Přehazovali si ho jako brambor. Satoranský je tam, kde začal. Věří v další šanci

Musí si připadat jako pingpongový míček nebo spíše brambor. K jeho smůle ne však horký. Českou basketbalovou jedničku Tomáše Satoranského si v letošní sezoně kluby z NBA přehazují jako nechtěné zboží. Z východu na jih, z jihu na západ, ze západu na jih a z jihu na východ.

V létě byl vyměněný z Chicaga do New Orleans. Na začátku února jeho jméno figurovalo v rozsáhlé výměně tří týmů. Nakonec zamířil z týmu Pelicans do Portlandu. Aniž by oblékl dres Trail Blazers, stěhoval se z Oregonu do San Antonia. Ani tam to nevyšlo.

Satoranský se těší na novou výzvu: V NBA už nějaké jméno mám, tak se nebojím

Po necelém měsíci se jako bumerang vrátil do Washingtonu. Ano, právě z Wizards, svého prvního angažmá, se vydal do Chicaga. V hlavním městě strávil tři sezony, tedy zdaleka nejvíce ze svého putování po Spojených státech.

Spolupráce s trenérskou legendou neklapla

Satoranský se v letošní sezoně NBA trápí. V New Orleans dostal příležitost v dvaatřiceti duelech a dosáhl a průměrně zapisoval 2,8 bodu, dva doskoky a 2,4 asistence na zápas. „V New Orleans jsem vnímal, že nejsem úplně chtěný. Od začátku sezony se mnou moc nepočítali. Člověku je z toho na nic. Snaží se tu situaci změnit,“ popisuje své pocity Tomáš Satoranský.

Ten je znám tím, že je hodně sebekritický. „Nebylo moc zápasů, po kterých jsem mohl být spokojený. Přemýšlel jsem, co dělám špatně. To na klidu nikdy nepřidá.“

Po trejdu do Spurs ze zdálo, že by se mohl znovu nastartovat. V kabině se potkal s trenérskou legendou Greggem Popovichem, který Satoranského vynášel na mistrovství světa do nebes. Jenže všechno bylo jinak.

Satoranský v NBA září. Stále však má na víc, musí být agresivnější

„Odejít ze San Antonia bylo čistě moje rozhodnutí. Předcházela tomu dlouhá konverzace s Greggem, kterého si neuvěřitelně vážím. O to bylo rozhodování těžší, protože ve Spurs jsem chtěl vždy skončit,“ tvrdí Saty.

Ve Spurs sice skončil, ale jinak, než si představoval. „Situace v NBA se mění každou sezonou. Oni se rozhodli pro mód mladých hráčů a moc minut jsem tam pro sebe neviděl,“ vysvětluje.

Návrat do známých míst

Po sedmnácti dnech a jednom odehraném utkání tak přišel další veletoč v kariéře. Satoranský se dohodl se San Antoniem na takzvaném buy outu. V překladu: hráče, o kterého nemá klub dlouhodobě zájem, vykoupí ze smlouvy.

Český rozehrávač hledal tým, kde by měl větší roli než v New Orleans či San Antoniu. Pohrávání s myšlenkou vrátit se do D.C. se mu od začátku líbila.

„Znám organizaci Wizards, město, fanoušky. Pro Washington hrál fakt, že v týmu je spousta spoluhráčů, se kterými jsem už v jednom týmu hrál. Věřím, že do systému zapadnu co nejrychleji,“ přeje si.

Příliš malý sobec. Co brání Satymu v rozletu?

Pikantní na celé záležitosti je skutečnost, že ten jediný zápas za San Antonio absolvoval právě v hale Čarodějů.

„Věděl jsem, že se rýsuje šance na buy out. San Antonio hrálo ve Washingtonu, tak jsem si pro jistotu zabalil všechny potřebné věci s sebou. A když se to rozhodlo, tak jsem po zápase zůstal v D.C. a čekal jen na to, až se to oficiálně vyřeší,“ objasňuje a dodává: „Zbývá už jen jednadvacet zápasů. Ve Washingtonu zůstávám na hotelu, do konce sezony si nemá cenu nic zařizovat. Rodina zůstala v New Orleans.“

Znovu se raduje ze hry

Ve staronovém působišti začal, nejlépe jak mohl. Výhrou 116:113 nad Detroitem. Na hřišti byl i v závěru. „Nečekal jsem, že půjdu na koncovku. Předtím jsme ale měli moc dobrý úsek se druhou pětkou. Ve třetí čtvrtině jsme fakt dobře bránili. Udělali jsme šňůru 18:0 a zápas jsme obrátili,“ připomíná.

