Přehodnotila plánovaný odchod na americkou univerzitu v Louisville, kam měla do týmu trenéra Arthura Albiera odejít už loni po neuskutečněné olympiádě v Tokiu.

„Zůstanu doma. Přispělo k tomu odložení her i tahle medaile. S Péťou nám to funguje, jak má,“ chválila jednadvacetiletá plavecká hvězda trenérku Petru Škábovou.

Prý jedla víc než kajakář Dostál

A nejen ji. „Ve sportovním centru Victoria se mi výrazně zlepšily podmínky. Na Strahově mám pro sebe celou dráhu. Kromě toho jsem ve skvělé tréninkové skupině. Mám tým, který se o mě výborně stará,“ pochvalovala si spolupráci s kondičním trenérem Marcelem Roztočilem, jehož služby využívá i při tréninkových kempech.

Dopustit nedá ani na fyzioterapeuta Milana Martínka a výživového poradce Libora Vítka.

S ním se řešilo, že je Barbora dost hubená a trápí ji praskliny ve svalech. „Když ale viděl její jídelníček, jen kroutil hlavu. Prý toho zkonzumovala víc než kajakář Josef Dostál. Teď už si pro sebe vyváří, ale bonbony u ní vždycky najdete,“ líčila s úsměvem Petra Škábová.

Nemohla by být profesionálkou

Svou roli při rozhodování o budoucnosti sehrál i fakt, že na univerzitě by byl prioritou úspěch týmu. „Kdežto tady budu trénovat hlavně kvůli sobě,“ poznamenala šampionka. „Trenér Albier se mnou počítal, teď je asi smutný. Měla jsem být tahounkou dívčího družstva, ale vyhodnotila jsem situaci, že je potřeba myslet na sebe.“

Petra Škábová je s názorem své svěřenkyně zajedno. „Tady je teď hodně spokojená. Žije s přítelem, vyzařuje z ní pohoda. Podmínky s univerzitou se díky strahovskému vysokoškolskému centru srovnaly,“ přemítala trenérka.

A popsala negativa, která by odchod do USA přinesl. „Jako studentka by nemohla být profesionálním sportovcem a závodit v soutěži družstev ISL, což chce,“ konstatovala.

Do Tokia pojede s hromadou knih

„Amerika není můj sen. Jsem ráda v naší zemičce. A studovat můžu tady. Baví mě psychologie. Chci se dál rozvíjet, plavat nebudu navěky,“ usmála se pražská rodačka, která po příjezdu z Maďarska dva dny odpočívala, ale ve středu už byla zase ve vodě.

„V úterý jsem hlavně ležela a dospávala deficit. Ještě jsem ale nenašla místo, kam si medaili vystavíme. Chtěla bych, aby byla krásně vidět,“ culila se.

Nyní se její myšlenky začínají ubírat k olympijským hrám, kde čekají sportovce přísná koronavirová opatření. „Nedá se nic dělat, ale většinu času asi strávíme na pokojích. Proto si s sebou vezmu hromady knížek, počítač na filmy, zásoby sudoku a něco na kreslení,“ prozradila o nezbytné výbavě do Tokia.

Zlato z Budapešti na olympijských cílech nic nezměnilo. „Proti Evropě přibydou soupeřky z Asie a Austrálie. Chtěla bych se dostat do finále. V něm by mě holky mohly vytáhnout k ještě lepšímu času. Nechci doplavat poslední, spokojená bych byla už se sedmým místem. To by bylo něco neuvěřitelného,“ přála si Barbora Seemanová.