Teď je o tom zase řeč. A ne náhodou. V peřejích Vltavy se během dvou víkendů rozhodne vše podstatné: jak to, kdo v letošní zkrácené sezoně zaujme místa v národním týmu, tak hlavně to, kdo se přiblíží účasti v Tokiu. „Bojovat o jedno olympijské místo je tvrdé,“ ulevil si Jiří Prskavec.

Žádné dusno

Asi není fanouška, který by nevěděl, jak to myslí. Češi totiž v kategorii kajakářů vládnou divoké vodě. Kromě Prskavce vystoupali na světový trůn i Vavřinec Hradilek a Ondřej Tunka. Vít Přindiš je mistrem Evropy.

Kajakář Jiří Prskavec
Prskavec a další. Vodní slalomáři jdou do boje o reprezentaci i olympiádu

Na jednoho zase zbyde černý Petr… Jinde by si možná dělali naschvály, ale mezi vodáky panují férové vztahy. „Necítím žádné dusno,“ poznamenal Tunka. „Je to asi i tím, že se vídáme už dlouho. Na vodě jedeme proti času, není to jako v ringu,“ dodal Přindiš.

Samozřejmě, nervózní jsou všichni. „Hodně to prožívají trenéři,“ zmínil Hradilek.

Ach ta pravidla

Ale vraťme svou pozornost zpět k olympiádě. Často se mluví o tom, proč silné země nemohou na sportovní svátek vyslat víc svých vyslanců.

„To je náš úděl, abychom tam jako sport mohli být. Musíme vypadat globálně,“ zmínil Prskavec. „Myšlenka olympismu je o šíření sportu,“ uznal Přindiš.

Největší úspěchy českých kajakářů.Zdroj: Deník

Jenže… Zatímco během Světového poháru nebo na světovém šampionátu uvidíte v kanále klidně sto lidí, pod pěti kruhy jich je malá hrstka (v Riu jelo v kategorii K1 jen 21 lodí). 

„A proto je ta sportovní stránka na olympiádě slabší,“ vyhlásil Přindiš. „Vidím to jinak. Tlak, který je na olympiádě, se nedá s ničím srovnávat,“ upozornil Prskavec, který bral před čtyřmi lety v Brazílii bronz.

O těžkostech s pravidly by se Češi na souši dokázali bavit dlouho. „Je otázka, zda by tam měly být sporty, pro které to není priorita a nejezdí tam ti nejlepší,“ řekl Tunka.

Ve vodě už však na podobné úvahy není prostor.

Začíná boj nejlepších proti nejlepším. Teď ve Veltrusech, příští víkend budou souboje pokračovat v Troji.

Trénink s plavcem Janem Mickou v pražském Podolí
V bazénu s hvězdou. Talentovaný kluk se učil od olympionika Micky

Odejít a závodit za nový stát? Hradilek říká: Je to ubohé. Prskavec: Já to chápu

Opustit rodnou hroudu a závodit v nových barvách cizího státu?

Tohle téma ve sportu vždycky rozdmýchávalo emoce.

Znáte to z atletiky, děje se to ve fotbale i stolním tenisu. Ale pozor, k „přestupům“ dochází také na vodě. Asi nejznámějším příkladem mezi kajakáři je Jure Meglič. Slovinec v roce 2014 přijal občanství Ázerbájdžánu, díky čemuž se dostal na olympiádu. A hned nato ukončil kariéru.

„Já to naprosto chápu. Ale nebojte, neplánuju to,“ usmál se Jiří Prskavec. S tím, že účast pod pěti kruhy je snem každého sportovce, souhlasí také Ondřej Tunka. „Ale na druhou stranu, pokud chce být člověk nejlepší, tak mu přece konkurence v domácím prostředí nemůže vadit,“ zamyslel se.

Odlišně tuhle problematiku vnímá Vavřinec Hradilek: „Je to ubohé. Kvůli olympiádě bych občanství neměnil.“ A co na to Vít Přindiš? „To už bych si radši koupil letenku a jel tam jen na tribunu.“