Svému týmu přispěl k vítězství v dramatické koncovce dvěma proměněnými šestkami a poté přeškrtal protihráči plán vyrovnat trojkovou střelou.

„Měl jsem tam být hlavně kvůli obraně a nakonec se ocitl v útoku, když musel soupeř faulovat. Na šestky jsem se úplně necítil, protože mi chyběla herní praxe. I hráči Detroitu mi poté říkali, že tam bylo hodně obroučky. Naši kluci si zase dělali legraci, že mě domácí obroučky znají. Jsem rád, že to tam spadlo i s odřenýma ušima,“ směje se.

Český střízlík dobývá NBA. Basketbal nedělám kvůli penězům, říká Krejčí

Celkem strávil na palubovce 14 minut a zaznamenal čtyři body, tři doskoky a jednu asistenci. „K týmu Wizards jsem se mohl připojit až těsně před zápasem s Detroitem. Byly to velké šachy a zvláštní situace. Odehrál jsem dost minut na to, že jsem měl s týmem jediný trénink a nemohl se pořádně připravit,“ míní.

Tomáš Satoranský měl vždy ty nejvyšší ambice. Teď se vrací do klubu, kde se mu nejvíce dařilo, alespoň ve dvou sezonách. Stane se (konečně) rozehrávačskou jedničkou Wizards?

„Tahle sezona se vyvíjí takovým způsobem, že od ní už neočekávám nic. Pro mě je teď nejdůležitější, abych dostával šanci. Chci se zase dostat do herní pohody. Je hezké vnímat, když jste v týmu chtěný. Největší motivací je pro mě, abych cítil stejnou radost z basketbalu, kterou jsem tuto sezonu moc necítil. Proto jsem se rozhodl takto v průběhu sezony, což pro mě byla zcela nová situace,“ přiznává.

I manželka je spokojenější

„Usoudil jsem, že toto rozhodnutí bude správné. Že dostanu šanci hned od začátku. Prakticky mi je jedno, jestli ji dostanu na pozici rozehrávače nebo dvojky nebo trojky. Tým má spoustu hráčů, kteří mají zkušenosti. Vědí, jak mě zapojit do hry. Taková ta moje univerzálnost mi dává možnost hrát na více pozicích. Za normálních okolností bych řekl, že na jedničce se mi daří nejvíc. Respektive se cítím nejlíp, když mám balon v ruce. Ale nyní nemám konkrétní představy,“ svěřuje se Satoranský.

O jednu starost ale má méně. Nemusí přeskakovat hvězdného Johna Walla, přes jehož smlouvu to před lety zkrátka a dobře nešlo. Wall byl po sérii zranění předloni v prosinci vytrejdován do Houstonu.

Videodotazník pro Víta Krejčího: Ve škole mi udělali vlastní koš na basketbal

„Samozřejmě situace se změnila. Když jsem byl ve Washingtonu popvé, tak pozice Johna Walla byla neotřesitelná. Určitě to mělo vliv na moje rozhodování do budoucna a na přestup do Chicaga Bulls. Teď se časy změnily. Já ani neberu do konce této sezony, že budu bojovat s nějakou konkurencí. Na pozici rozehrávače máme velice dobré hráče. Jsou to však parametrálně jiní rozehrávači než jsem já. Navíc s oběma mohu hrát velice dobře společně. Nevidím v tom problém,“ říká.

„Můj nejbližší cíl je podávat co nejlepší výkony ve zbytku sezony. Potom uvidíme, jaké budou šance na moji případnou budoucnost v NBA. Žádné dveře si předem nezavírám, i proto jsem se je měl otevřené ve Washingtonu.“

Před zápasem s Pistons, v jeho průběhu a hlavně po závěrečném klaksonu se mu ve tváři znovu objevil úsměv.

„Jsem velice emoční hráč. Vždy jsem měl velkou vášeň pro hru. Mojí největší motivací je basketem se bavit. Ve Washingtonu mám zase radost ze hry. To mi říkala i manželka, že je hezké vidět, jak mě to zase baví. Bylo to prý poznat i na hlase, když jsme si po zápase volali,“ přidává k dobru Satoranský.