Problémy stejného rázu měli i v Tokiu, nicméně znovu je udrželi pod pokličkou. Postupovali takovým způsobem, že by na to nepřišli ani detektivové z Útvaru odhalování organizovaného zločinu. Manažer reprezentace Michal Šob vysvětluje důvody pro toto kolektivní počínání. Dlouháni, kteří dostali svůj sport na olympijské hry po 41 letech, si nechtěli dělat dopředu umělé alibi.

Jak bylo těžké držet v sobě pravdu o covidových problémech v týmu po olympijské kvalifikaci v Kanadě?
Nastavili jsme si interní komunikaci. Domluvili jsme se, že se nebudeme o tomto problému zmiňovat. Chtěli jsme se soustředit jenom na práci, kterou máme v Tokiu odvést. Nutno připomenout, že jsme neměli moc času. Nepotřebovali jsme žádný mediální tlak. A hlavně jsme si nechtěli dělat dopředu alibi ještě před našimi výkony. Nechtěli jsme řešit, jestli byly ovlivněny covidem. V neposlední řadě to bylo i z loajálnosti k těm hráčům, kteří byli v tu dobu pozitivní. Pro ně to nebyla po psychické stránce jednoduchá situace.

Předseda Českého olympijského výboru (ČOV) Jiří Kejval vystoupil 10. srpna 2021 v Praze na tiskové konferenci ČOV k událostem kolem leteckého speciálu.
Svár kvůli olympiádě. Kejval zaútočil na Neussera: Házel nám klacky pod nohy

Olympiáda se jim v tu chvíli možná vzdalovala, viďte?Jejich start byl nejistý. Musíme si uvědomit, že se český basketbal dostal na olympiádu po 41 letech. Oni se na ni také mohli podívat, ale v tu chvíli byli Tokiu mnohem dál než my ostatní. Z těchto důvodů, aby měli hráči pohodu na uzdravení a my na přípravu, jsme se rozhodli, že to komunikovat nebudeme. 

Jakub Šiřina a Jaromír Bohačík letěli, neboť se najednou sehnaly volné letenky. Toto tvrzení v kontextu s novými informacemi ztrácí na důvěryhodnosti. Bylo asi lepší, aby letěli odděleni od týmu?
Hlavní skupina odletěla v pondělí 19. července a zbytek týmu přiletěl na další tři skupinky. Jednu představovali právě Šířa s Bočim. Už v době našeho odletu nebyli pozitivní a letět mohli, nicméně my jsme chtěli, aby ještě o něco déle zůstali v Praze. Aby mohli dohánět tréninkové manko a zároveň si projít všemi lékařskými prohlídkami. Protože záleželo na tom, jak se tělo s virovou zátěží vypořádá. Jak nám experti v České republice potvrdili, že svou roli na olympiádě zvládnou, respektive, že se během chvíle mohou dostat do odpovídající výkonnosti, tak teprve potom jsme jim objednali letenky. Proto letěli zvlášť. Stejně jako po nich Blake Schilb. 

Předseda Českého olympijského výboru (ČOV) Jiří Kejval.
Covidový let? Obrovská tragédie. Kejval to nehodlá nechat být

Teď už je také jasné, že hráči ani na dovolenou po olympijské kvalifikaci nemohli jet, protože museli do přísné bubliny…Někteří hráči si po příletu z Kanady naplánovali dovolenou. Je potřeba říct, že si ji udělali, ovšem jen s rodinnými příslušníky a v drtivé většině v České republice. Museli být totiž v nařízené karanténě. Dovolenou tedy trávili jinak, než původně zamýšleli. Museli to hold oželet. Všichni ale pochopili, že díky tomu můžeme zjistit, zdali se symptomy nákazy neobjeví u někoho dalšího. Tím, že jsme zahajovali kemp až jedenáct dnů po tom, co se objevila první pozitivita, tak jsme měli stoprocentní jistotu, i na základě všech vyšetření, že nikdo z týmu není dál pozitivní a nákaza se nešíří. Podřídili jsme tomu úplně všechno, byť to pro nikoho z nás nebyla příjemná situace. 

Jaká jste si nastavili pravidla?
Především jsme daleko intenzivně testovali. Více než to po nás někdo požadoval. V momentě, kdy jsme se sešli zpátky na soustředění, tak všichni hráči podstoupili téměř denně PCR testy. Testy se průběžně vyhodnocovaly. Protokol ČOV, podle kterého mohl sportovec letět na olympijské hry, jsme měli ještě daleko přísnější. Nejenom na žádost hygieny, ale hlavně naší. Jen tak pro zajímavost. Blake Schilb, když odlétal do Tokia, měl pět po sobě jdoucích negativních testů.

