SERIÁL DENÍKU - Progresivní sporty

3. díl: timbersport

Voňavé dřevo ho vábí jako nic jiného na světě.

Když za ním přijedete na tréninkový plac, připadáte si, jako kdyby štípal dříví pro celé Milevsko nebo čekal tuhou zimu. Pokud si ale přimyslíte sílu, zručnost a odér benzínu, dostanete odpověď.

Za řevu nadšených diváků předvádí své umění nejlepší český dřevorubec Martin Komárek. Sport zvaný timbersportnemáu nás lepšího chlapa. „Je to hodně o dřině a vůli. Musíte být rychlý, silný a také zvládat perfektně techniku, a to všeměbaví,“ vypráví se zaujetím o své sedmileté droze.

Ale teď neprožíváte právě nejlepší období.

(povzdechne si) To ne. Spadl jsem z ocelové konstrukce a mámnatržený biceps, prsní sval a problémy s ramenem.

Kdy byste měl být v pořádku?

Přesně nevím. Záleží na doktorech.

Jak jste se vůbec k timbersportu dostal?

Mámstřední lesnickou školu. Jsem dřevorubec a diplomovaný záchranář.

Sport a příroda vás lákala odmala?

Přesně. Začínal jsem s motorovou pilou. Pak jsem dostal příležitost jet na tréninkový kemp do Německa. Tak vše začalo.

Máte u nás konkurenci?

Teprve přichází, protože ostatní kluci začali později. Dalším důvodem je, že málokdo tomu dá tolik jako já. První roky jsem obětoval vše, včetně peněz, které jsem vydělal.

Jste u nás tedy nejlepší?

Některé disciplíny by kluci neabsolvovali v limitu, který je dán, takže by byli diskvalifikovaní. Tím pádem bych zůstal sám. To by bylo docela hloupé.

Rozhoduje ve vašem sportu i věk?

Neřekl bych. Dokud chodíte, tak to jde (smích). Jsou tu tací, kteří umí i v šedesáti. Když se nebojíte zadřít, tak to může dělat každý. Je mezi námi i bývalý hokejistaNHLnebo kulturista.

Leze dřevorubectví do peněz?

Vprvním roce na sekyru a ochranné pomůcky stačí patnáct tisíc korun.

To není váš případ.

Ještěnemámvšechno, ale v nářadí mámuž půl milionu.

Jezdíte i do ciziny?

Trénoval jsem i v zámoří. A když jsem vyhrál nějaký evropský závod, tak součástí výhry byla i možnost startu za mořem.

Jak dlouho jste tam strávil?

Měsíc v Americe a celkem dva naNovémZélandu.

Tam jsou nejlepší dřevorubci?

Hlavně v Austrálii,Novém Zélandu a také v Americe.

Navštívil jste i jiné země?

Mimo už zmíněných i Finsko, Španělsko, Francii, Řecko, Švýcarsko nebo Ukrajinu.

Čilý cestovní ruch.

To je jen klam. Příjezd, hotel, závody a zase zpátky.

Je timbersport vaše zaměstnání?

Střídám to. Záleží jaké dostanu nabídky. Dělám trenéra. Jezdím na exhibice, spolupořádám dřevorubecké show a mezitím ještě vyřezávám sochy.

Dá se tím vším uživit?

Vtakovém stadiu, ve kterém jsem já, tak jo. Nabídky jsou dobré, ale není jich tolik.

Kolik ročně?

Velkých zhruba šest. Exhibičních tak pětadvacet.

V jakých částkách se odměny pohybují?

Unás nejvíce padesát tisíc.

A v cizině?

Ve vrcholné sérii za mořem si můžou profíci přijít i na jeden a půl milionu korun.

Víte, kolik lidí dřevorubeckému sportu v Česku propadlo?

Za čtyři roky kempy prošlo asi 80 lidí, z toho byla jedna žena. Nasoutěžní úrovni jich máme kolem třiceti.

Jak se na vaši netradiční zálibu tváří rodina?

Nejdřív nevěděla, co to je, takže se k tomu stavěla divně. Ale v posledních letech to je dobrý. Už jsou rádi (úsměv).

Co rozhoduje o úspěchu? Síla nebo rozum?

Narepublice zabodujete ještě silou, ale na Evropě už ne. Tamjsou všichni vyrovnaní, důležité je mít dobré nervy.

Chtěl byste být profesionálem?

Tak bych si to jednou představoval, ale nemám čas. Rád bych zkusil třeba dva roky. Zatím si na sport vydělávám.

Sekera, motorová pila. To musí být ale nebezpečné?

Při závodech ne. Hlavně, když přetrénujete, jste unavený nebo nepozorný. Stát se to ale může.

Vy se nesnažíte špalky jen přesekat a přeřezat, ale také je proměňujete v umělecká díla.

To se mi vždycky líbilo jako třeba malování. Účastním se sochařských sympozií, kde se výtvory draží. Například pro Kapku naděje. Pro ně jsem dělal křeslo. Vydražilo se za pětapadesát tisíc.

Máte vyrobené sochy spočítané?

Jsou jich desítky. Figury, zvířata. Je toho víc.

S čím jste měl nejvíce práce?

Dělal jsem totem do zoo. Asi týden.

Co je timbersport StockSaw (řezání klasickou motorovou pilou).

Každý závodník užívá k přeřezání dvou kotoučů z ležícího kmene stejnou pilu. První kotouč se řeže směrem dolů, druhý směrem nahoru. Springboard (přesekávání kmene z prkna ve výšce). Dřevorubci vysekají do stromu kapsu, do které umístí prkno. Z prvního se vyseká druhá kapsa, do které se usadí druhé prkno. Potom ve výšce tří metrů závodník přesekákmenna vrcholu klády. Single Buck (řezání ruční pilou). Měření času začíná se signálem rozhodčího a končí s kompletním odříznutím kotouče. Rozhoduje rytmus a dynamika. UnderhandChop (přesekávání ležícího kmene). Závodníci stojí na ležícím kmeni a v půli jej přesekávají nejdříve z jedné strany, potom se otočí a dosekají kmenz druhé strany. HotSaw(řezání motorovou pilou s extrémně silným motorem). Jedna z nejatraktivnějších disciplín. Výkon nechlazených speciálů přesahuje 62 koní a jejich cena je přes 100 000 Kč. Cílem této disciplíny je odříznutí tří kotoučů dané velikosti z ležícího kmene v co nejkratším čase. Standing Chop (přesekávání stojícího kmene). Simuluje kácení stromů. Závodníci používají na míru vyrobené sekery, které jsou extrémně ostré a jsou srovnávýny se žiletkami.

Martin Komárek

Narozen: 26. 12. 1976

Pracuje jako kouč při tréninkových kempech po celé Evropě. Připravuje národní tým na ME družstev. Je držitelem několika rekordů v Guinnessově knize za vytváření soch motorovou pilou na čas.

Úspěchy: čtyřnásobný mistr Evropy, 3. místo na mistrovství světa 2006.