

Znáte prostředí v Kodani? Vyhovuje vám? Jsou seveřané opravdu chladní, nebo je závody rozpálí?
V Kodani jsem nikdy nebyl, v Dánsku jen jednou, před čtyřmi roky na mistrovství Evropy. Dostal jsem ale angínu a plaval jen jeden závod. Navíc mizerně, skončil jsem deset vteřin za svým osobákem. Pamatuji si proto hlavně horečku a zimnici.

Nejdřív plavete 400 metrů a poté patnáctistovku. Jak by měl vypadat první závod, abyste byl ideálně naladěný na svůj den D?
Ideální by bylo zaplavat osobák. Po každém z nich se u mě projeví euforie a s ní se skvěle závodí.

Hovoříte vždy jen o dosaženém čase. Na patnáctistovce už ale musíte sledovat umístění. Souhlasíte?
Rozplavby jsou vždycky o čase a finále o umístění. Všichni ale chceme překonat hlavně sami sebe. Pokud na tom trváte, výsledkový cíl je osmička.

A co by na šampionátu mohla dokázat celá česká výprava?
Určitě chcete, abych mluvil o medailích. Každá by byla pochopitelně krásná. Reálněji ale vidím pět až šest umístění ve finále.