Závodní hráči počítačových her? Pro někoho jde možná o výsměch, avšak pro tradičnější sportovní disciplíny nový a vážný konkurent, který si zejména v posledních letech říká o nevídanou pozornost. „Žijeme v době digitální dimenze, v době, kdy většina dětí vyrůstá s mobilem či tabletem v ruce, a na tom esport neskutečně vydělává,“ říká Marian Jelínek, syn slavného českého mentálního kouče. 

Ten se po letech strávených na florbalových palubovkách rozhodl následovat svého úspěšného otce a vstoupil do světa mentálního koučinku. Jenže pod svá křídla si na začátek kariéry nevzal dobře známé sportovce, nýbrž hráče počítačových her. „Jsou detaily, u kterých se má práce od té tátové liší, ale ve směs všichni hráči na počítačích reagují stejně jako sportovci,“ prozradil kouč úspěšné tuzemské organizace Entropiq. 

Zakladatelé úspěšného projektu Peaches: vlevo Josef Juha, vedle něj Jonáš Kůra.
Příští stanice: Amerika! Úspěšný florbalový projekt míří poprvé za velkou louži

A zatímco takoví florbalisti stále marně čekají na příchod lepších finančních časů, ve společnosti počítačů je o ekonomickou základnu postaráno. A to ve velkém. „I to byl důvod, proč jsem se z florbalového prostředí přesunul do světa mentálního koučinku, kde cítím, že svůj volný čas investuji správným směrem,“ dodal bývalý obránce pražských Vinohrad.

Před rokem jste nadobro opustil florbalové prostředí a uchýlil se právě do světa esportu. Byl to krok směrem kupředu?
Jednoznačně. Ten poslední rok byl pro mě celkově ve znamení velkých změn, ať už z hlediska rodinného života, nebo právě toho pracovního. Bohužel florbal stále je a zřejmě také ještě dlouho bude pro většinu hráčů tady v Česku sportem, kterému se dá věnovat pouze ve volném čase, respektive bez většího finančního ohodnocení. A já se po té uplynulé sezoně zkrátka rozhodl, že už takhle dál nechci fungovat, že svůj volný čas raději investuji do práce a rodiny. A přiznám se, že po uplynulém roce bych rozhodně neměnil. 

Stal jste se mentálním koučem a konzultantem v jedné osobě. Co taková pozice obnáší ve světě počítačových her?
Momentálně už působím u týmu Entropiqu druhou sezonu, postupně jsem se z pozice kouče u jednoho týmu posunul k práci s vícero hráči a manažery na mnohem vyšších pozicích. Ona ta samotná práce je neuvěřitelně dynamická oproti sportu, změny se tu dějí takřka jako na běžícím páse, stále se tu něco děje. Kluci jsou v podstatě v neustálém zápřahu, takže člověk se tu i na takové pozici skutečně nenudí. 

Mentální kouč Marian Jelínek v barvách organizace Entropiq.Mentální kouč Marian Jelínek v barvách organizace Entropiq.Zdroj: ENTROPIQ Esport Team

Reagují hráči počítačových her podobně jako sportovci, nebo je to zcela odlišný přístup?
Stoprocentně tam určité rozdíly jsou, ale takové ty faktory typu řešení stresu, frustrace, motivace a podobně jsou u obou vámi zmiňovaných složek takřka identické. Rozdíl je pak třeba v tom, že zatímco sportovec se na tom hřišti může malinko vyblbnout, odreagovat se a pomoct si například nějakým osobním soubojem, hráč za klávesnicí takové možnosti úplně nemá. Navíc některé zápasy kluků trvají klidně i několik hodin, pro sportovce jen těžko pochopitelná věc (smích). A tím je pak i ten mentální koučink ve svých detailech malinko odlišný. 

