Vlastně ho nikdy nenapadlo, že by mohl být sportovcem. Ale osud ho nakonec na sportoviště zavál. Předcházelo tomu ale velké drama.

V roce 1995 pracoval Philip Coates-Palgrave jako průvodce v Zimbabwe. Bohužel při jedné z plaveb po řece Zambezi narazila jeho kánoe na těžko překonatelnou překážku. Plavidlo se srazilo s hrochem.

Na první pohled možná těžkopádné a mírumilovné zvíře, ovšem jen do té doby, než jej vyděsíte. A to se přesně stalo Philipovi.

Lukostřelec David Drahonínský získal zlato na paralympiádě v Tokiu.
Sbírka medailí je kompletní. Lukostřelec Drahonínský získal paralympijské zlato

Vystrašený sudokopytník zaútočil na mladého průvodce, pro kterého začal boj o přežití. Hroch jej popadl za levou nohu a stahoval pod hladinu.

Dnes padesátiletý muž si na ty okamžiky dobře vzpomíná. „Hrocha jsem dvakrát kopl. Poté jsem si uvědomil, že je naprosto nemožné se odtrhnout,“ vyprávěl pro německý Bild.

Myslel si, že jsem mrtvý

Ačkoliv se to v tak dramatické situaci zdá zhola nemožné, zachoval však chladnou hlavu. „Šetřil jsem energii, abych měl déle vzduch. Po nějaké době mě hroch pustil. Pravděpodobně si myslel, že jsem mrtvý,“ popisuje spásnou myšlenku, která mu bezpochyby zachránila život.

O ten však přesto ještě bojoval. Čekal ho vyčerpávající transport do nemocnice v Harare, který trval neuvěřitelných pětadvacet hodin. Následoval nespočet operací, po němž bohužel přišel krutý verdikt. Levou nohu nelze zachránit, amputace je nevyhnutelná.

Lukostřelci David Drahonínský s Šárkou Musilovou získali zlato na paralympiádě v Tokiu.
Stříbro pro Česko. Lukostřelci zářili na paralympiádě v mixu, finále bylo těsné

Přišel o nohu, ale dokázal se probojovat zpět do života. Do života bez sportu, jak přiznává. „Byl jsem líný. Nikdy jsem nebyl sportovec, i když jsem měl dvě nohy,“ říká Philip.

To platilo až do roku 2016, kdy objevil lukostřelbu. Brzy nato před sebou viděl jasný cíl, paralympijské hry v Tokiu.

Britský paralympionik Jaco Van Gass.
Dvakrát jsem zemřel na sále, vzpomíná voják. Přežil a teď slaví zlato z Tokia

Povedlo se. Coates-Palgrave se v padesáti letech poprvé probojoval mezi sportovní elitu, dokázal projít mezi dvaatřicet nejlepších. Pomohla mu k tomu jeho schopnost zachovat klid. „Někdy mám ze soutěže strach. Pak se snažím emoce uchopit a zůstat v klidu. Jako tehdy,“ vrací se ke chvílím, kdy se ocitl na hranici života a smrti.