„Chtěl bych se co nejdřív vrátit,“ říká hráč slavné Barcelonety, který uvažuje o účasti na OH v Tokiu – v barvách Španělska.

Jaké aktuálně prožíváte ve světě sportu období?
Tato sezona je bohužel trošku horší, zranil jsem se hned na jejím začátku. Myslím a věřím, že za měsíc už bych měl být v pořádku.

Máte vážně poraněné kolenní vazy?
Ano. Byl jsem na operaci, za měsíc už bych chtěl hrát. Alespoň to tak je v mém programu, který mi sestavili trenéři, kondiční trenéři a fyzioterapeuti.

Jak se k vašemu zranění postavil klub z Barcelony?
Vyšel mi naprosto vstříc. Byla to vlastně také chyba klubu, že jsme hráli na pláži rugby, což bychom moc neměli, a já se při něm zranil. V klubu mi vytvořili maximální podmínky, abych se co nejdřív uzdravil. Normální doba rekonvalescence je šest až osm měsíců, já bych se měl do čtyř vrátit.

Takže vaše sportovní plány pro rok 2020 se nemění?
Všechno k tomuto roku směřuji. Veškeré plány a programy jsou uzpůsobené olympijským hrám v Tokiu.

Už jste avizoval, že byste chtěl hrát za Španělsko, je všechno vyřízeno?
Stále čekám na oficiální papíry, ve Španělsku je složitější politika. Vláda se potřetí nesestavila, já ale doufám, že všechno vyjde, že se dám dohromady, že pro olympiádu budu v pořádku.

Stále tedy platí, že si žijete svůj osobní olympijský sen?
Žiju vlastně jenom tímto snem. Myslím, že snem každého sportovce je dostat se na olympiádu. Stále s Tokiem počítám. Zranění a další věci mě prostě nezastaví.

Povídáme si přímo u strakonického bazénu, stačíte ale během sezony z Barcelony sledovat, jak se daří vašim bývalým spoluhráčům?
Samozřejmě. Sleduju jejich výsledky pozorně.

Jste v kontaktu s vaším otcem Karlem, který je trenérem strakonického týmu?
No jistě. Všechno spolu rozebíráme, komentujeme. Společně připravujeme nejrůznější taktické varianty, prostě vím o strakonickém pólu téměř všechno.

Jak byste tedy okomentoval rozdíly mezi prostředím českého a španělského vodního póla?
To je úplně jednoduché. V Barcelonetě, když jsi trenér, tak prostě trénuješ a neděláš jinou práci. Vodní pólo je normálním zaměstnáním. Totéž platí o hráčích. Nedělají nic jiného, jen hrají, trénují, je to prostě profesionální sport. Záleží samozřejmě na penězích. V českých poměrech se vodní pólo dělá zadarmo, pak je všechno okolo sportu složitější.

Co konkrétně? Trénovat se dá přece i zadarmo…
…jenže aby někdo byl každý den v bazénu šest hodin, tak to zadarmo dělat nemůže. Když mám svoji práci zaplacenou, tak těch šest hodin denně v bazénu klidně budu.

To opravdu každý den trávíte přímo v bazénové vodě šest hodin? Nerozpustíte se?
Všechno to je hodně o zvyku. Když si to tak vezmete, tak šest hodin je dost, ale zase si to rozpočítejte na celý den. Ráno tři hodiny, večer tři hodiny, mezi tím je dost času na regeneraci.

Co za tříhodinovou tréninkovou jednotku stihnete?
Plaveme, střílíme, všechno je ve vodě, mezi tím máme i posilovnu. Tréninky ve vodě obsahují většinou úplně všechno dohromady.

Jak tedy vypadá konkrétní náplň tréninku?
Plavání, střelba, nahrávky, taktika, obrana, útok. Během dvou až tří hodin pracujeme úplně na všem.

A stane se vám, že se vám někdy do vody nechce?
Ve Španělsku je to maličko lepší, tam je teplá voda, když jsem hrával v Německu, a šli jsme v osm ráno na trénink, měla voda asi dvacet stupňů, to jsem na konci tréninku necítil prsty.