Byl to jeho večer. Vodní slalomář Jiří Prskavec ovládl anketu Kanoista roku už potřetí. Poprvé to však bylo po zisku zlaté olympijské medaile. Vyhlášení si sice užíval, ale myšlenkami byl částečně doma v Brandýse nad Labem. „Manželka mi napsala, že malý blinká, takže nebylo úplně ono. Co vám budu povídat,“ přiznal otec dvouletého Jiříčka a půlročního Marečka.

Hrdina z Tokia má za sebou dovolenou na Maledivách. Tam se s nejbližšími vypravil i s rodinou judisty Lukáše Krpálka, svého velkého kamaráda a dvojnásobného olympijského šampiona. Osmadvacetiletý kajakář zatím ještě nenaskočil do opravdového tréninku, ale zkouší jezdit v kanoi. Zároveň o něm vzniká časosběrný dokument. ČT ho bude vysílat koncem roku.

Druhý domov: Jiří Prskavec nejčastěji trénuje v Troji
Husí kůže olympijského vítěze. Tátu jsem viděl poprvé brečet, líčí Prskavec

Byla dovolená v tropickém ráji odpočinková?
Bylo to krásných deset dní. Po celou dobu jsem měl vypnutý telefon, nic jsem nemusel řešit. Parádně jsem si to užíval. S Krpálkovými jsme v klidu pokecali, dětičky si vyhrály. Moc se mi to líbilo.

Nevzbudila v ostrovním státě v Indickém oceánu přítomnost dvojice olympijských vítězů pozornost?
Poznalo nás tam pár Čechů a při focení se fotograf dovtípil, kdo jsme, takže jsme měli zanedlouho pocit, že o nás ví celý ostrov. (směje se)

Chci si něco odnést z kanoistické techniky

Jak vznikla myšlenka natočit o vás dokument?
Už se o tom mluvilo dřív, ale odsunul jsem to na dobu, až budu mít jistou olympiádu.V těchto věcech jsem trochu pověrčivý. Začalo se s tím loni v létě, povedlo se to i s olympijským happyendem, což bylo moc fajn. Režisér Jan Celner býval někdy skoro členem naší rodiny. (směje se) Zvykly si na něj i děti, manželka ho zvala na oběd, za rok s námi trávil opravdu hodně času.

Co od dokumentu očekáváte?
Myslím, že se to bude lidem líbit. Má to tokijské vyvrcholení a já mám šťastné konce rád.

Trénink s redaktorkou: Jiří Prskavec a Michaela Bučková
Mimořádná reportáž: Sprcha v bubnu, rána do hlavy. Prskavec neutopil redaktorku

Jaký pro vás mají význam pokusy na singlu, zkusíte s kanoí třeba i závodit?
Závodit bych mohl plánovat jedině v případě, kdybych si mohl říct, jezdíš fakt dobře. To si určitě neřeknu. Dělá mi to ale radost a význam to má v tom, že si z tréninků kanoistické techniky něco odnesu do kajaku.

Jak zvládáte zakleknutí a jinou rovnováhu v lodi?
Klečet vydržím jen tři minuty, pak to bolí. Musím si správně vykutat černou hmotu, do níž se zakleká, aby to bylo pohodlnější. Věřím, že pak bych mohl vydržet v kleku aspoň deset nebo patnáct minut. Vyvažování lodi je také úplně jiné. Těžiště mám v kajaku mnohem níž. Právě ze stability kanoe bych si mohl k sobě něco přenést.

Už máte vymyšlený plán přípravy na příští sezonu?
Bude tam stejně jako loni soustředění na ostrově Reunion, ale nebudou chybět ani běžky. Na ně se moc těším.

Lukáš Krpálek během rozhovoru pro Deník
Bez kimona to vydržel měsíc. Pak už jsem musel někoho zmlátit, směje se Krpálek

Plánujete lyžovačku i s Lukášem Krpálkem?
To by mělo vyjít, ale také mi slíbil, že mě vytáhne na ryby. To mě láká, protože jsem nikdy v životě nerybařil. Když to zjistil, zahlásil: Tak to je pěkná ostuda, půjdeme. (směje se)