Lukáš Krpálek s medailí - Letní olympijské hry Tokio 2020, 30. července 2021. Judo, nad 100 kg muži, finále
Medailový úspěch. Tokio přineslo český rekord, trpaslík předčil giganta

Znamenalo to, že příprava na olympijské hry se obešla bez tria Bohačík, Šiřina, Schilb?Ano, bylo tomu tak. Zmíněné trio se k týmu v přípravném období před Tokiem vůbec nepřipojilo. Individuálně začali trénovat až po povolení od hygieny. V rámci tréninku chodili na vyšetření, na téma jestli to fyzicky zvládnou. Jestli jsou v takové kondici, že jim lidský organismus umožňuje start profesionálního sportovce. Pak teprve letěli do Tokia.

Existovalo nějaké riziko, že basketbalisté na hry neodletí? Ocitali jste se v nejistotě?
Pochopitelně na začátku to byl pro nás trochu šok. Spíše jsme byli překvapeni z toho, že olympijská kvalifikační bublina měla daleko přísnější parametry a požadavky než olympijská. Byli jsme překvapeni z toho, že jsme se nakazili v Kanadě, protože pravidla tam byla striktní. Například týmy jedly naprosto odděleně. Riziko, že bychom neodletěli, existovalo na začátku. Nevěděli jsme totiž, kolik reálně pozitivních lidí je nebo může být. Nějaká nejistota se objevila. Na náladě týmu to nepřidalo. Všichni jsme se ale semkli a na dálku podporovali pozitivní kluky. Nezbývalo doufat, že nominace bude kompletní jako pro kvalifikaci, což dopadlo. Nicméně trenéři nevěděli, jak bude finální dvanáctka vypadat a tvořili ji na dálku z Tokia.

Český desetibojař Adam Helcelet.
Řídítka pod nosem. Helceletův knír oslnil svět. Dejte mu medaili, píší v zámoří

Můžete popsat, kdy došlo k nakažení v národním týmu?V momentě, kdy jsme se dozvěděli, že je v týmu někdo pozitivní, tak jsme kontaktovali hygienu. Řešila možný zdroj nákazy a jednou z variant bylo utkání s Uruguayí. Je rovněž nutné podotknout, že s týmem Uruguaye jsme letěli z Vancouveru do Victorie. No a po jejich příjezdu na hotel, byli někteří členové výpravy pozitivní a putovali do izolace. Do turnaje pak vůbec nezasáhli. Tam může být jedna dějová linka, jak se to mohlo stát. Na druhou stranu prokázat to nejde, důkazy pro to nejsou, takže to je jen spekulace. Na místě v Kanadě jsme téměř každý absolvovali PCR testy. Všechny byly negativní. U kluků se pozitivita projevila až po návratu. Samozřejmě i kvůli následné zvýšené zátěži, hráli jsme ve dvou dnech dva náročné zápasy s Kanadou a Řeckem. Do toho těžký přelet zpět domů, časový rozdíl a to pochopitelně lidské tělo oslabí.

Jak se díváte na nezodpovědnost pověstného prvního olympijského letadla do Tokia, když vy jste byli naopak až extrémně opatrní?
Nepřísluší mi se k tomu vyjadřovat. Nemyslím si, že jsme v pozici něco komentovat, u čeho jsme nebyli. Naším úkolem vždycky bylo a je eliminovat riziko na naší straně. Navíc my jsme v tom letadle neseděli a mám zprávy jen z médií. Myslím si, že je to na zodpovědnosti každého jedince. My jsme se snažili dodržovat všechna opatření, ale jak jsme sami zjistili, i když se dodržují veškerá nařízení, tak se může stát, že se nakazíte. Bohužel vir si nevybírá. Můžete eliminovat míru rizika nakažení, ale nemůžete ji vynulovat.

Tomáš Satoranský (vpravo) v zápase proti USA.
Olympiáda? Vrchol naší generace, říká Satoranský. Další výzvou je EuroBasket

Jak jste brali fakt, že v české výpravě řádí nákaza v místě dějiště her? To asi už tak nahlodanému týmu před odletem na psychice nepřidalo. Co vy na to?Pochopitelně informace jsme měli. Ten charter odlétal tři dny před námi. Nebrali jsme to ale jako nějaké zvýšené riziko. Věděli jsme, že nejen podle japonského protokolu, ale i toho českého, by se neměl do olympijské vesnice dostat nikdo nakažený. My sami jsme měli jistotu, že pro ostatní nepředstavujeme žádné riziko. Nicméně jsou věci, kterým se člověk nevyhne. Hlavně však nad tím nesmí přemýšlet, protože by se z toho zbláznil. Vezměte si, že v olympijské vesnici byla společná jídelna, kde se v jednu chvíli nacházelo kolem pěti set lidí. Kdyby člověk měl neustále myslet na ta rizika, tak by nemohl jít ani na jídlo. Nemyslím si, že bychom to nějak intenzivně řešili a brali účast na olympiádě jako zvýšené nebezpečí pro náš tým.

