"V práci pro sport jsem klasický „srdcař“, tak snad to podvědomě lidé cítí," řekl 57letý Jansta v rozhovoru pro Deník.

Jak si vážíte (opětovného) vítězství v anketě Deníku o nejvlivnější osobnost českého sportu? 
Vážím si toho. Svědčí to o tom, že něco z mého snažení je vidět. Ale nedělám nic z toho pro slávu, nebo peníze, natož vliv. Můj vliv asi pramení z toho, že sportu rozumím nejen od zeleného stolu, ale snažím se držet krok s tím, co sportovci a sportovní hnutí u nás opravdu potřebují. A to je asi podstata – o sportu žvaní kdekdo, ale něco skutečného udělat, to už je někdy horší, jít s kůží na trh, rvát se, dokazovat, navrhovat řešení… to vše na úkor vlastního času a hodně i zdraví, to už je něco složitějšího.

Je to rok, co jste se vzdal basketbalového Nymburka. Máte teď větší klid?
Mám víc klidu ve smyslu, že se nemusím starat o běžný chod klubu. Ale nervy za jeho úspěchy prožívám stejně jak dřív. Je to má srdeční záležitost. Těch dvacet tři let strávených s basketem v Nymburku a patnáct titulů mistra republiky z krve asi nikdy nedostanu.

Koho vy sám považujete za největšího "hráče" v českém sportu?
Vážím si každého předsedy nebo předsedkyně národního sportovního svazu, každého, kdo vede sportovní klub nebo tělovýchovnou jednotu. Mají to dnes strašně těžké. Jsou umořeni byrokracií, nevědí nikdy dny ani hodiny, kdy kvůli nedostatku peněz od státu půjde jejich spolek definitivně ke dnu. 

A kdybyste měl vybrat někoho z velkých jmen?
Hodně práce v posledním roce odvedl Milan Hnilička. Prosadit v Poslanecké sněmovně složitou novelu zákona o podpoře sportu, která mimo jiné zřizuje státní agenturu pro sport, to je věru nadlidský výkon v politice. Tím spíš, že jde o politického nováčka. Navíc bojoval v parlamentu s protivníky, kteří nápad kritizovali a přitom o fungování sportu nevěděli zhola nic. Vážím si také premiéra Babiše, který jako jeden z mála politiků za posledních třináct let dodržel slib a přidal na sport peníze.

Šéfujete České unii sportu. Co vás v tuhle chvíli trápí ve sportu nejvíc?
Naprosto mě irituje, že si politici neuvědomují celospolečenské významy sportu pro celou společnost. 

Můžete být konkrétnější?
Naprosté většině států již došlo, že přínos sportu je komplexní a přináší mnohamiliardové užitky celé zemi - v ekonomice, na zdraví obyvatel, na jejich chování a přístupu k práci a k ostatním lidem. Sport je životní hodnota rozhodně neméně důležitá, než je třeba kultura. 

A u nás vám pořád hážou klacky pod nohy? 
Řada z politiků vidí sport mylnou optikou. Mají za to, že jde o nějakou soukromou zábavu. Všiml jsem si, že o sportu pohrdlivě mluví (i ve velké politice) hlavně lidé, co nikdy nesportovali, co funí do schodů a stěží si umí zavázat samostatně tkaničky u bot. Nebyli nikdy v žádné klukovské partě, žádný sport si reálně nevyzkoušeli.

Co by vám letos udělalo největší radost - třeba úspěch na šampionátu v basketu mužů?
To určitě. Český basket má dobře našlápnuto. Dostal se na evropskou úroveň, ale je to vše postavené spíš na fandovském nadšení pro tento sport než na systémové podpoře kolektivních sportu ze strany státu. Když se změní postoj státu ke sportu a hlavně ke kolektivním sportům, dostaví si i úspěchy.