Mike Tyson.
Trable boxerské legendy. Tyson zbil opilého provokatéra, zadržela ho policie

Navíc koučujete u organizace Entropiq, jedné z těch nejlepších v zemi. Jsou na vás kladeny o to větší nároky?
Nároky určitě jsou, ale ono dost záleží na tom, jaký úhel pohledu použijete pro to, abyste danou organizaci označili za úspěšnou. Ve světě esportu je velice těžké nahlížet na dané organizace jako celky, protože většina z nich má uvnitř několik různých týmů, kde se každý z nich soustředí na úplně odlišné hry. Jsou tu speciální týmy pro fotbalovou hru Fifa, poté další se specializací na střílečky a spoustu dalšího. A to je jak míchat hrušky s jabkama (smích). Ale ano, Entropiq jde jednoznačně považovat za jistou elitu na tuzemské scéně, to bez debat. 

Zasáhla do světa esportu i současná válka na Ukrajině? Pokud vím, tak Entropiq má i svůj vlastní tým složený z hráčů ruské národnosti.
Myslím si, že se to nevyhnulo ani této komunitě, ale že bych přímo věděl, jestli nějaký tým bojkotoval proti tomu dalšímu nastoupit, nebo zda došlo k nějakým sankcím na ruské straně, to zase ne. Tady u nás se Entropiq rozhodl pomoct alespoň symbolicky ve formě sbírky, ale zejména pro ruské hráče organizace to nyní rozhodně nejsou jednoduché časy.  

Radíte se často o svých praktikách i s vaším tatínkem, znalým odborníkem ve svém řemeslu?
Myslím si, že kdybych se neradil, tak budu pěkně hloupý (smích). Samozřejmě to spolu pravidelně konzultujeme, baví nás to, je to v určitém smyslu takový životní úděl, který nás takhle nadále spojuje. Můžeme takhle spolu trávit více času, tátu navíc poznatky z tohoto odvětví velice zajímají, protože s esporty obecně nemá žádnou zkušenost.

Asi musel být malinko překvapený, když jste mu popisoval vaše zkušenosti, ne?
Jak říkám, je to pro něj opravdu jedna velká neznámá, takže se spíše staví do role posluchače a snaží se na základě mého výkladu do dané problematiky proniknout. Budu se opakovat, ale ono to zkrátka ve své podstatě zase není tak vzdálené od mentálního koučinku sportovců, takže si troufám říct, že i táta se po čase dokázal vžít do myšlení hráčů na počítači.

Psycholog a trenér Marian JelínekPsycholog a trenér Marian Jelínek v dobách dozorování na hokejové střídačce.Zdroj: Profimedia

Samotný svět esportu se stal doslova gigantickým fenoménem posledních let. Odkud se vzala taková silná základna?
Když se nad tím člověk pozastaví a malinko se zamyslí, tak je to ve finále strašně jednoduché. Žijeme v době digitální dimenze, v době, kdy většina dětí vyrůstá s mobilem či tabletem v ruce, má přístup k obrovskému množství her a samotné hraní v nich vzbuzuje velké nadšení. Esport zkrátka vydělává na své přístupnosti téměř všem složkám společnosti, navíc má stále rostoucí tendenci, což postupně láká nové a nové hráče. A to úplně po celém světě. 

Tomu rozumím, ale i přesto, vám by třeba nechyběl raději pohyb na čerstvém vzduchu?
No mně rozhodně ano, protože jsem k tomu také byl veden od malička. Ale podívejte se na dnešní dobu, společnost udělala obrovský skok, lidi se mění, dneska je obecně sport u dětí velkým problémem, a když k tomu připočteme právě možnost a přístupnost esportu, který v podstatě nenutí mladé lidi nikam chodit, protože se dá hrát v pohodlí domova, a navíc se svými „přáteli“, máme téměř jasno. 

Marian Jelínek
Psycholog Marian Jelínek: Výchova sportovců? V blahobytu osobnost nevyroste

A co teprve v takové Asii, tam to musí být neuvěřitelný byznys, nemám pravdu?
A představte si, že v asijském světě ty nejzvučnější organizace zrovna nejsou, to byste musel spíše do zámoří. Ale já bych to tady rozdělil na dvě části. Určitě na jedné straně je esport velkým byznysem a za poslední roky došlo k jeho obrovské komodifikaci, ale jelikož je valná většina hráčů ve stále mladém věku, tak u nich vnímám i chuť a zároveň lásku k tomu, co dělají. Nechci tím úplně naznačit, že by finanční stránka byla na vedlejší koleji, ale u těch nejlepších si troufám říct, že je to také velká hra o ego, aby oni sobě sami dokázali, že jsou zkrátka nejlepší. 

