Ten s dalšími členy stáje Lokotrans začal před sedmi lety přebudovávat místní rozsáhlý pozemek na malebné prostředí upravené pro dostihové koně. )
„Je tu čistý vzduch, máme spoustu pastvin, koně mohou být v ohradě. Nikdo nás neruší, je to něco jiného jak trénovat třeba v Lysé nad Labem nebo v Chuchli, kde jsou tréninková střediska, tam bych si to nedokázal představit,“ nastiňuje Urbánek.
Po pondělním návratu už v areálu opět dovádí i čerstvý vítěz Velké pardubické – osmiletý Mr Spex. Společně s trenérem Urbánkem se znají už šest let. „V těch dvou letech bylo jasné, že chvíli nevyběhne, protože byl opravdu velké děcko. Poznal jsem u něj ale hned, že bude dobrý skokan. Zkusil jsem ho pustit na halu, ať si skočí sám a on skákal od radosti, vyhazoval za každou překážkou,“ vzpomíná kouč.

Na hnědáka se od mládí muselo pomalu. Postupně se začal zúčastňovat závodů, trvalo mu však, než se prosadil. )„Ve třech letech běžel jeden dostih a to až na konci sezony. Absolutně nestíhal, protože byl pořád děcko. Pak ale pěkným finišem skončil pátý. Čtyřletou sezonu neměl špatnou. Říkal jsem si, že dobrý kůň pro Velkou pardubickou bude už ve čtyřech letech, od té doby to opakuju každý rok, ale takhle si vychovat koně je běh na dlouhou trať. Ale tvrdím, že kůň do Velké pardubické se nedá koupit, toho si člověk musí vychovat,“ podotýká Urbánek.
Totální pohodář
Mr Spexe už zná dokonale, přesně tak tuší, jak s ním zacházet. „Každý kůň je jiný, ale on je totální pohodář. Když má méně práce, tak umí být i veselý, dokáže si vyhodit. Ale jinak se nikde nerve dopředu, jiní koně jsou třeba chtivější. Ze svojí povahy ale těží právě při Velké pardubické, je to vytrvalec, je fakt dobrý až na těch sedm kilometrů. Tím, že se nikam nerve, tak mu zbývá energie na konec a v závěru je vždy bojovný,“ popisuje.
Vítězem 132. Velké pardubické se stal Mr Spex v sedle s Lukášem Matuským
Přesto však novopečený vítěz nejslavnějšího českého dostihu má jednu slabost, kterou musí překonávat. Občas se potýká s nervozitou. „Doma je bez problémů, to na něm není nic poznat. Ale když ho dáme do auta při cestě na dostih a už ví, že se něco bude dít, tak už při přepravě vibruje, je takový nervózní, ale vnitřně. I třeba v Pardubicích před přehlídkou tam došel a hrozně se klepal. Pak se zavře do boxu, chvíli mu to trvá, ale uklidní se,“ odhaluje Urbánek.

Svůj boj s nervozitou však Mr Spex zvládá tak dobře, že by na něm někdo cizí nejspíš ani nic nepoznal. „Kdo ho nezná, tak na něm tu nervozitu nevidí. Stresuje se spíš tak vnitřně, ale není to znát na jeho výkonech. Jsou koně, co se takhle rozvibrují a už nepodají dobrý výkon,“ tuší.
Mr Spex je odchovanec německého hřebčína Gestüt Wieseldorner Hof. Majitel stáje Lokotrans Karel Jalový ho před šesti lety odkoupil za osm a půl tisíce euro a ihned ho předal do trénování Urbánkovi. „Tím, že ho znám od dvou let, tak vím vše o celé jeho dostihové kariéře. Většinou když si koně koupíte, tak vám prodejce něco zatají. Takhle znám celou jeho zdravotní kartu, vím o každém jeho problému a neduhu,“ oceňuje Urbánek.
Správná cesta
Potomek německého hnědáka a irské klisny však naštěstí nikdy žádné vážnější zranění nemusel přetrpět. „Jen v pěti letech měl takový menší zdravotní zádrhel, tak jsme ho chvilku pošetřili. Celkově jsme ho ale tak šetřili a piplali a už dokázal, že to byla správná cesta,“ těší Urbánka.

Po nedělní výhře je Mr Spex známým jménem. Větší popularitě se ale zaslouženě dostává i jeho kouči Urbánkovi.
„Přišly nějaké gratulace a podobně, ale nemyslím si, že by se mi měl nějak změnit život. Jsem si vědom, že podobná sezona už se ani nemusí opakovat. Jsem takový člověk, který se nerad někde ukazuje, ani to moc nevyhledávám. Nic se nemění, jedeme dál,“ dodává s úsměvem.