Vrobel nesouhlasí například s tím, aby se amatérští sportovci hlásili na závody, aniž by na ně byli náležitě připravení. „Jsou známé obecné principy, proč dochází k zdravotním potížím, a ví se, jak jim předcházet. Lidé to ale zanedbávají, a tak některé případy končí i úmrtím,“ říká zkušený trenér.

Tragická smrt při Vídeňském maratonu

Víkendový maraton ve Vídni byl zastíněn smrtí čtyřicetiletého muže v doprovodném půlmaratonu. Běžec zkolaboval krátce před cílem, a i když mu byla poskytnuta neodkladná lékařská péče a byl převezen do nemocnice, tak tam podlehl následkům kardiovaskulární zástavy. Podobné případy nejsou ve vytrvalostních sportech nic výjimečného. Právě v rakouské metropoli došlo před dvěma roky k úmrtí šedesátiletého maratonce. Příznaky byly totožné. Muž zemřel v nemocnici poté, co během závodu zkolaboval.

V populaci navíc žije řada lidí se skrytými srdečními vadami. „U mnohých se nemusí projevit, ale v momentě, kdy se rozhodnou jít do sportů jako je maraton nebo ironman, vstupují do popředí morálně volní vlastnosti. Dochází k situacím, kdy člověk hlavou překonává tělo. Jakmile se organismus dostává za hranu, může se vada projevit,“ vypráví Lukáš Vrobel.

Ze své praxe ví, že vytrvalostní běh a dlouhý triatlon berou lidé jako výzvu. „Všem bych doporučil, aby se do toho pustili pod odborným vedením. To rizika pochopitelně snižuje. Trenér by neměl převzít svěřence bez zdravotní kontroly. I hobík si musí uvědomit, že i když je pro něj sport koníčkem, vydává se na dráhu výkonnostního sportu a neměl by začít trénovat bez prohlídky včetně zátěžového EKG. To skrytou vadu může odhalit,“ upozorňuje.

Žijeme v době, kdy lidé trénují na základě mailů od trenéra, který je ani pořádně nezná, nebo jen podle obecných rad z internetu. „Lepší je sportovat pod odborným vedením, ale když to nejde, je potřeba mít u vytrvalostních sportů jistotu, že jsem zdravotně způsobilý. Podle statistik totiž k největšímu počtu úmrtí dochází právě u maratonů a triatlonů,“ dokládá Lukáš Vrobel.

„Tělo má různé záklopky. Nejdřív se dostaví kolaps, což většinou bývá ochrana před ohrožením života, ale ne vždycky je záchranou. Video slavných bratrů Brownleeových, kdy jeden dotlačil druhého do cíle triatlonu v Mexiku, obletělo celý svět. Došlo při tom k největší chybě. Vyčerpaný kolaboval a sourozenec ho vlastní pomocí dostával za hranici, kdy už organismus řekl stop,“ zmiňuje nesprávný příklad.

Velkým nepřítelem je chlapské ego

„Nešvarem je, že se hobíci chtějí co nejrychleji postavit na start závodů. Chtějí si něco dokázat a velkým nepřítelem je příliš silné ego. Proto dochází k většímu počtu chybného postupu u mužů. Zvláště pak v kritickém věku okolo čtyřicítky a padesátky a z okruhu manažérské sféry. Na všechno hrozně spěchají,“ pokračuje.

Pro trenéra je důležité znát minulost člověka. „Správné je zanalyzovat výchozí stav a říct, jak dlouhá může být cesta k cíli. Z toho třeba vyplyne, že maraton bude vhodné běžet za rok, nebo že si triatlonista na ironmena počká dva roky. Když to sportovec neakceptuje, zodpovědný trenér ho musí odmítnout,“ zastává tvrdý postoj.

„Nechme stranou tragické konce, ale i při urychleném tréninku a jednomu ostrému závodu může dojít k poškození pohybového aparátu. Na to existují studie. Organismus musí být na velké dávky připravený a k zátěži musí docházet postupně,“ radí kouč a varuje i před stavem, kdy někdo propadne sportu takovým stylem, že začne zanedbávat práci nebo i rodinu.

Motivací by vždy mělo být dělat sport pro zdraví a při tom se dopracovat k nějaké úrovni. „Tak je to v pořádku. Bohužel zvláště u chlapů to bývá opačně. Vzniká z toho obrovská jízda na dluh. Tělo to třeba vydrží, ale dopadá to tak, že každý dluh se musí jednou zaplatit. Proto je třeba jít dopředu postupnými kroky. Pak je možné dělat vytrvalostní sporty dlouhodobě a člověku mohou působit radost,“ dodává.