SERIÁL DENÍKU - Progresivní sporty

6. díl – wakeboarding

Z povzdálí duní rytmus Nirvany, vzduchem je cítit zápach marihuany.

„První večer se pořádně zapaří a ráno se jde na věc. Prostě pohodička,“ říká jako vždy dobře naladěný Lubor Kos z wakeboardingového svazu.

Jestliže hledáte svůj sport, právě wakeboarding rozhodně patří k těm nejodvázanějším.

Však to tvrzení pohled mezi vlny jednoduše dokazuje…

Zpřátelení týpci na prknech se za motorovým člunem předhání, kdo s kolika salty vyskočí nad hladinu vody výš. Nejlepší to dokážou až do čtyř metrů.

V sobotu na Máchově jezeře, posledním díle Českého poháru, obhájil titul Zdeněk Šefčík. Ženám už posedmé v řadě kralovala Gabriela Holcová.

Wakeboarding je vodní zábavou převážně snowboardistů, skateboardistů či lyžařů, ale vyhledává ho stále více lidí.

Kolébkou tohoto běsnění je Florida. Vše ovšem začalo na začátku 80. let už v Kalifornii.

Tehdy surfaři postrádali vlny, a tak si uvázali lano za člun nebo auto a nechali se podél pláže nerušeně unášet.

„Ten adrenalin si může vyzkoušet téměř každý,“ zve Lubor Kos do hlavního centra Skochovice u Prahy. Minuta za lanem stojí 30 korun, průměrná jízda trvá asi deset minut.

Wake neboli brázdu tvoří člun s 600 naplněnými litry a olovem jako pomocné závaží. Když v 35kilometrové rychlosti najedete na vlnu, efektní trik nacvičíte zhruba do dvou let.

Nebo se zkrátka jen bavte.

Jako opravdoví rideři, užívající si vodního prkna…