Čtyřiatřicetiletý rodák z Prahy je legenda českého squashe, hegemon domácích šampionátů, který nasbíral už osmnáct titulů.

OBDIV I VÝZVA

Poprvé se radoval v roce 1999, loni porazil ve finále Jakuba Solnického, předloni Martina Švece.

Vyzyvatele, jimž bylo v době prvního Koukalova triumfu pět let.

„Co jsem tehdy mohl dělat? Asi jsem si hrál někde na pískovišti,“ směje se Solnický. „Já dával přednost autíčkům. Rozhodně jsem ale netušil, že existuje nějaký squash,“ doplňuje Švec.

Na raketu si oba sáhli poprvé v osmi letech. A měli stejný vzor. „Honzu Koukala,“ přikyvují. Časem se ovšem z ideálu vyklubal soupeř. „Pamatuji si, když byl Honza 35. na světě. Obdivoval jsem ho. Pak jsme spolu začali hrát vyrovnaněji,“ vzpomíná Solnický.

„Honza byl pro mě modla. Ale ve dvaceti jsem se sám dostal do světa a viděl řadu lepších squashistů. Osmělil jsem se a dnes ho chci porazit,“ líčí Švec.

Jen si nemyslete, že tím startuje festival slovních výpadů směrem k českému rekordmanovi. „Honza byl a je výjimečný hráč,“ vysvětluje Solnický. „Nejenže disponoval skvělým fyzickým fondem, ale všechny nás přehrával chytrostí.“

Také Švec má mistra republiky dokonale přečteného. „Obdivuji jeho přesnost. Vlastně nedává tvrdší údery. Sám říká, že hraje šachy na kurtu, a já s ním souhlasím.“

V současné době však nikdo netuší, v jaké je Koukal formě. Na tiskovou konferenci nedorazil kvůli viróze, stále více se věnuje práci a v únoru startoval na jediném turnaji. Proto z úst nastupující generace padají jiná jména hlavních favoritů.

STŘÍDÁNÍ STRÁŽÍ?

„Největší šanci na titul má Dan (Mekbib), který vyhrál o víkendu turnaj v Torontu. Martin Švec nemá žádné výkyvy. Překvapit může Ondra Uherka a snad i já,“ vypočítává Solnický.

„Osobně beru jen zlato. Zvítězí někdo ze čtveřice nejvýše nasazených. A mezi nimi už Honza není,“ myslí si Švec.

Bude mít pravdu? Podobná slova Koukal léta vyvrací.

DO TŘETICE VŠEHO…

V kategorii žen se všichni ptají, zda Anna Sermeová ukončí čekání na zlato.

V posledních třech ročnících republikového šampionátu postoupila do finále. Ale v nich ji vždycky kousek scházel.

„Poprvé jsem neměla moc šancí, teprve jsem se rozkoukávala. Pak už mi zlato unikalo jen o kousíček,“ přiznává favoritka.

Druhá místa ji dlouho strašila, teď už dokáže klidně spát. „Našla jsem si mentálního kouče a pracovala s ním zhruba půl roku,“ vypravuje. Na kurty tak chodí v docela jiném rozpoložení. „Samozřejmě chci pořád vyhrávat. Cíl je pro mě ale jiný: samotná hra. Pokud se mi bude dařit, výsledek se dostaví,“ dodává Sermeová.

Otrávený Koukal zvažuje konec
Jan KoukalDo poslední chvíle nebylo jisté, zda se Jan Koukal pustí do obhajoby domácího titulu. Důvod? „Z prostředí v českém squashi jsem otrávený,“ vysvětluje šampion. Dříve hovořil o dvaceti zlatých medailích, nyní vnímá jiné výzvy.

„Bude mi pětatřicet, láká mě vyhrát mistrovství světa veteránů.“ Nejdřív ale přijde republikový šampionát. V jeho čtvrtfinále může nenasazený Koukal narazit na turnajovou čtyřku Uherku, v semifinále na jedničku Mekbiba. „Své šance neřeším, jen výkony. Ani jednoho jsem neviděl hrát, nechám se překvapit.“

Právě Mekbib ovládl o víkendu turnaj prestižní série PSA. Jako druhý Čech v historii. Po Koukalovi. „Konečně. Snad bude brzy víc takových výsledků,“ přeje si český rekordman.