„Kilimandžáro je trochu přerostlý Říp. Je to výprava pro nehorolezce, nehrozí žádné trhliny nebo laviny, ale může dojít k výškové nemoci. To dokážu u klientů pohlídat,“ vypráví dobrodruh a pokořitel všech čtrnácti osmitisícovek světa bez použití kyslíku.

Jsou pro vás Vánoce mimo domov něco neobvyklého?
Jsem na ně zvyklý. Předloňské Vánoce jsem slavil v Argentině v základním táboře pod Aconcaguou, rok předtím jsme 24. prosince trávili v posledním výškovém táboře před zdoláním Vinsonu Massif v Antarktidě.

Vánoční termín vám nevadí?
Děcka mám velký. Rozzářená očička u stromečku už u nich asi neuvidím. Odjíždím i proto, že se ve vánočním čase tady nedá pořádně sportovat. Obvykle není dost sněhu na běžky. Krkonoše i Alpy jsou narvané, a tak je nejlepší odtud zmizet.

Je možné si ve vzdálených koutech planety Vánoce nějak připomenout?
Jen okrajově. Když jsme s Martinem Havlenou před výstupem v Antarktidě čekali ve stanu, až se umoudří počasí, dělali jsme si srandu, že doma lidi polykají rybí kosti. Já přitom chroupal kosti z kuřecích křidýlek na medu. (směje se) V Jižní Americe to bylo zase jinak. Tam pořádající společnost připravila na Vánoce pro všechny účastníky výstupu hovězí steaky.

Máte příležitost vracet se po zkompletování všech osmitisícovek do Himaláje?
Moc se tam nedostanu. Byl jsem tam jen loni díky práci na dokumentu Koruna Himálaje. Kvůli dotáčkám jsme s filmaři došli až do základního tábora Everestu.

Změnilo se od roku 2014, kdy jste zdolal poslední osmitisícovku, lezení?
Horolezectví je pořád stejné. Podle mě je ale trochu legrační, jak na jednu stranu všichni odsuzují, že se na Everest leze s kyslíkem a s pomocí Šerpů a jaký je tam frmol. A když se z K2 vrátí jedna „česká horolezkyně“, která tam vystoupila s právě takovou podporou, tak ji tady všichni obdivují. Přitom šla cestou se zafixovanými lany, ale má srovnatelnou publicitu jako Mára Holeček a Zdeněk Hák, kteří dělají těžké prvovýstupy alpským stylem na sedmitisícovkách. To je pravé horolezectví.

Lezec Adam Ondra:

Širší sportovní publikum asi nedokáže rozlišit náročnost jednotlivých výstupů…
Ve své době jsem se snažil o určitou osvětu. Vysvětloval jsem, jaký je rozdíl mezi tím, když se leze vlastními silami, a když se používá kyslík a doprovod výškových nosičů. Ale vypadá to, že se mi to úplně nepovedlo. Lidi to prostě nerozlišují.

Co říkáte masovým výstupům na Everest, ale už i na K2, kam se valí stovky lidí?
Nedá se tomu zamezit. Ani to nemá smysl. Vždyť i na Mt. Blanc zkouší ročně vylézt patnáct tisíc lidí. A stovka z nich tam nalezne smrt. Podobný osud bohužel čeká i Everest a Šerpové se tomu nebrání. Je to pro ně byznys.

Není to degradace horolezectví?
Je potřeba tyto turistické pokusy od horolezectví oddělit. Tito lidé jsou dobrými sportovci, seženou si peníze a na hoře podají odpovídající výkony. Nejedná se ale o horolezectví. Jenže většina populace včetně řady novinářů to nechápe a dál míchá jablka s hruškami…

Sledujete Adama Ondru, který bude v nové olympijské disciplíně reprezentovat v Tokiu, a nemrzí vás, že jste neměl příležitost jako on?
Každý žijeme v nějaké době. S tím nic nenadělám, nemrzí mě to. Adama sleduji asi od jeho šestnácti let. Upozorňoval jsem na něj, už když sbíral úspěchy ve světovém poháru a mistrovství světa na obtížnost. Poslední roky se jeho talent a píle potvrdily. Je z něj hvězda lezení.

Máte spolu něco společného?
Moc ne, každý děláme jinou disciplínu. Když se pokusím o příměr z atletiky, tak zatímco Adam je Usain Bolt, já jsem spíš keňský vytrvalec.

Čistě hypoteticky. Mohl by se stát členem himálajské expedice?
Mohl, ale nepředpokládám, že by se do něčeho takového pouštěl. Kdyby se Bolt postavil na start maratonu, doběhl by hodně vzadu nebo by odstoupil. Adam je skalkař a má úplně jiné dispozice a svalová vlákna, než jsou potřeba do velehor. Navíc má před sebou dlouhou kariéru a může se jako běžci posouvat na delší tratě. Myslím, že ho Himálaj jednou osloví, ale víc mu sedí bigwallové lezení po stěnách, jako je El Capitan v Yosemitském údolí než nějaká osmitisícovka.

Když se vrátíme k vašim projektům, není tajemstvím, že se chcete zaměřit na výstupy nejizolovanějších hor světa. Jak vás to napadlo?
Při návštěvě Velikonočního ostrova jsem vystoupil na nejvyšší vrchol Maunga Terevaka, který je vysoký pouhých 506 metrů. Později jsem se dočetl, že je to jedna z nejizolovanějších hor světa. Popátral jsem, co to znamená (tyto hory se stanovují na základě osamocenosti podle vzdálenosti vrcholu od bodu s vyšší nadmořskou výškou pozn. red.), a přitom vznikl nápad tyto kopce pokořit.

Jaké hory patří do třetí „koruny“?
Je jich patnáct, ale sedm z nich včetně Everestu jsem už dřív zvládl. Dobrý základ tedy mám. Jsou tam ale další zajímavé vrcholy v Grónsku, Francouzské Polynésii, Kamčatce nebo na Novém Zélandě. Nejde o žádné extra výkony, ale láká mě, že tam nebude tlačenice jako na Everestu nebo Mt. Blanku. V takových okrajových končinách se skoro nic nezměnilo. Třeba Kamčatka se od carského Ruska příliš neliší.

Máte už ohledně nejizolovanějších hor nějaký plán?
Jedná se o cestování do odlehlých koutů světa, takže to musím probrat se svými partnery. Bude záležet na penězích, ale dneska není žádná oblast nedostupná. Po dobytí těchto vrcholů asi nikdo neprahne. Jestli to zvládnu, budu možná první na světě. A navíc nemám kam spěchat. Do důchodu to snad dám. (rozesměje se)

Radek Jaroš (55)
Je patnáctým horolezcem, který získal Korunu Himálaje, druhý za Reinholdem Mess-nerem ve spojení Koruny Himálaje a Koruny světa (nejvyšší vrcholy všech kontinentů). Když v roce 1998 rodák z Nového Města na Moravě pokořil jako první osmitisícovku Mount Everest, vůbec ho nenapadlo, že by mohl usilovat o Korunu Himálaje. Poprvé o tom začal uvažovat až po výstupu na Dhaulágirí v roce 2008. Vrchol K2 se mu nepodařilo pětkrát zdolat. Uspěl až před pěti roky. To už měl za sebou kvůli omrzlinám amputaci několika článků na prstech u nohou. Koruna světa ho nejdřív nezajímala. Názor ale později přehodnotil. „Už to není tolik o horolezectví, jsou to spíš výlety,“ říká. Na podzim tento milník výstupem na Kilimandžáro zkompletoval a nyní se na ně po krátké době vrátil.