Kayakcross se ve vodním slalomu stále víc probíjí mezi tradiční disciplíny. Svou stopu v něm zanechal i olympijský vítěz z Tokia. Jenže po čase zjistil, že kontaktní závod není jeho parketa.

„Nejde o to, že mě to nebavilo. Tahle disciplína se mi líbí, rád ji sleduji, ale její vývoj se přiklonil ke kontaktní podobě. Lodě do sebe narážejí. Už to není o tom, najít co možno nejrychlejší lajnu, ale spíš se nenechat vytlačit do té nejhorší,“ vypráví devětadvacetiletý slalomář USK Praha.

Máte obavy z kontaktu?
Řekl bych, že moje mentální nastavení je jinde. Nejsem schopný jít do takových soubojů a necítím se na to, že bych mohl být v této disciplíně úspěšný. Nechci si předělávat osobnost, a tím pádem jsem si vyhodnotil, že nemá smysl, abych zabíral místo někomu, koho kayakcross naplňuje. A to je celá pointa, proč jsem se nevydal tímto směrem.

Je to spíš příležitost pro bojovníky a rváče?
Nejspíš ano. Svědčí to lidem, kteří mají na startu rudo před očima. Já měl v hlavě, že se nechci zranit a zároveň bych nerad někomu ublížil. Třeba na Vojtovi Hegerovi (vítěz letošního SP – pozn. red.) je vidět, že ho kayakcross baví a ničeho se nebojí. Přitom dokáže soupeře krásně a čistě atakovat. To že občas dojde k nějaké nehodě, je pochopitelný. Úspěšní musí být agresivnější, a to já nejsem.

Už rok v tréninku jezdíte v kánoi, kdy to zkusíte v závodech?
Singl mě chytl a už jsem zkusil i menší závody. V příští sezoně mám v plánu v obou lodích nominační podniky na Trnávce i v Troji. Singl ale beru jako doplněk a druhou disciplínu. Věřím, že mám nějakou šanci, i když jsem úplně na začátku.

Jak to vlastně vzniklo?
Taťkovi a trenérovi v jedné osobě jsem řekl, že když vyhraju olympiádu, začnu jezdit i v kanoi. Říkal, jo jasný, když budeš zlatej, tak klidně… Když jsem pak singl vytáhl, tak jen koukal a kroutil hlavou. Říkal něco ve smyslu, že se z toho zblázní. (směje se)

Kdy k tomu došlo?
Bylo před rokem na soustředění v Augsburgu, a pokud pominu dávný žákovský závod, bylo to skoro poprvé v životě. Od té doby na singlu trénuju. Po hlavní porci na kajaku si dám navíc půlhodinu, někdy víc. Když jsme měli po této sezoně měsíc volno, jezdil jsem třikrát týdně jen na kánoi. Postupně se lepším a mám z toho radost. Sehnal jsem si novou loď, hraju si s tím. (usmívá se)

Mohou mít zkušenosti ze singlu nějaký význam pro kajak?
Myslím, že ano, ale zdůrazňuji, že kajak je mou prioritou. Byl bych nerad, aby to vyznělo jinak. Singl mě baví a z hlediska učení jsem se vrátil do dětských let. Mám pocit, že se teď - obrazně řečeno - posouvám do juniorských. A třeba to dotáhnu i do seniorských.

Může vám kánoe pomoci například při rozbití určitých stereotypů?
Na kajaku jsem techniku posunul o tolik, že nevím, jak víc si dráhu zkrátit. Na singlu mám na průjezdy branek jiný pohled a myslím, že mě to posouvá i po silové stránce. Potřeboval jsem nový impuls a najít radost. A to mi singl dal. Je to i nová motivace a půlhodinka tréninku navíc mi celkově pomáhá.

Jak zvládáte změnu, že v kanoi klečíte, ale v kajaku se sedí?
Singl je daleko náchylnější na náklony, a když je těžiště výš, člověk si jinak hledá stabilitu. Ze začátku jsem klečel moc vysoko, ale v nové lodi jsem už o kousek níž. Možná se mi minulá sezona povedla i díky tomu, že jsem jezdil v kánoi, možná je to věc, co mě nakopne do další práce. Už se na novou sezonu moc těším.

Jak na vaše počínání reagují kolegové singlíři?
Ze začátku si ze mě dělali srandu, ale teď už si ji nedělají… (usmívá se) Na jednu stranu jsou rádi, na druhou asi netuší, co ode mě mohou čekat. Pár tréninků jsem odjel pod dohledem Jirky Rohana, který je jeden z nejlepších odborníků. Na vodě jsem byl i se Standou Ježkem. Užívám si to.