Dají se tedy hráči esportu považovat za čisté profesionály, nebo je hraní her zatím úplně neuživí?
Tím, že celý tento sport dělá každým rokem neuvěřitelné kroky směrem vpřed, tak se to samozřejmě projevuje i v ekonomické rovině. O situaci ve světě se ani není třeba bavit, ale tady u nás to kluky samozřejmě určitým způsobem uživí, byť to stále ještě nejsou peníze jako třeba u fotbalistů či hokejistů. Ale tady je důležité říct, že ti mladí to ani nemají za co utrácet, když vezmeme v potaz jejich náročný program. Jsou to hráči bez větších nutných nákladů a závazků, navíc sedící většinu času za počítačem, takže ty jejich vydělané peníze pak dostávají úplně jiný rozměr.

Marian Jelínek ještě na florbalových palubovkách.Marian Jelínek ještě na florbalových palubovkách v dresu Královských Vinohrad.Zdroj: Český florbal

Už na loňských hrách v Tokiu se objevily první počítačové vlaštovky. Vidíte ve spolupráci esportu a OH určitou budoucnost?
Nebudu vyslovovat svůj názor jako spíše přání, aby k tomu nedošlo. Samotná myšlenka toho prezentovat esport na olympiádě je určitě beze sporu skvělá, ale myslím si, že tady to naráží na několik faktorů, jenom při obyčejném náhledu do historie, jak například definuje sport Evropská charta sportu, nebo jak zní Coubertinova olympijská myšlenka. Tady se bohužel esport zdaleka neztotožňuje s ostatními sporty, a to je za mě jasný argument proto, aby k žádné takové spolupráci nedocházelo.   

Co ale s takovým fenoménem dál, když zavrhneme myšlenku zařazení do olympijského programu?
Myslím si, že těch možných cest je několik. Za mě dává jasný smysl třeba vlastní počítačová olympiáda, jež si myslím, že by přilákala nejen příznivce esport komunity, ale naopak by mohla oslovit i jedince z řad sportovců. Měla by svá pravidla, svůj řád a jela si zkrátka podle svého. Nedovedu si upřímně představit, jak by se s esportem na olympiádě naložilo, jaká kritéria by byla pro kvalifikaci, v jakých hrách by se vlastně soutěžilo a mnoho dalšího. 

Lezec Adam Ondra vystoupil 21. dubna 2022 v Praze na tiskové konferenci před Evropským pohárem v boulderu 2022.
Pravá příprava na olympiádu bude začínat až v příští sezoně, říká lezec Ondra

A umíte si představit plné multifunkční haly diváků, jak sledují například utkání hry Fifa?
Já jsem přesvědčen o tom, že jednou k tomu dojde, že třeba táta vezme svého syna a půjdou na nějaký takový turnaj. Že budou existovat akce, které přitáhnou tisíce příznivců a budou fungovat zcela stejně jako ostatní sporty dnes. Otázkou však zůstává, jestli tuto myšlenku a progres urychlovat, nebo naopak oddalovat. Ale opravdu si stojím za tím, že se toho jednou dožijeme. 

Že by se třeba esport zařadil mezi tradiční tuzemskou smetánku sportů?
Možnosti na to jednoznačně má. Je sice pravdou, že se v lecčem od klasických sportů u nás liší, ale stačí se jenom podívat na to, co skoro nejvíce hýbe penězi ve sportu. Jsou to reklamy, přesně tak. A v ten moment se světu esportu dostává neomezené volnosti a výhody oproti normálním sportům. Takže pokud na to budeme nahlížet takhle ekonomicky, ta vize tam jednoznačně je.