Co už jste stihl převzít z japonských zvyků a kultury?
Já si už na některé věci zvykl jakoby automaticky, že mi ani nepřijdou rozdílné. Možná jedna taková věc je japonské uklánění. Kamkoli člověk přijde, nebo když potká nové lidi, všichni se vždycky ukloní. Moc se naopak při pozdravu nepodávají ruce. A já se na to snažím adaptovat.

A co váš samurajský šátek, který jste jeden čas nosili při zápasech?
Je fakt, že loni jsem nosil takovou zavazovací čelenku, říká se jí tu hachimaki. Bylo to i celkem vtipný. Předloni v létě jsem začínal mít už trochu delší vlasy a koupil si ty čelenky, že je budu na zápasy nosit. To jsem ale ještě nevěděl, že do Japonska odejdu hrát. Počítal jsem s dalším rokem ve Francii. Nakonec to ale vyšlo a já nosil čelenky i na zápasy. Je to typická japonská věc, fanouškům se to tu hrozně líbilo a mně přišlo super, že to byla vlastně shoda náhod. Bohužel ale Mezinárodní basketbalová federace po minulé sezoně změnila pravidla a letos v žádných soutěžích po světě se s tím hrát nesmí, takže na olympiádě už jsem ji v zápasech mít nemohl. Nevím ani, jaký tam byl důvod. Přitom loni jsem s tím neměl žádné problémy.

Peter Wright s trofejí pro mistra světa v šipkách.
Milionové sumy. Pankáč Wright se titulem z šipkového MS zařadil mezi legendy

Jaké je vaše nejoblíbenější japonské jídlo?
Mám jich hodně. Asijskou kuchyni, od čínské přes thajskou až třeba po tu japonskou, jsem měl rád vždycky. Číslem 1 je suši a pak mám rád třeba okonomiyaki, což jsou placky z těsta a z vajíček, může se do toho přidat i maso nebo mořské plody. Dělá se to na grilu nebo na velké pánvi a polévá se to různými omáčkami. Je to další typické japonské jídlo.

Už jste se naučil japonsky?
Pomalu se začínám učit, spíš sám. Hodně mi pomáhá i náš týmový překladatel. Vesměs jsou to slova nebo krátké fráze, ani ne tak gramatika. Už poskládám i nějaké věty, co využiju v každodenním životě. Když se mě zeptá prodavačka v obchodě nebo když potřebuju říct v taxíku, kam jedu. Takže čísla, dny v týdnu a podobné věci už znám. Možná už to bude kolem stovky slov. Jedna z mých posledních delších vět byla: „Děkuji vám, že jste dnes přišli.“ To se hodí, když jsme po zápase v kontaktu s fanoušky.

Smažená ryba a bramborový salát

Vánoce v Japonsku se od těch našich asi hodně liší…
Tady se moc neslaví, takže v sobotu a neděli 25. a 26. prosince jsme normálně hráli. A na Štědrý den byl trénink. Já si akorát na oběd koupil smaženou rybu a bramborový salát, což se tu dá sehnat. Takže to byl můj vánoční oběd. Pak jsem zavolal domů rodičům, abych jim popřál a slyšel je. A to bylo asi tak všechno. Tím, že nejsem v Česku, jsem vánoční atmosféru moc neprožíval, navíc v Japonsku se ani venku nedalo poznat, že nějaké Vánoce byly.

Panovalo alespoň vánoční počasí?
Před svátky jsme tu měli slunečno, mezi dvanáctia sedmnácti stupni. Takový pěkný podzim, stejně jako loni. Kolem Tokia a Jokohamy to tak ale bývá, nejmíň bývá pět stupňů, ale spíš kolem deseti. Když jsme ale nedávno hráli v Hokkaidu, které leží v nejsevernější části země, tam už byla zima i s trochou sněhu. A třeba loni tam měli i minus deset.

Artur Omarov - Český zápasník Artur Omarov.
Svaz zápasu bojuje o přežití. Po zpronevěře funguje hlavně díky vlně solidarity

Vyčníváte nejen výškou, ale i tetováním, které je v Japonsku historicky spojované hlavně s podsvětím. Nebyl to pro vás problém?
Možná to dřív bylo jiné, ale teď není žádný problém. V lize je několik cizinců s tetováními a nikdo to neřeší. Zjistil jsem, že asi sto metrů od mého bytu je takzvaný onsen, což jsou klasické japonské horké lázně, které jsou po celé zemi hodně populární záležitostí. Jsou tam horké vířivky, vany s ledovou vodou, sauna, někdy je toi venku a ve většině je zákaz vstupu s tetováním. Naštěstí ten onsen u mě je jedním z našich sponzorů, takže tam celý tým můžeme chodit zadarmo a zároveň se tam smí i s tetováním. Je to spíš na okraji města a kolikrát tam vidím i chlapy, co mají celá záda nebo obě ruce potetované, což vypadá, že jsou z nějaké místní jakuzy. Je to srandovní, ale stává se to. A je to taky jediné takové místo, kde jsem byl, protože ve spoustě podobných zařízení mám vstup zakázán.

Když jste v onsenu vy, nedívá se na vás ostatní osazenstvo poněkud příkřeji?
To vůbec. Většinou jsou tam starší páni a koukají spíš, že jsem tak vysoký. Hodně z nich navíc ví, že tam chodíme jako basketbalisti, takže nějaké odsudky nebo ošklivé pohledy jsem tu nezažil.