KV Ústí nad Labem – Lvi Praha 1:3 (17:25, 13:25, 25:22, 17:25)
SKV: Januzivič, Beer, Kramar, Parrauguirre, Tibitanzl, Kasan, libero Kořínek. Střídali: Melcher, Kobolka, Šulava, Vodvárka. Trenér: Salon.
Lvi: Bartůněk, Svoboda, Krajčovič, Mihajlovič, Douglas-Powell, Král, libera Kovařík, Ježek. Střídal: Šulc. Trenér: Pomr.

Tenhle duel byl pro Bartůňka speciální z mnoha důvodů. Tak třeba: na severu Čech působil v posledních dvou ročnících. „Moc jsem se těšil. V Ústí jsem strávil dobré sezony,“ uvedl. „I já se někam posunul. Získal jsem zkušenosti a nabral sebevědomí.“ Což hned demonstroval: „Zajímala mě jediná věc, výhra. Chtěl jsem ukázat, že jsem přestoupil do správného klubu.“

Mluvit před ním o nervozitě bylo očividně zbytečné. „Probudil jsem se v 8 hodin. A vůbec mi nepřišlo, že by měl přijít zápas. Dlouho jsem se jen převaloval,“ popisoval. Teprve při odjezdu z Lužin dostal ty správné myšlenky. „Problesklo mi hlavou: další zastávka je Ústí.“

Až kousek od haly Slunety se dostavil stín sentimentu. „Vzpomněl jsem si na volejbal, který jsme tu hráli. Na kus dobře odvedené práce. Vždyť jsme dostali Ústí ze dna až do play-off,“ líčil Bartůněk. Začala rozcvička a část jeho kamarádů se rozhýbávala na druhé straně sítě. „Nehecovali jsme se. Kluci byli nějak skleslí. Nechal jsem je být.“

Rozhlédl se a viděl další známé tváře. Těch, kteří ho ještě loni povzbuzovali. „Bylo to příjemné, ale během utkání už jsem fanoušky nevnímal. Vždycky se maximálně soustředím na hru. Třeba ani nevím, co říká komentátor,“ vysvětlil. Jen jedna věc ho překvapila. Tři muži v dresech Lvů, kteří se statečně prali s přesilou hlasivek v hledišti. „Často jsem je zaslechl. Bylo fajn mít tady své příznivce,“ ocenil.

Jednoduchá řešení? Nikdy!

Tohle všechno byly věci, které se Bartůňka dotýkaly zpovzdálí. Rozhodně však nezapomněl na kritiku trenéra, byť ho od ní dělilo devět dnů. „Naše problémy začínaly u nahrávače, který dvě sady vynechával klíčového smečaře. Nechci, aby spolu chodili na kafe, ale budou spolu hrát,“ vyhlásil kouč Tomáš Pomr po porážce 1:3 s tehdy posledním Zlínem.

Bartůňka vyřčená slova hlodala. „Nebyl jsem z nich vůbec nadšený. Přes média jsem podobná slyšel poprvé v životě. Sedli jsme si s trenérem, řešili jsme všechno spolu… A pak už ne. Šlo se dál. Doteď si ale myslím, že utkání nebylo vyloženě o mých chybách,“ řekl.

O 29letém rodákovi z Prahy se po celou kariéru mluví jako o nahrávači s velkými možnostmi, jistě reprezentačními. Ovšem také jako o složité povaze. Možná by měl být spíše prezentovaný jako perfekcionista, jenž na hřišti nezná jednoduchá řešení. „To není můj styl,“ usmál se. „Já se vždycky snažím o ještě lepší variantu. Nechci věci jen spravovat.“

To, že mu není docela cizí drobná až cizelérská práce, dokázal v prvních dvou sadách ústeckého klání. Přestože Lvy trápil příjem, vyhráli je jednoznačně 25:17 a 25:13! Bartůněk však svůj podíl na výsledku nepřeceňoval. „Taková je moje práce. Pokud se přijme za jedna, může nahrávat každý. Z horšího příjmu udělat pro smečaře ideální pozici, tomu říkám výzva.“

Ono to nakonec nešlo až tak hladce. Domácí předvedli ve třetím dějství bezchybný výkon. Lvy udolali 25:22. „Čapli nějaké balony a uhráli si je. Vycházelo jim všechno. To nemohlo trvat věčně,“ myslel si lužinský nahrávač. „Asi jsme je trochu podcenili. Polevili jsme. A odešel nám servis. Třeba mně vůbec nešel,“ nebál se sebekritiky.

Hlavní bylo zůstat pozitivní. „Chyby vždycky přijdou. Člověk je ale musí co nejrychleji vyhnat z hlavy,“ nabídl Bartůněk svůj recept na úspěch (a na zápasovou definitivu – 25:17). „Vrátili jsme se k naší hře a díky ní uspěli.“

Kouč Lvů obvykle není diplomat, ale ani omezený zaslepenec. Jak Bartůňka nedávno sepsul, tak nyní ho pochválil. „Z Lubošova výkonu mám obrovskou radost. Bavíme se o jeho hře. On ví, že ho respektuji. Oba chceme jediné, aby se pořád zlepšoval. Evidentně se ke kritice postavil čelem a byl výborný, rozdílový hráč,“ vypíchl Pomr.

Podobný komentář už se hrdinovi utkání jinak poslouchal. „Samozřejmě jsem rád za to, co trenér řekl. A těší mě, že mi věří. Nepochybuji o tom, že spolupráce nás všech bude fungovat i nadále,“ doplnil Bartůněk.

Rodinné drama se nekonalo
Ve stínu kritiky a emocí spojených s návratem jsme zapomněli ještě na jednu polohu. Luboš Bartůněk v Ústí natolik zakořenil, že si tam našel i svou partnerku. Nyní už sice s půvabnou Kamilou žijí v Praze, její pouto k rodnému městu ale mohlo hrát svou roli. „Máte pravdu, bylo to pro mě docela těžké,“ usmála se sympatická dívka. Do kotle domácích sice zašla. „Ale jen pozdravit své přátele. Jinak jsem seděla u fanoušků Prahy. Vždycky budu podporovat Luboše, takže jsem přála výhru Lvům,“ prozradila. Volejbal prý nehrála, a tak hru nehodnotí. Každá žena ovšem ví to své… „Škoda ztraceného setu. Měli jsme vyhrát 3:0,“ mínila. V civilu pracuje jako fyzioterapeutka, v tomto oboru jsou její názory logicky radikálnější. „Luboše se snažím někdy spravit. Ale on mě vůbec neposlouchá,“ postěžovala si na oko. „To není pravda,“ ohradil se druhý člen páru. „Já Kamilu poslouchám. Máme ovšem své fyzioterapeuty, ke kterým chodíme. Nakonec většinou poradí to samé, co ona. A já slyším: vidíš, to jsem říkala!“ Inu, co se škádlívá…