A v Tokiu přišla další facka v podobě pozitivní nálezu u Schilba před klíčovým střetem?
V momentě, kdy se objevil pozitivní nález u Blakea po antigenním testu, jsme věděli, že musí být negativní. Leč připouštěli jsme zbytkový vir po té příhodě v Praze. Hlavně po jeho náročném programu. Přiletěl do Tokia a druhý den hned hrál bez jakékoli aklimatizace. Před tím neměl kvalitní intenzivní přípravu. Více nás trápila karanténa, do které nás uvrhli. Věděli jsme, že je zbytečná, ale museli jsme do izolace. Trvalo nám strašně dlouho, než jsme si to vysvětlili, protože Japonci nebyli protokolárně úplně připraveni na podobné situace.

Trenér českých basketbalistů Ronen Ginzburg během zápasu proti USA.
Píšeme historii, těší trenéra Ginzburga. S legendou Popovichem by rád na pivo

Znamená to, že jste se nemohli pořádně připravit na Francii?Přesně tak. Před utkáním s Francií jsme absolvovali jediný trénink ve večerních hodinách a jednu společnou videoporadu. Bohužel jsme toho víc nestihli. Hráči to vzali s hlavou nahoře, byť jim to nebylo příjemné. Shodli se na tom, že mohou změnit jen ty věci, které mají ve své moci. Tohle nebyla jedna z nich. Řekli se, že se o výsledek poperou.

Zatímco zprávy o ostatních nakažených sportovcích prosakovaly na veřejnost, vám se dařilo problémy úspěšně tutlat. Také proto, abyste nebyli spojováni se zmíněným letadlem?
To nás v tu chvíli nenapadlo. Když jsme řešili pozitivitu v Čechách, tak ještě žádný charterový let neodletěl. A když jsme byli v Tokiu, tak jsme se ocitli v karanténě. Takže jsme vlastně neměli možnost komunikovat. Uplatňovali jsme stejný princip jako před olympiádou. Nechtěli jsme si dělat dopředu alibi. Šli jsme do utkání naplno, byť tréninkové podmínky nebyly optimální. Přeci jenom olympiáda pro nás byla po dlouhých letech. Chtěli jsme odvést na hřišti maximum. Je samozřejmě fakt, že když nemáte možnost ten příběh říct tak, jak se stal v širších souvislostech, tak by si to někdo mohl spojovat s tím charterovým letem. To je z logiky věci nesmysl a nesedělo by to ani časově. Případy byly oddělené. Jenže když něco komunikujete z Tokia a čte to někdo v Praze, tak k té zkratce a záměně dojít může.

David Jelínek se snaží blokovat americkou střelu.
Mač s Američany? Když se chytili, skákalo to hodně rychle, posteskl si Jelínek

Navíc česká výprava už si tím uřízla pořádnou ostudu a nechtěli jste být její součástí?Takhle jsme to určitě nevnímali. Já osobně jsem neměl čas po dobu olympijských her studovat média. Maximálně jsem stihl přelítnout nadpisy článků. Vím, že se to v České republice hodně propíralo. Realizační tým ani sportovci jsme to moc neřešili, protože jsme měli svých starostí dost. Ale chápu, že doma to mohlo být ožehavé téma. My jsme byli součástí české výpravy se všemi plusy i minusy. Těch minusů jsme díky Martinu Doktorovi zaznamenali minimum. Určitě jsme na to nenahlíželi, že bychom byli spojováni s nějakou ostudou. Spíše jsme se chtěli soustředit jen na svůj výkon a covidové záležitosti řešit až po návratu. Aby se to novináři i veřejnost dozvěděla a znala pravdu. Historicky s médii nemáme problém otevřeně komunikovat, ale tohle byla opravdu výjimečná situace.

Proč jste se rozhodli s tím vyjít na veřejnost?
Nechtěli jsme to komunikovat před odletem na olympijské hry. Z toho důvodu, abychom si dělali nějaké umělé alibi vůči budoucím výkonům i výsledkům. Nepřišlo nám to správné. Nekomunikovali jsme ani Blakeův pozitivní test v průběhu Tokia, protože jsme si nechtěli dělat alibi před Francií. Ani komentovat, jestli jsme se mohli připravit lépe. Odjeli jsme tam kvůli sportu, tak to také bylo. Ano, zpětně jsme se rozhodli, že v momentě po olympijských hrách, kdy se někdo z novinářů zeptá, tak řekneme, jak to bylo. Důvod byl jednoduchý a jediný: ochrana týmu i hráčů samotných. Děkuji novinářům, kteří měli nějaké pochybnosti, a přesto náš postup respektovali.

Utajili jste to i před ostatními sportovci, funkcionáři?
Nic jsme před sportovci či funkcionáři neutajovali. V momentě, kdy se objevil pozitivní záchyt, tak bylo informováno vedení České basketbalové federace, Český olympijský výbor a hlavně hygiena. Další kroky byly v souladu všech stran. Nic se nedělo, aniž by to jedna strana nevěděla. Interní vedení vědělo o všech našich krocích a mělo kompletní informace.